Vyhodnocení veřejné diskuse – Zlepšení postavení klientů bank v České republice

Ministerstvo financí představilo v souladu s Programovým prohlášením vlády poziční dokument Zlepšení postavení klientů bank, který definoval základní návrhy na legislativní a nelegislativní změny v zájmu posílení postavení klientů bank. Tento dokument se nevyjadřuje k probíhajícímu šetření Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a žádným způsobem na toto šetření nereflektuje. Veřejná diskuse k výše uvedenému dokumentu probíhala prostřednictvím zasílání příspěvků, námětů a komentářů emailem na adresu banky@mfcr.cz do 30.června 2005.

Ministerstvo obdrželo příspěvky klientů bank, kteří s návrhy ministerstva financí většinou souhlasí a nabízejí další náměty pro diskusi. V komentářích klientů se mnohokrát objevily formulace typu „materiál vystihl velmi přesně hlavní problémy klientů bank“ a „chováním bank se cítím poškozován“. Na druhou stranu si klienti zcela uvědomují funkci bank v tržní ekonomice a její nezbytné role pro další rozvoj hospodářství v České republice. Obecně ale reakce veřejnosti potvrdila základní tezi návrhu Ministerstva financí: Konkurenceschopnost bankovního trhu by neměla být dána pouze počtem bank v daném segmentu, ale transparentností a srovnatelností jejich nabídek a jednoduchostí přechodu klienta od jedné banky k druhé.

Shrnutí obsahu připomínek klientů je následující:

Bariéry přechodu k jiné bance

Na problémy spojené s přechodem klientů od jedné banky ke druhé byly zaměřeny příspěvky v největší míře. S ohledem na zavedení povinného přestupního servisu „by stará banka měla poskytnout klientovi uzavírající účet maximální servis“ a zároveň by tato služba „mohla usnadnit bankovním domům přecházení klientů od konkurence“. Několik příspěvků se v tomto směru pozastavovalo nad skutečností, že tato služba v konkurenčním prostředí bankovního sektoru již dávno nefunguje tak, jako v některých evropských zemích.

S největší kritikou se setkaly výstupní poplatky při změně bankovního domu. Tato část pozičního dokumentu ministerstva financí, navrhující zrušení tohoto poplatku tak, jak to v uplynulém měsíci některé banky již učinily, byla v nejednom případě označována jako „nejvýznamnějším krok“ v rámci navrhovaných opatření. Klienti poukazovali nejen na poplatky spojené se zrušením účtu, ale také na „doprovodné“ poplatky, které jsou s tímto rušením stále ještě spojeny, např. zrušení internetového bankovnictví, trvalých příkazů, kontokorentu, vrácení karty aj.

Banky velmi často účtují poplatek za výběr poslední hotovosti, popř. poplatek za poslední převod peněz. Přitom je zcela jasné, že výběr nebo převod hotovosti je nutností k ukončení a uzavření účtu. Operace uzavření účtu by měla být zcela odlišena od běžných výběrů. Klient jako věřitel by měl obdržet celou částku na účtu bez jakékoliv sankce ve formě poplatku.

Navrhovanou část označovanou jako Rychlost změny shledali klienti jako zcela oprávněnou a uvítali by její začlení do povinného přestupního servisu. Někteří poukazovali na problémy spojené s vypořádáním pohledávek mezi starou a novou bankou, zvlášť pokud by klient přestupoval k bance sídlící v zahraničí. Pak by totiž „mohl být překvapen inkasem neočekávané položky provedeným starou bankou v nové bance klienta“, vzhledem k tomu, že by původní domácí banka účtovala vyšší poplatky při přeshraniční transakci. Toto případné znevýhodnění pomine nejpozději při vstupu České republiky do eurozóny, kdy budou muset banky shodně zpoplatňovat všechny převody v euru bez ohledu na to, jsou-li platby provedeny v rámci ČR nebo mezi různými zeměmi eurozóny.

Trvalé číslo účtu bylo shledáno jako oprávněné pro fyzické osoby podnikatele a právnické osoby v rámci snižování jejich nákladů při podnikání. Názory na jeho zavedení poukazovaly na časovou náročnost a na to, zda by se případné zavedení trvalého čísla účtu neprojevilo plošně na poplatcích za ostatní služby. Některé návrhy předpokládaly zavedení registru čísel účtů v ČNB v rámci clearingových služeb.

