Hlavní navigace

Jak dlouho musí lékař uchovávat vaši zdravotní dokumentaci, než ji může zničit?

Sdílet

Pokud jste dlouho nenavštívili nějakého lékaře, je dost dobře možné, že vaše zdravotní záznamy už ve své ordinaci nemá a vaši zdravotní dokumentaci vyřadil.

Doby povinného uchování zdravotnické dokumentace, zásady pro její uchování či postup při jejím vyřazování a zničení po uplynutí dané doby jsou stanoveny vyhláškou č. 98/2012 Sb., o zdravotnické dokumentaci, říká Oldřich Tichý, tiskový mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny.

Při vyřazování zdravotnické dokumentace se posuzuje, zda je nadále potřebná k tomu, aby vám lékař poskytoval zdravotní služby. Nepotřebná dokumentace se po uplynutí doby uchování navrhne ke zničení, v ostatních případech se má posoudit, jaká část dokumentace bude navržena k vyřazení a u které části bude doba uchování prodloužena.

U ambulantní péče (kromě péče registrujících poskytovatelů – viz dále) se dokumentace musí uchovávat 5 let po posledním poskytnutí zdravotních služeb. Informace o průběhu a výsledku vyšetření zobrazovací metodou (rentgen apod.) se mohou skartovat po 5 letech po předání informace poskytovateli, který toto vyšetření vyžádal, výsledky laboratorních a dalších pomocných vyšetření po 5 letech od provedení vyšetření (pokud nejsou potřebná pro další poskytování zdravotních služeb). Jestliže tedy přijdete k nějakému lékaři, například ortopedovi, až po 5 letech, vaše zdravotní dokumentace už může být vyřazena a zlikvidována.

V případě praktického lékaře se dokumentace může skartovat po 10 letech od doby, kdy přejdete k jinému lékaři, nebo po 10 let od úmrtí pacienta – podle toho, co nastane dřív. U praktických lékařů pro děti a dorost je ještě třetí možné kritérium, a to 10 let od dosažení 19 let věku pacienta. U registrujícího gynekologa a zubního lékaře musí být dokumentace uchována 5 let po posledním poskytnutí zdravotních služeb.

Tam, kde je lhůta počítána od úmrtí, se samozřejmě může stát, že poskytovatel příslušné datum nezná. Proto vyhláška zároveň stanoví, že v takovém případě za den úmrtí se považuje den, ve kterém dosáhl 100 let věku, nebo je třeba vyčkat 5 let od posledního záznamu ve zdravotnické dokumentaci – podle toho, co nastane později.

V rámci lůžkové péče je možno dokumentaci skartovat až 40 let od ukončení poslední hospitalizace pacienta nebo 10 let od jeho úmrtí, v případě následné a dlouhodobé lůžkové péče 20 let od ukončení poslední hospitalizace nebo 10 let od úmrtí. U jednodenní péče se musí dokumentace uchovávat 10 let (dříve 15) od posledního poskytnutí jednodenní péče nebo 10 let od úmrtí, u lázeňské léčebně rehabilitační péče 5 let (dříve 10) od jejího ukončení. 

Novinkou je pak ustanovení o době uchovávání zdravotnické dokumentace převzaté krajským úřadem (např. při zániku daného poskytovatele zdravotních služeb) – skartuje se 10 let od jejího převzetí v případě všeobecných praktických lékařů nebo praktických lékařů pro děti a dorost a 5 let od převzetí v ostatních případech.

Bez časového omezení se musí uchovávat písemný záznam, který obsahuje soupis zničené zdravotnické dokumentace s identifikačními údaji pacienta, společně s informací o tom, kdy, jak a kým byla zdravotnická dokumentace zničena.

Našli jste v článku chybu?
  • Aktualita je stará, nové názory již nelze přidávat.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).