Finanční úřad chtěl po dívce doplatit daň z nemovitostí po zemřelé babičce. Došlo i na exekuci. Jenže pak se ukázalo, že část dluhu vůbec neměla platit – týkala se pozemků, které babička ještě před smrtí prodala. Dívka tak fakticky zaplatila daň za něco, co nikdy nevlastnila. Až zásah ombudsmana Stanislava Křečka donutil úřad chybu opravit a peníze vrátit.
Příběh začal docela „normálně“: po babičce dívky zůstalo dědictví, včetně několika pozemků. S nimi ale přišly i nedoplatky na dani z nemovitostí. Finanční úřad dívku vyzval, aby zaplatila částku přes 20 000 Kč. Když nezaplatila hned, rozjelo se vymáhání.
Rodina měla pochybnosti, jestli je všechno v pořádku, a obrátila se na ombudsmana. A tam přišel zlom: při šetření vyšlo najevo, že úřad do vymáhané částky zahrnul i daň z pozemků, které babička ještě za života prodala novým majitelům. Jinými slovy: dívka doplácela i za majetek, který už do dědictví vůbec nepatřil – a který měl dávno danit někdo jiný.
Ombudsman na tomhle případu připomíná jednu věc, která se snadno přehlédne: finanční úřad se o změně vlastníka nemusí automaticky „dozvědět“ tak, jak si lidé často myslí. I když se to může zdát zbytečné, změnu vlastnictví nemovitosti musí finančnímu úřadu oznámit, jak nový vlastník nemovitosti, tak i ten, kdo nemovitost prodal či daroval. V opačném případě původní vlastník riskuje, že po něm bude finanční úřad požadovat zaplacení daně i za nemovitost, kterou již nevlastní,
říká ombudsman Stanislav Křeček. A dodal, že když už se to stane, má smysl jednat, i dodatečné oznámení a oprava údajů umí situaci narovnat.
Nakonec se to podařilo. Po jednání s ombudsmanem dívka podala dodatečná daňová přiznání, aby se chyba opravila. Finanční úřad pak uznal přeplatek a vrátil jí peníze odpovídající nesprávně vyměřené části daně.
Poučení je jednoduché a trochu nepříjemné: Když se prodává, daruje nebo dědí nemovitost, nestačí spoléhat na to, že „si to úřady mezi sebou vyřídí“. Změnu vlastníka je potřeba finančnímu úřadu oznámit – ideálně hned, a to na obou stranách. Jinak se může stát, že po vás budou chtít platit daň za něco, co už dávno není.