Proč nevznikla expertní skupina?

Na počátku prosince minulého roku podepsali ministr financí Bohuslav Sobotka a prezident České bankovní asociace Pavel Kavánek společné prohlášení, které mělo završit několika-měsíční diskusi kolem bankovních poplatků a postavení klienta. Signatáři tehdy přistoupili k „Prohlášení“, neb byli vedeni „společným zájmem podporovat rozvoj sektoru finančních služeb, posilovat vyváženost vztahů mezi poskytovateli služeb a klienty v prostředí volného trhu či zvyšovat přehlednost a dostupnost informací o poskytovaných službách a podmínkách, za kterých jsou tyto služby poskytovány“.

V rámci tohoto plánu tehdy účastníci dohody navrhli, aby vznikla stálá platforma dialogu (zvláštní orgán či komise), která by se dlouhodobě těmito otázkami zabývala. Státní správa, ČNB, finanční sektor a spotřebitelské organizace by měly podle společného prohlášení mít vyvážený vliv na ustanovování klíčových představitelů tohoto orgánu.

Signatáři se dále zavázali, že budou bez odkladu zahájeny potřebné iniciativy, nutné ke zřízení tohoto orgánu, a že v období do jeho ustanovení vznikne na základě zvláštní dohody tzv. Expertní skupina. Ta měla mít za úkol rozpracovat analýzy oblastí jako jsou společná revize podmínek informování klientů, zajistit nezávislou expertní studii srovnávající podmínky bank a nebankovních subjektů při nabídce finančních produktů, rozpracovat otázku evidence a ochrany osobních údajů klientů a s využitím Kodexu práv klientů navrhnout opatření, která posílí postavení klientů. Tyto oblasti pak následně měla shrnout do příslušných doporučení.

Problém je ale v tom, že i přesto, že signatáři společného prohlášení projevili vůli podporovat práci Expertní skupiny, dodnes taková skupina neexistuje. Přitom ve výše zmíněném prohlášení se píše, že „okruhy a harmonogram prací budou expertní skupinou zpracovány nejpozději do konce ledna 2006“. A tak platí, není-li expertní skupina, nejsou ani konkrétní podklady k diskusi a patřičné výstupy. Nejsou-li podklady a výstupy, není žádný tlak na vznik stálé platformy dialogu. A neexistuje-li tato platforma, nemohou se i nadále klienti bank, reprezentovaní spotřebitelskými organizacemi, účastnit slibované diskuse a do určité míry ovlivňovat toto prostředí.

Proč se za čtvrt roku nic nestalo? Co vadí Bohuslavu Sobotkovi nebo Pavlu Kavánkovi v tom, aby se dohodli na poradní skupině? Chtějí se vůbec dohodnout? Proč si nevezmou příklad z EU, Belgie, Velké Británie, kde si stát i banky váží hlasu klientů reprezentovaných spotřebitelskými organizacemi? Komu tady vyhovuje status quo?

Patrik Nacher
provozovatel portálu
 www.bankovnipoplatky.com

David Šmejkal
předseda Sdružení obrany spotřebitelů ČR
 www.spotrebitele.info