Zásadní stanovisko k návrhu zákona o elektronických komunikacích.

Návrh zákona o elektronických komunikacích, který připravilo Ministerstvo informatiky ČR a který dne 17.12.2004 schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, transponuje do českého právního řádu nový evropský regulační rámec elektronických komunikací. Návrh zákona je projednáván v Senátu PČR.

ZUI ČR (Zástupci uživatelů Internetu ČR, sdružení) považuje za potřebné upozornit na skutečnost, že při schvalování návrhu zákona v Poslanecké sněmovně došlo k několika jeho modifikacím, které způsobily že návrh již není v souladu s evropským rámcem, který má transponovat. ZUI ČR se obává, že tento nesoulad je velmi závažný a mohl by vést až k významnému zvýšení koncových cen pro uživatele služeb elektronických komunikací, pokud by došlo k cenové regulaci podle navrhovaného zákona.

Důvodem je špatná transpozice požadavku tzv. přístupové směrnice (direktivy 2002/19/EC), která určuje základní principy stanovení regulovaných cen, u subjektů s významnou tržní silou (tzv. SMP subjekty). Směrnice říká, že:

Národní regulační úřad vezme v úvahu investice operátora a umožní mu přiměřenou míru návratnosti adekvátně vynaloženého kapitálu, s uvážením souvisejících rizik (v anglickém originále: National regulatory authorities shall take into account the investment made by the operator and allow him a reasonable rate of return on adequate capital employed, taking into account the risks involved).

Poslanci však při tzv. třetím čtení přijali pozměňovací návrh, který zmíněný požadavek přístupové direktivy transponoval takto (paragraf 57, odstavec 3):

Při uplatnění regulace cen podle odstavců 1 a 2 vůči podniku s významnou tržní silou je Úřad povinen v rozhodnutí o ceně zohlednit investice provedené dotčeným podnikem, příslušná rizika a umožnit mu návratnost investic v přiměřeném časovém období.

Významný rozdíl je v tom, že evropská směrnice požaduje „přiměřenou míru návratnosti“, hovoří o „adekvátně vynaloženém kapitálu“, a její celková filosofie je založena na principu započítávání pouze účelně a efektivně vynaložených nákladů – nikoli všech nákladů, bez ohledu na jejich efektivnost, účelnost a přiměřenost. Do návrhu našeho zákona se ovšem dostala formulace, která již nehovoří o účelnosti, efektivnosti ani přiměřenosti investic a nákladů, a naopak ukládá Úřadu povinnost „zohlednit provedené investice“ (tudíž nutně všechny). Stejně tak nehovoří o „přiměřené míře návratnosti“, ale jen o „návratnosti“ – a institut „přiměřenosti“ naopak aplikuje na dobu návratnosti investic („v přiměřeném časovém období“).

Dosavadní praxe stanovování regulovaných cen v ČR, týkající se služeb pevných telefonních sítí, brala v úvahu pouze efektivně vynaložené náklady. Například u propojovacích poplatků byla opuštěna metoda tzv. plně alokovaných nákladů (FAC, Fully Allocated Costs), a byla nahrazena metodou LRIC (Long Run Incremental Costs), beroucí v úvahu náklady efektivně fungujícího operátora. Důsledkem bylo znatelné snížení propojovacích cen a následné snížení cen pro koncové uživatele.

Obáváme se, že pokud by se v České republice, v rozporu s novým regulačním rámcem, přestal brát ohled na efektivnost a účelnost vynaložených investic, regulované koncové ceny by se znovu zvýšily a příslušné služby by se pro uživatele staly hůře dostupné.

Za nesprávnou a nemístnou považujeme také další formulaci, která se do návrhu zákona dostala skrze přijatý pozměňovací návrh Hospodářského výboru (par. 56, odstavec 4):

Úřad je povinen při uplatňování cenové regulace brát do úvahy ochranu zájmů subjektu, jehož ceny jsou regulovány tak, aby cena plynoucí z rozhodnutí Úřadu byla přinejmenším nákladová (…)

Všude jinde návrh, v souladu s výchozím evropským rámcem, požaduje nákladovou orientaci cen, kterou definuje jako cenu pokrývající efektivně a účelně vynaložené náklady a přiměřený zisk. Pouze zde, a již odlišně od evropského rámce, však hovoří o cenách, které by měly být „přinejmenším nákladové“, a tedy nikoli menší, ale spíše vyšší. Mají tedy být regulované ceny stejné nebo vyšší než ceny neregulované? Jaký je potom smysl a cíl regulace?

ZUI ČR je přesvědčena, že cílem regulace je ochrana nedostatečně konkurenčního trhu a koncových uživatelů před zneužíváním ze strany subjektů s významnou tržní silou. Uvedenou formulaci však lze interpretovat tak, že cílem regulace by měla být ochrana regulovaných subjektů před příliš nízkými cenami.

Luboš Olejár
předseda ZUI ČR