Průměrný plat lékařů ve „veřejných“ příspěvkových a v „soukromých“ nemocnicích je srovnatelný

Odměňování lékařů v nemocnicích závisí především na jejich dosažené kvalifikaci. Průměrná mzda všech zdravotnických pracovníků je tak ovlivněna nejen úrovní specializace dané nemocnice, ale i poměrem lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků v ní zaměstnaných. Porovnávat platy v přímo řízených nemocnicích s platy v soukromých nemocnicích je proto nesprávné.

ČTK před nedávnem přinesla informaci, že dle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) jsou průměrné mzdy zaměstnanců soukromých zdravotnických zařízení o více než 3000 korun nižší než platy pracovníků v zařízeních, která zřizuje ministerstvo nebo kraj, město či obec.

Uvedená statistika svádí k dojmu, že zdravotníci ve „veřejných“ nemocnicích jsou odměňováni lépe než zdravotníci v „soukromých“ nemocnicích. Taková interpretace je ale zavádějící, protože uveřejněná informace není úplná. Za prvé je nutno si uvědomit, které nemocnice jsou vlastně v jednotlivých sektorech zahrnuty: za „veřejné“ jsou označena zdravotnická zařízení fungující jako příspěvkové organizace buď přímo řízené státem (ministerstvem zdravotnictví) nebo kraji. Mezi „soukromými“ jsou pak zařízení nejen vyloženě v soukromých rukou, ale i obecní a církevní zařízení a také nemocnice ve vlastnictví kraje mající jinou právní formu než je příspěvková organizace (většinou obchodní společnosti).

Bližším prozkoumáním obou zmiňovaných kategorií zjišťujeme, že úroveň specializovanosti se mezi nimi liší. Přitom právě kvalifikovanost personálu hraje největší roli při jejich odměňování. Je nasnadě, že kvalifikace lékařů ve fakultních nemocnicích je vyšší než průměrná dosažená odbornost lékařů v menších nemocnicích, ať již „soukromých“ nebo „veřejných“ (čti krajských obchodních a krajských příspěvkových). To samé platí samozřejmě i pro ostatní zdravotnický personál. Mimo to se mezi jednotlivými typy nemocnic liší i poměr lékařů a ostatních zdravotnických pracovníků, což se samozřejmě opět promítá do průměrné mzdy pracovníka v daném zařízení: čím větší poměr lékařů vůči ostatním zaměstnancům a čím kvalifikovanější pracovníci, tím vyšší průměrné ohodnocení. Pro ilustraci, dle údajů ÚZIS ČR dosahuje podíl lékařů na všech zaměstnancích v nemocnicích s přepočteným počtem pracovníků větším než 1000 průměrně 14,6%. V nemocnicích s přepočteným počtem zaměstnanců menším než 1000 je tento poměr jen 13,2%.

Podíváme-li se na poměr lékařů na všech zaměstnancích v nemocnicích podle struktury jejich vlastníků, zjistíme, že v přímo řízených nemocnicích je podíl lékařů dokonce 14,8%, zatímco v krajských „veřejných“ nemocnicích je tento poměr jen 12,8% a v „soukromých“ nemocnicích, mezi něž patří i krajské nemocnice v jiné právní formě než je příspěvková organizace, je tento poměr 13,2%.

Tyto všechny rozdíly ve složení nemocničního personálu a jeho odbornosti se odrážejí ve statistikách o průměrné mzdě, které jsou často účelově interpretované. Vezmeme-li v úvahu existující nesrovnalosti ve statistikách a porovnáme-li porovnatelné, zjistíme, že odměna lékařů v krajských příspěvkových nemocnicích byla v roce 2004 34 983 Kč, zatímco plat lékařů v soukromých a církevních nemocnicích, tj. i v těch krajských převedených na akciovky apod., dosahovala dokonce lehce vyšší úrovně, a to 35 498 Kč. Ve srovnání s platem lékařů v přímo řízených nemocnicích (především velké, fakultní nemocnice a specializovaná centra) 40 628 Kč je ale zřejmé, že dle statistik ÚZISu jsou platy v krajských nemocnicích bez ohledu na jejich právních formu srovnatelné.