Nositelé Nobelovy ceny o stavu světa - Prescott vidí úspěch Západu v ekonomické integraci

Co je to globalizace? Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Edward Prescott hledal tu správnou definici a nenašel ji. "Někdo používá to, co se mu líbí, jiný zase to, co se mu nelíbí," informoval Prescott o svém zjištění účastníky Evropského kolokvia, které se uskutečnilo v Praze. Kromě Prescotta se ho zúčastnili i další dva nobelisté - James Heckmann, Joseph Stiglitz a řada dalších předních ekonomů.

Také Prescott si nakonec globalizaci definoval tak, „jak se mu líbí“. Globalizovaná je podle něj země, která se integrovala s těmi nejúspěšnějšími státy. Přední ekonom tak dal najevo, že stále věří především Spojeným státům a Evropské unii. Navzdory hospodářskému nástupu Číny či Indie, který v Praze pochopitelně nikdo nezpochybňoval. A také navzdory tomu, že právě v době Evropského kolokvia se dolar vydal na sestupnou dráhu.

Edward Prescott poukázal na skutečnost, že ostatní země v produktivitě stále za Spojenými státy a západní Evropou zaostávají. Oproti vyspělým západním zemím je Japonsko na úrovni 75 procent, Jižní Korea na padesáti procentech a Brazílie pouze na pětadvaceti. Čím to je? Prescott vidí silnou zbraň v ekonomické integraci, snížení nákladů v komerčních vztazích mezi státy, volném pohybu osob a zboží. USA vznikaly jako spolek ekonomicky integrovaných suverénních států. A podobné to je v Evropské unii. Ani v jednom z těchto uskupení v podstatě neexistuje centralizovaný mechanismus, který by bránil využívání produktivnějších procesů. Výjimkou je Společná zemědělská politika Evropské unie. Snižování bariér podporuje dlouhodobé investice a následně také jejich dodavatele v integrovaných zemích. Prescott ukazuje, že růst produktivity vykázaly i státy, které do EU vstoupily třeba až v devadesátých letech minulého století – tedy Švédska, Finska či Rakouska.

Ne všichni s tímto pohledem na věc souhlasí. Francouzský profesor ekonomie Jean Paul Fitoussi v Praze prohlásil, že současné potíže státu sociálního blahobytu (welfare state) v Evropě mohou být důsledkem neexistence jednotné Evropy. EU ještě není národním státem, ale evropské národní státy už v éře globalizace také nejsou tím co dříve.

Tlak na státy sociálního blahobytu.

Nositel Nobelovy ceny James Heckman nicméně na Evropském kolokviu argumentoval, že západní státy sociálního blahobytu jsou pod velkým tlakem z jiných důvodů. Trápí je vysoká nezaměstnanost, která je ve skutečnosti ještě vyšší, než ukazují statistiky. Na lidi se tlačí, aby odcházeli dříve do důchodu, tedy „aby neprodukovali“. Mezi další problémy patří nízká úroveň výzkumu a nedostatečná podnikavost.

Právě Heckman ale také varoval před zjednodušenými soudy. Srovnávat jednotlivé země podle nasbíraných dat nemá velký smysl, protože tyto údaje neříkají mnoho o rozdílech v jednotlivých systémech, které se v různých státech historicky vytvořily. „Musíme jít za rámec diskuse o tom, zda jsou Spojené státy lepší v tom a Evropská unie v onom,“ zdůraznil Heckman. Není nutné obviňovat evropské sociální systémy, ale mít na paměti, že byly vytvořeny v jisté době. Nyní je nutné hledat cesty, které co nejméně brání svobodě a přinášejí pobídky pro tvůrčí aktivity. Heckman kupříkladu podpořil myšlenku individuálních účtů ve zdravotnictví, penzijním systému či školství, které by nahradily současný systém přerozdělování prostřednictvím daní. S touto ideou v Praze vystoupil šéf Kielského institutu pro světovou ekonomiku Dennis Snower.

Aby však posluchači měli o čem přemýšlet, Edward Prescott ještě dodal, že západní Evropa je dnes chudší než Spojené státy kvůli tomu, že Evropané pracují méně hodin, nikoliv kvůli nižší produktivitě.

Wescottovy trendy.

Ale ještě zpět ke globalizaci. Robert Wescott, bývalý ekonomický poradce prezidenta Clintona, na Evropském kolokviu vyjmenoval několik klíčových trendů:

  • Centra ekonomické aktivity se významně posunou. Čína dnes kopíruje dřívější křivky růstu Velké Británie, Spojených států či Japonska v dobách jejich vzestupu. A kupříkladu Polsko má už dnes více lidí s platy na úrovni Dánska než samotné Dánsko.
  • Ekonomická aktivita se bude koncentrovat v okolí velkých měst jakými jsou Tokio, Osaka, Šanghaj či třeba Praha.
  • Vzroste poptávka po přírodních zdrojích, což bude znamenat ohrožení životního prostředí. Poptávka po ropě vzroste v příštích dvaceti letech o padesát procent. Zapotřebí budou alternativní energetické zdroje.
  • Boj o talenty bude silný a posune se do nových oblastí. Atraktivní budou zvláště nastupující trhy (emerging markets).