Úspěšný přechod evropských společností na IFRS byl jen prvním krokem

Podle studie Ernst & Young bude nutné do budoucna zásadně posílit konzistentnost a srovnatelnost zveřejňovaných údajů

Praha, 11. září 2006 – Více než osm tisíc společností ze zemí Evropské unie v loňském roce s úspěchem přešlo na Mezinárodní standardy účetního výkaznictví (International Financial Reporting Standards, IFRS). Podle nově zveřejněné zprávy společnosti Ernst & Young, jež je významným celosvětovým poskytovatelem odborných poradenských služeb, však ještě zbývá udělat hodně práce, aby se zlepšila konzistentnost a srovnatelnost zveřejňovaných finančních údajů. Značný rozsah účetních závěrek dnes navíc jejich uživatelům ztěžuje vyhledávání klíčových informací.

Rok 2005 představuje ve vývoji IFRS výrazný mezník, protože je prvním rokem, kdy byly všechny veřejně obchodované společnosti ze zemí Evropské unie povinny sestavit konsolidovanou účetní závěrku v souladu s IFRS. Tyto standardy byly navíc přijaty i v několika dalších zemích, mimo jiné v Austrálii. Společnost Ernst & Young se proto rozhodla podrobit analýze účetní závěrky 65 největších společností vykazujících v souladu s IFRS (jako kriterium byla zvolena tržní kapitalizace), které byly sestaveny k 31. prosinci 2005. Cílem této analýzy bylo zjistit, jaké zkušenosti přinesl první rok po závazném zavedení IFRS.

„Fakt, že se všem společnostem podařilo přejít na IFRS včas, lze podle mého názoru považovat za nepochybný úspěch, už proto, že to často znamenalo zcela zásadní změnu oproti předchozím požadavkům na údaje vykazované v účetní závěrce,“ domnívá se David Lindsell, ředitel globální divize IFRS v Ernst & Young. „Ještě však zbývá udělat hodně práce, aby se zlepšila konzistentnost a srovnatelnost zveřejňovaných údajů. A to je úkol pro regulační orgány, poradce i samotný management podniků, kteří musí sjednotit řadu rozdílů, zavést nejlepší praxi a odstranit anomálie ze stávajícího znění standardů, aby účetní závěrky sestavené podle IFRS byly skutečným přínosem jak pro investory, tak pro společnosti samé.”

Analýza více než pěti tisíc stran účetních závěrek, provedená společností Ernst & Young, odhalila čtyři základní důvody přetrvávajících problémů s nedostatečnou srovnatelností finančních zpráv:

  • Zaprvé, řada účetních závěrek sestavených podle IFRS si i nadále zachovává výraznou „národní identitu“. Jinými slovy, přechod na IFRS se projevil především ve způsobu účtování a oceňování účetních položek a v tom, které informace jsou o nich zveřejňovány, ale nijak zvlášť neovlivnil způsob jejich prezentace v účetní závěrce. Většina společností se snaží minimalizovat změny oproti předchozím rokům, kdy sestavovaly účetní závěrku podle národních účetních předpisů, což v konečném důsledku vede k tomu, že např. účetní závěrky různých společností z určitého odvětví stále nejsou dobře srovnatelné.
  • Zadruhé, společnosti se musí při aplikaci IFRS do značné míry opírat o vlastní úsudek, protože ne všechno je ve standardech explicitně upraveno, především chybí návodné informace pro jednotlivá specifická odvětví. A to opět snižuje konzistentnost a srovnatelnost účetních závěrek. Problém je v tom, že IFRS nevycházejí z uceleného a jednotného souboru principů a v některých případech dokonce dávají na výběr z více účetních postupů.
  • Zatřetí, společnosti samy často nejsou přesvědčeny o tom, že finanční informace podle IFRS jsou dostatečné, resp. plně vhodné k tomu, aby jejich prostřednictvím trhu sdělily, jak to s jejich hospodářskými výsledky vypadá.
  • Začtvrté, účetní závěrky podle IFRS jsou mnohem složitější než závěrky podle národních účetních předpisů a tento fakt ohrožuje jejich přínos pro investory, kteří by na jejich základě měli přijímat investiční rozhodnutí. Existuje vážné riziko, že se ze sestavování účetní závěrky stane náročné cvičení jak vyhovět všem legislativním požadavkům a ztratí se jejich základní smysl – informovat veřejnost o hospodářských výsledcích a finanční situaci společnosti.

„Domníváme se, že je nutné přijít se zcela zásadními kroky, které zlepší transparentnost a srozumitelnost účetních závěrek a omezí rozsah zveřejňovaných informací. Sestavovatelé účetních závěrek by v nich měli podstatně lépe vysvětlit, jak došli k vykázaným částkám a které faktory jejich rozhodnutí ovlivnily. Požadavky na informace zveřejňované v účetní závěrce je nutné pojímat komplexně, nikoli atomizovaně položku po položce. Platí pro ně totéž, co pro požadavky týkající se účtování a oceňování: měly by se řídit obecnými principy, nikoli explicitně danými pravidly,“ říká David Lindsell.

Jeho slova potvrzuje i Petr Vácha, vedoucí IFRS skupiny pro střední Evropu. „Objem informací, které je nutné v současnosti v účetní závěrce podle IFRS zveřejňovat, nijak nepřispívá k lepšímu pochopení podnikatelských aktivit ani hospodářských výsledků společnosti a analýzu finančních zpráv jen zbytečně komplikuje. Prakticky každá účetní závěrka podle IFRS obsahuje několik stran popisů účetních zásad používaných společností, které často ale jen rekapitulují požadavky jednotlivých účetních standardů. Uživatel účetní závěrky z nich nepochopí, jaké konkrétní důsledky pro danou společnost mají ani které faktory aplikaci účetních zásad ovlivnily.“

„Jsme ale teprve na začátku,“ konstatuje David Lindsell. „Nelze nevidět, že závazné zavedení IFRS významně přispělo ke sjednocení zásad v oblasti účtování a oceňování a zcela zásadně ovlivnilo srovnatelnost informací zveřejňovaných v účetních závěrkách. Nalezení konsensu i v oblasti praktické aplikace IFRS si přirozeně vyžádá ještě řadu let. Do té doby se s určitými rozdíly a nekonzistentnostmi budeme muset smířit.”