Dnes mají zástupci České republiky jednat s nově jmenovanou polskou ministryní ochrany klimatu a životního prostředí Annou Moskwa. Na schůzce by se mělo jednat o schválení textu dohody o těžbě v dolu Turów, která má negativní dopady na stav vody na českém území. Místní obyvatelé, spolky, environmentální organizace i experti se však shodují na tom, že stávající znění dohody zdroje pitné vody před dalšími škodami neochrání. Nyní tuto skutečnost potvrdili i zástupci Libereckého kraje. Pokud dojde ke schválení textu dohody, bude její konečné posvěcení ležet na vládě, která ale v nejbližších dnech podá demisi.
Platforma Společně pro vodu, kterou podporují na dvě desítky organizací, dnes vyzvala politiky, aby čeští vyjednavači a následně i vláda souhlas s textem neudělili. Vláda má povinnost hájit zájmy vlastních občanů, chránit přírodní zdroje ČR a postupovat s péčí řádného hospodáře. Schválením špatné dohody by se vláda dostala do přímého rozporu se zájmy ČR, které má povinnost hájit, a zároveň by porušila povinnosti vyplývající z Ústavy ČR, českého i evropského práva,
uvádí organizace ve svém prohlášení.
Polsko tvrdilo, že po 24 letech těžby dojde k poklesu hladin v hlavním zdroji pitné vody jen zhruba o tři metry. Po roce a půl nelegální těžby hladiny klesly už o osm metrů a ve vrtu zbývá posledních šest metrů, aby byl další odběr znemožněn. Dohoda se ale ochraně tohoto vodního zdroje, který zásobuje tisícovky rodin žijících u hranic, vůbec nevěnuje. Ani nepožaduje hydrogeologický model nebo prodloužení a zahloubení podzemní bariéry, které jediné může tento zdroj ochránit,
upozornil Pavel Schneider, vodohospodářský projektant a předseda Jizersko-ještědského horského spolku a dodal, že ČR má povinnost dalším škodám na krajině i jejích obyvatelích zamezit, ale místo toho výměnou za peníze na vodovody souhlasí s vysušením tisíců hektarů vlastního území.
Současné znění dohody o těžbě v dole Turów
Mezinárodní, evropské a shodně s nimi samozřejmě i české právo ochrany životního prostředí stojí na stejných základních principech. A sice, že státy mají povinnost nepůsobit škodu na svém životním prostředí nebo poškozovat území cizího státu. Pokud státy o takových škodách vědí, jsou povinny přijmout všechna opatření, aby škody dále již nevznikaly. Zde jsme svědky toho, že ČR výměnou za finanční obnos souhlasí s dalším nevratným poškozováním svého území, a zároveň se zavazuje, že ve věci polské nelegální těžby bude už nadále mlčet. Schválení takové dohody vládou by bylo v postkomunistické historii ČR skutečně bezprecedentní krok ve smyslu poškození zájmů a životního prostředí této země,
uvedl také Jiří Koželouh, vedoucí klimatického a energetického programu Hnutí DUHA.