Srovnatelnost informací

Jednotná terminologie ceníků by všem klientům, dle veřejné diskuse, umožnila dosud nemožnou orientaci a srovnání jednotlivých sazebníků bank. Klienti navrhují zavedení jednotné terminologie např. „jednorázový kredit, debet, trvalý příkaz a SIPO – na přepážce, do boxu, telefonicky, internetem, bankomatem apod.“.

Pro ilustraci diskuse přikládáme výňatek z jednoho přípěvku: „Ceníky poplatků bank na českém trhu jsou směsicí nápadů a tvůrčí megalomanie. Dovedu si představit, že týmy specialistů vymýšlely, jaká která aktivita či úkon by ještě šel zpoplatnit. Neřekl bych ani, že je užívána zcela odlišná terminologie, jako spíš, že každá banka vložila do svých sazebníků kromě základních úkonů majících poměrně jasnou a pevnou terminologii zcela nesmyslné úkony překvapující i největší odborníky na bankovnictví, nikoliv jen laickou veřejnost. “

Neuvádění celkové ceny operací považují klienti přinejmenším za klamání spotřebitele. Z příspěvků byla patrná nemožnost srovnání cen za jednotlivé služby a následně jejich vyčíslení. Klienti bank nejsou schopni objektivně posoudit, kolik je bude příslušná bankovní operace stát a zároveň poukazují na nevýhodnost nabízených balíčků. Vyčíslit jednotlivé transakce nebyli schopni, dle příspěvků diskuse, ani zaměstnanci bank na přepážkách na žádost klienta. Jeden z příspěvků navrhoval, aby se celková částka účtovaná bankou za transakci objevovala na platebních příkazech. Klienti jsou znepokojeni zejména cenami operací za přeshraniční převody a za převody v eurech na území České republiky.

Názory na jednotnou databázi ceníků se lišily. Někteří klienti poukazovali na to, že výňatky z ceníků jsou dostupné na webových portálech jednotlivých bank, ale zároveň zdůrazňovali, že jde pouze o části ceníků, ne ceníky celé. Jiní klienti by naopak uvítali jejich umístění na jednom místě pro jejich přehlednost.

Povinné informování veřejnosti o změnách ceníků probíhá ze strany bank z pohledu jejích klientů velice povrchně. Banky by proto měly povinně informovat své klienty o případných změnách. „Nesouhlas klienta by měl být v takovém případě ukončením smluvního vztahu bez dopadu na klienta. Je totiž otázkou, zda je vůbec možné považovat nevyjádření se klienta do určité doby za jeho souhlas. To samotné by banku donutilo připravit změnu sazebníku v dostatečném předstihu, neboť získání souhlasu klienta není vždy jednoduché.“ Jeden z příspěvků poukazoval na rozlišení klienta v tomto případě z hlediska pozice věřitele nebo dlužníka: „klient v pozici dlužníka by v průběhu smluvního vztahu vlastně neměl být zatížen jakoukoliv změnou poplatků, neboť ukončení smluvního vztahu v takovém případě není možné bez poškození klienta“. S danou problematikou souvisí i časové omezení platnosti změn ceníku.

Informovanost klienta o konkrétních dopadech změny ceníku považují klienti za nadstandardní požadavek, který by banky měly poskytovat svým klientům zcela dobrovolně. Jejich zavedení ze strany bank, např. na webových stránkách, by bylo ukázkou konkurenčního boje mezi jednotlivými bankami, jako je tomu například u hypotečních kalkulaček. Většina respondentů je proti poplatkům za nevyžádané služby. Například výpis z účtu dostane měsíčně každý klient banky i když jej nepotřebuje a využívá k těmto účelům např. internetové bankovnictví.

Na část s názvem Povinné informování o stížnostech klientů se neobjevily žádné diskusní příspěvky. Pouze v jednom případě bylo doporučeno rozšířit pravomoci finančního arbitra a zrušit jeho „závislost“ na ČNB.