Podnikatelé mohou doplatit na retroaktivitu zákona o dani z příjmu

Rok a půl stará novela zákona o dani z příjmu působí větším podnikům nemalé problémy. Diskutovaná zpětná platnost zákona – kterou prosazuje ministerstvo financí – může podnikatele podle daňových poradců finančně poškodit. Novela zákona navíc přichází s řadou otázek, na které mají daňoví poradci a ministerstvo zcela rozlišné názory.

PRAHA, 22. září 2005 – Nejasností v daňové legislativě neubývá. Typickým příkladem je novela zákona o dani z příjmu z května 2004. Z ní například vyplývá, že náklady mateřské společnosti související s držbou obchodních podílů v dceřiné společnosti jsou daňově neúčinné – a to včetně úroků z půjček. Ministerstvo financí navíc prosazuje názor, že uvedené ustanovení platí zpětně už od 1. ledna 2004. Tedy před účinností novely zákona. Podnikatelé přitom v té době o znění budoucího zákona nic nevěděli – a daňově by na něj nepříjemně doplatili.

Postoj daňových poradců k uvedenému problému může být dvojí. Mohou akceptovat názor ministerstva financí a vysvětlí klientovi, že je potřeba zaplatit více na daních. Druhému typu, kteří jsou přesvědčeni, že výklad ministerstva financí je v rozporu se zákonem – protože retroaktivita je v těchto případech nepřípustná, nezbývá nic jiného, než se pustit do zdlouhavého a pro klienta finančně náročného a výsledkem ne vždy jistého právního sporu, vysvětlil vzniklý problém auditor, daňový poradce a spolumajitel společnosti Fučík & partneři Ivan Fučík. Daňoví poradci mohou své klienty zastupovat před soudem.

Z pohledu podnikatelů vyplývá z kontroverzního ustanovení hned několik daňových komplikací: Které konkrétně jsou náklady související s držbou cenných papírů? Jde například i o náklady generálního ředitele mateřské společnosti, který při svém rozhodování bere v úvahu i držbu podílů v dceřiné společnosti? Na kdy nakoupené obchodní podíly se ustanovení vztahuje? Podle daňových zákonů vždy platilo, že nejsou daňově uznatelné náklady, které jsou vynaložené na výnosy osvobozené od daně. Vzhledem k tomu, že dividendy jsou výnosem osvobozeným od daně, považuje ministerstvo náklady související s držbou cenných papírů za daňově neuznatelné i před účinností novely, neboť souvisí s osvobozenými výnosy. Nový výklad – předtím neaplikovaný – ministerstva se ovšem objevil až po účinnosti novely.

Podle daňových poradců je jen otázkou času, kdy se podobné druhy stížností dostanou před Nejvyšší správní soud. Ten rozhoduje kasační stížnosti proti správním orgánům – právní názor Nejvyššího správního soudu je ze zákona závazný pro soudy nižších instancí. Z posledního období bylo důležité například rozhodnutí ohledně švarcsystému či zákonu o správě daní a poplatků, kdy přednost při posuzování důkazních prostředků má skutečný ekonomický obsah transakce před stavem formálně právním. Pokud totiž podnikatelé uzavřou smlouvu, která je zákonem definovaná, a finanční úřad ji označí za smlouvu jinou, tak doměří daň. Nejedná ovšem podle zákona. Nejvyšší správní soud tak zrušil například rozhodnutí finančního úřadu v případě, kdy podnikatelé uzavřeli darovací smlouvu, kterou finanční úřad překlasifikoval na smlouvu směnnou a doměřil daň z převodu nemovitostí.

V daňové oblasti je situace kvůli nejednoznačnosti a nepřehlednosti zákonů pro poplatníka velmi obtížná. Názory poplatníků na určitou daňovou problematiku se různí a panuje všeobecné mínění, že finanční úřady si vykládají předpisy ve svůj prospěch a v některých kauzách jednají až příliš tvrdě. Nejvyšší správní soud je určitým zastáním v dané situaci. Víc jak třetina rozsudků v nefinančních záležitostech krajských soudů je Nejvyšším správním soudem zrušena. Poplatníci tak získávají jistotu, že si mohou stěžovat na nezákonný postup finančních úřadů, shrnul daňový poradce a spolumajitel společnosti Fučík & partneři Ivan Fučík.