UniCredit Economics & FI/FX Research: Region CEE odolává protivětru

[Tisková zpráva] Region CEE se jako celek dočká v r. 2011 tempa růstu HDP bezmála o 4 %, přičemž všechny země pokrývané bankovní sítí UniCredit vykáží poprvé za čtyři roky přírůstky.

•    Dynamika globálního růstu podporuje CEE, silná externí poptávka za 1Q překvapila, domácí poptávka ovšem zůstává v řadě zemí regionu slabá. 

•    Vyšší ceny komodit mají na různé země různé dopady a zesilují nervozitu některých centrálních bank regionu

•    Obchodní a finanční vazby s Japonskem nepředstavují riziko, přičemž rizika plynoucí z krize periférie EMU jsou rovněž mírná; nedojde-li k eskalaci současných problémů, měl být ekonomický dopad na CEE neutrální až pozitivní

•    Střední a východní Evropa se konečně opět zapojuje do globálního toku kapitálu

•    Dosavadní údaje za rok 2011 potvrzují očekávaní růstu HDP v CEE jako celku téměř o 4 %

Region CEE se jako celek dočká v r. 2011 tempa růstu HDP bezmála o 4 %, přičemž všechny země pokrývané bankovní sítí UniCredit vykáží poprvé za čtyři roky přírůstky. Takové je jedno z hlavních zjištění aktuálního vydání ekonomického přehledu „CEE Quarterly“, publikace útvaru Economics & FI/FX Research skupiny UniCredit. Údaje zveřejněné za dosavadní období roku 2011 hovoří ve prospěch názoru výzkumných pracovníků UniCredit. Kupříkladu index PMI aktivity zpracovatelského průmyslu vykázal za první dva měsíce r. 2011 nárůst o další 1,2 bodu na 56,9, což je nejvyšší evidovaná hodnota. Zdá se tedy, že CEE je na cestě k akceleraci, spíše než zpomalení svého růstu. V této fázi průběžného zotavování ekonomické činnosti se nejvýznamnějším zdrojem nejistoty staly vysoké ceny komodit.

„Naši prvotní starost v současnosti budí ceny komodit. Centrální banky jednotlivých zemí CEE zastávají rozdílné názory na dopady vyšších komoditních cen, podle toho, zda jejich země náleží mezi dovozce nebo vývozce ropy,“ uvedla Gillian Edgeworth, ředitelka útvaru EEMEA Economics v UniCredit. „Vyšší ceny komodit jsou rizikem stejně tak pro vyšší inflaci, jako  pro zpomalení růstu,“ uvedla Gillian Edgeworth. Růst v zemích SNS může mít prospěch ze zvyšování globálních cen energií. Částečně protichůdně k tomu působí skutečnost, že Rusko a Kazachstán jsou sužovány vyššími cenami potravin, nicméně zotavování domácí poptávky je zde ukotveno lépe než kdekoli jinde v regionu, tudíž by tyto země měly situaci ustát. Kromě toho obě ekonomiky vykazují od doby krize relevantní pokles míry nezaměstnanosti a zároveň i nejsilnější růst reálných mezd.

Mezi importéry energií jsou rizika dobře zvládána v Turecku a do určité míry i v Polsku. Nejnovější údaje z Polska ukazují pokles nezaměstnanosti o více než 4 %, ovšem růst reálných mezd se udržuje výrazně pod 1 %. Turecko zaznamenává podle posledních údajů největší růst mezd v regionu hned po SNS. Každé zvýšení ceny za barel ropy o 10 USD znamená 0,4–0,5 pp navíc ke stávajícímu schodku běžného účtu platební bilance, ovšem obě jmenované země prokazují aktuálně schopnost importovat kapitál, a lépe tak překonávat schodek běžného účtu. „Vyšší ceny ropy a potravin znamenají, že inflační cíle mnoha centrálních bank v regionu jsou nyní nereálné. Česká republika a Turecko jsou jediné země v regionu, které vykázaly nižší než cílovanou inflaci,“ komentuje hlavní ekonomka.  „Centrální banky si i nadále budou dobře vědomy, že pro potlačení inflace stačí stabilizace cen potravin a ropy, není nutný jejich pokles. Pokud bude letošní sklizeň lepší než loňské chabé výsledky, vyvolá to tlak na snižování cen potravin,“ dodává Gillian Edgeworth. Dilematem pro centrální banky je nicméně nejistý výhled cen komodit ve spojení se zvládnutelnou jádrovou inflací.

Obchodní a finanční vazby s Japonskem nepředstavují riziko. Nedojde-li k eskalaci současných problémů, měl by být dopad japonských událostí na ekonomickou činnost v CEE neutrální až pozitivní. Pokud jde o případný pokles dovozní poptávky z Japonska, měl by jeho dopad na region být snadno zvládnutelný. Za období 12 měsíců do října 2010 putovalo do Japonska 1,5 % z celkového objemu vývozu regionu CEE. Pokud jde o to, že část regionu CEE exportuje do Německa, které pak dále reexportuje do Japonska, měl by tento dopad být také zanedbatelný. CEE nemusí mít bezprostřední prospěch z mírného posílení japonského růstu plynoucího z úsilí o rekonstrukci, může však těžit ze zapojení Číny do tohoto úsilí úměrně tomu, nakolik se Čína skutečně zapojí. CEE vyváží do Číny dvaapůlkrát více zboží než do Japonska. Výzkumní pracovníci UniCredit kromě toho nevylučují, že také automobilový průmysl CEE může těžit z případných výpadků výroby jinde. Finanční vazby CEE na Japonsko jsou slabé: Údaje BIS ukazují, že angažovanost japonských bank v CEE je na skromné hodnotě 20,9 mld. USD, z čehož 9,3 mld. USD tvoří dluh ruských subjektů a 3,2 mld. USD dluh tureckých subjektů. Pro srovnání, dluhy subjektů ze CEE u evropských bank činily ve 3Q minulého roku 1.263 mld. USD.

Se zpožděním za jinými rozvíjejícími se trhy nyní začíná do regionu CEE pomalu proudit kapitál, a to díky zlepšujícím se fundamentům a výhodnější relativní pozici. Až na Polsko a Turecko se teprve ve 3Q 2010 region CEE dočkal obnovení přílivu kapitálu, a to stále velmi skromného. Zejména SNS a Balkán zakoušely odliv kapitálu po mnohem delší dobu než ostatní země CEE. „ Zdá se, že opozdilci nyní také nabírají dech. My v tom spatřujeme působení dvou hnacích prvků: Zaprvé centrální banky v rozvíjejících se zemích mimo region CEE zesílily svůj boj proti přílivu kapitálu. Zadruhé řada zemí v regionu vykazuje zlepšenou výkonnost v makroekonomických ukazatelích, a to, částečně díky reformám po dohledem MMF, částečně díky vyšším cenám komodit,“ poznamenává Gillian Edgeworth. Vzhledem k tomu, že Polsko a Turecko do této doby zaznamenaly značný příliv krátkodobého kapitálu, jeví se nyní jako nejzranitelnější odlivem kapitálu, pokud by došlo ke ochabnutí globálního hladu po riziku. Proto by v této fázi byla žádoucí změna povahy příchozího kapitálu.