Nízkonákladové aerolinie jsou součástí řešení, nikoli problému

Andy Harrison, Generální ředitel easyJet plc

Vnímání ekologického dopadu letecké přepravy širokou veřejností doznalo během posledních dvanácti měsíců hluboké změny. Není tomu tak dávno, co jen několik málo ekologicky zaměřených jednotlivců starostlivě zvažovalo, zda mají na služební cestu nebo letní dovolenou letět letadlem. Dnes se všeobecně tvrdí, že letecké společnosti, a zejména pak ty nízkonákladové, jsou jednou z hlavních příčin globálního oteplování. Nicméně jak už tomu někdy bývá, v tomto bodě se všeobecné mínění hrubě mýlí.

Pokusme se nyní od problému na chvilku poodstoupit a podívat se, co říkají fakta. Podle údajů Evropské komise má letectví na svědomí pouze 3 procenta emisí oxidu uhličitého vypouštěného do ovzduší v zemích EU – to je pouhý zlomek objemu emisí, které vznikají při výrobě elektrické energie (34 procent) nebo při automobilové dopravě (20%). Dokonce i kdyby pokračovalo současné tempo růstu letecké přepravy, přispívalo by v roce 2030 letectví k celkovému objemu emisí v EU pouhými 5 procenty.

Nízkonákladové společnosti, společnosti easyJet nevyjímaje, jsou postaveny na principu maximální efektivnosti a jako takové představují součást řešení, nikoli problému. Zcela zásadní význam má skutečnost, že easyJet a další mladé aerolinie investovaly miliardy liber do nejnovějších technologií. Například průměrný věk letadel provozovaných společností easyJet je 2,2 roku, což činí tuto flotilu jednu z vůbec nejmodernějších v celé Evropě. Právě moderní letadla jsou totiž nejčistší a nejtišší. Náš obchodní model je postaven na tom, že poskytujeme spojení z bodu A do bodu B, namísto abychom budovali širokou síť s přestupy a na sebe navazujícími lety. Tím se výrazně snižuje počet startů a přistání. Navíc využíváme méně vytížená letiště a naše lety patří k nejobsazeněnjším. Ti, kterým jde o ochranu životního prostředí, by proto měli létat s nízkonákladovými společnostmi a ne se jim vyhýbat.

Ekologické výhody nízkonákladových společností se však nevyčerpávají pouhou spotřebou paliva: koncept nízkonákladového provozu má i další ekologické přínosy, jako je například snížení odpadu. Na rozdíl od většiny svých tradičních konkurentů vůbec nevedeme papírové letenky a na palubě nenabízíme zdarma noviny ani občerstvení. Ostatně jídla podávaná na palubě letadel jsou často předmětem vtipů, tak proč bychom měli nabízet něco, co stejně zákazníka neuspokojí. Naše administrativní oddělení funguje plně na elektronické bázi, díky čemuž uspoříme značný objem papíru.

Představte si na okamžik, že bychom od zítřka všichni přestali využívat letecké přepravy – na objemu emisí skleníkových plynů by se nic zásadního nezměnilo, zato by to mělo ohromný dopad na blahobyt naší společnosti, kvalitu života a osobní mobilitu.

Aerolinie obecně, a nízkonákladové společnosti zvlášť jsou motorem ekonomického růstu a letectví vytváří mnohem větší ekonomickou hodnotu na každou tunu emisí oxidu uhličitého než jakýkoli jiný druh dopravy nebo průmyslové odvětví. Vedle stovek tisíc lidí zaměstnaných v leteckém průmyslu existují v Evropě miliony pracovních míst, která jsou přímo závislá na mobilitě zajišťované leteckou dopravou. Letiště jsou dálnicemi 21. století a jen stěží si lze v dnešní globalizované ekonomice představit společnost, která by svou základu nebudovala blízko nějakého letiště. Ekonomický přínos letecké dopravy bychom neměli brát jako něco jistého a rozhodně by byla chyba snažit se utlumit jeden z posledních sektorů evropské ekonomiky, který zažívá bouřlivý rozvoj.

Roli letecké dopravy je třeba vnímat v náležité perspektivě, nicméně společnost easyJet dlouho zdůrazňuje, že letectví, stejně jako každá aktivita spotřebovávající energii, musí usilovat o to, aby se stalo co nejefektivnějším. Pro dosažení tohoto cíle jsou podle nás nezbytné tyto tři iniciativy na politické rovině: Za prvé, letecká doprava by měla být zahrnuta do programu EU ohledně obchodování s emisemi, který byl zaveden jako tržní mechanismus implementace Kjótského protokolu. easyJet byl vůbec první leteckou společností, která se pro podporu tohoto přístupu vyslovila již v roce 2003. Tento program stojí na myšlence, že jednotlivé společnosti a sektory mezi sebou mohou obchodovat s emisními limity, takže dochází k úspoře tam, kde to je nejekonomičtější. Evropská komise tento názor podporuje a do konce roku předloží návrh zákona. Společnost easyJet byla zastoupena v konzultační skupině odborníků, kteří radili Komisi.

Za druhé, je nejvyšší čas, aby došlo k zásadní reformě řízení letecké dopravy v Evropě, jež svými kořeny vězí ještě v 19. století. Aerolinky musejí jednat s více než třiceti místními poskytovateli řízení letového provozu, kteří působí na různých územích, takže je často nemožné letět přímou trasou mezi dvěma letišti. Podle odhadů by se optimalizací řízení letového provozu nad Evropou dalo ušetřit až 12 procent paliva (a tudíž i emisí oxidu uhličitého). Bohužel vlády některých zemí stále zabraňují pokroku v této oblasti.

Za třetí, EU musí přestat zavírat oči nad stále větším objemem přímých a nepřímých dotací poskytovaným některým národním dopravcům, zejména ve Francii, Itálii a Řecku. Tyto dotace zabraňují konsolidaci sektoru a umožňují národním aerolinkám létat na neekonomických trasách starými, ekologicky neúnosnými a navíc poloprázdnými letadly. Politici musejí řešit zjevné rozpory v řízení letecké dopravy a státní pomoci, jinak nikdy nebudou věrohodní v ekologických debatách.

Jsme přesvědčeni, že kdyby byla přijata tato opatření a kdyby tradiční dopravci investovali do moderních technologií alespoň stejně jako jejich nízkonákladoví konkurenti, letectví jako celek by bylo mnohem efektivnější. Toho lze však dosáhnout jen konstruktivní debatou mezi čelními politiky a obchodníky, nikoli obviňováním a vytvářením veřejné hysterie ze zištně politických důvodů.

Autor je generální ředitel easyJet plc, největší britské nízkonákladové společnosti. Můžete jej kontaktovat na mailu andy@easyJet.com.