Platební podmínky ve stavebnictví způsobují menším a středním firmám značné problémy

Dlouhé lhůty splatnosti faktur, platby až dva měsíce po termínu, špatná vymahatelnost pohledávek, druhotná platební neschopnost a velmi nedůsledná legislativa jsou podle odborníků hlavní příčinou problémů ve stavebnictví. V cizině stavaře chrání například zákony, podle kterých nelze stavbu zkolaudovat, pokud není za vše zaplaceno. V takovém případě by ovšem v tuzemsku příliš nových projektů nevzniklo.

PRAHA, 25. května 2005 – Extrémně dlouhé lhůty splatnosti faktur jsou v tuzemském stavebním businessu už tradicí. V průměru se pohybují mezi 60 až 90 dny od vystavení daňového dokladu. Extrémní ovšem jsou i prodlevy nad rámec splatnosti – ty dosahují 30 až 60 dnů. Disproporce mezi platbou dodavateli – například za materiál – a zaplacením faktury ze strany finálního odběratele tlačí stavební firmy do druhotné platební neschopnosti. Podle odborníků je hlavní problém v nedostatečně přísné legislativě.

Ve většině vyspělého světa jsou naprosto běžná ochranná opatření. Například pokud vlastník stavby neprokáže, že všechny faktury dodavatelů jsou uhrazeny, nemůže proběhnout kolaudace. Nic podobného v tuzemsku neexistuje – moc staveb by kolaudací nikdy projít nemohlo. K negativům české legislativy obecně platí velmi špatná vymahatelnost pohledávek. Odprodej factoringovým společnostem si mohou dovolit jen velké a silné firmy, uvedl Jiří Bautz, výrobní náměstek společnosti Ohýbárna, která se specializuje na zpracování betonářské oceli.

Česko navíc drží i pár světových unikátů. Ve stavebnictví se totiž běžně používá například termín pozastávka. To v praxi znamená, že odběratel si automaticky ponechá deset procent z fakturované částky. Běžně pak dodavateli dá polovinu z těchto peněz po dokončení stavby a zbývající polovinu po uplynutí záruky na stavbu. Ta ovšem může trvat 60 až 72 měsíců. Peníze nejsou po celou dobu nijak úročené. Stavebníci se shodují, že v takovém případě nezbývá než doufat, že odběratel nezkrachuje.

Investoři v podstatě budují svá díla za pomoci peněz stavebních firem, kde mají bezúročnou půjčku na dobu jednoho až tří měsíců a někdy i přes rok. Velké společnosti nedávají zálohy. Využívají dumpingových nabídek malých firem především z mimopražských oblastí, mají delší splatnost faktur – výjimkou nejsou ani tři měsíce. Při pozdním uhrazení faktur se stává, že se dostáváme na určitý čas do platební neschopnosti vůči svým dodavatelům, což může ohrozit i stabilitu firmy, potvrdil Stanislav Cikánek ze Stavební společnosti ABR Praha.

Podle stavařů se do největších komplikací stavební firmy dostávají v případě takzvaných souborných faktur – tedy když pro jednoho odběratele dodávají zboží či služby delší dobu, ale fakturují až na konci měsíce. V takovém případě se druhotná platební neschopnost protáhne leckdy až na čtvrt roku.

Takové podmínky i nás dostávají do situace, že nezvládneme platit včas. Bohužel nám to snižuje rating u bank a pojišťoven: Výhodné podmínky při pojištění pohledávek či získání úvěru jsou pak nepravděpodobné. Ctíme – jako většina firem z oboru – zlaté pravidlo a nikdy nedlužíme zaměstnancům. I kdyby nic jiného, oni dostat zaplaceno musí. Řešíme to občas i drahými kontokorenty, shrnul Jiří Bautz, výrobní náměstek společnosti Ohýbárna, která se specializuje na zpracování betonářské oceli.

Společnost Ohýbárna jako jediná v České republice disponuje speciálním strojem GAM1500, který funguje jako automatické zařízení pro produkci armokošů s průměrem od sta do 1500 milimetrů. Jako jedni z minima tuzemských firem mají ve strojovém parku i Superflex 40, jde o elektronicky programovatelné zařízení pro výrobu na míru stříhaných výztuží z tyčí. Do strojového portfolia patří i zařízení MiniSyntax, tedy třmínkovačka pro zpracování svitkové oceli do železobetonu. Automatická tvarovací linka je určena k výrobě třmínků, ohnutých tyčí velkých rozměrů a rovných tyčí za použití svitkové oceli válcované za tepla nebo tažené za studena.