Nemusím se za nic omlouvat

Odpověď Romana Světlého na článek „Zástupce věřitelky se musí omluvit za lži o konkurzu Union banky“

Dne 27. 7. 2005 byly uveřejněny informace tiskového mluvčího Union banky (UB) Oldřicha Babického, že se Roman Světlý musí omluvit (dnes již odvolané) správkyni konkursní podstaty Michaele Huserové za lži o průběhu konkursu Union banky, že dle soudu oslovil část věřitelů dopisem s nepravdivými informacemi, že podal několik žádostí o odvolání konkursní správkyně a že nikdo ze 75 000 věřitelů, kteří jsou podle Babického spokojeni nepostupuje způsobem notorického stěžovatele. Roman Světlý, na základě jehož návrhu Vrchní soud v Olomouci správkyni odvolal, k tomu uvedl:

Především je potřeba zdůraznit, že v průběhu konkursu nic takového jako tiskový mluvčí Union banky neexistuje. Jedinou legitimní osobou vystupující za úpadce v průběhu konkursu je správce konkursní podstaty, přičemž zákon neumožňuje zaměstnávat za peníze věřitelů jakéhosi tiskového mluvčího. Co se týče soudního sporu ve věci ochrany osobnosti, který správkyně iniciovala, byl tento veden mezi ní a Komorou ekonomických a právních specialistů (KEPS). Soud při jednání navrhl smír, který právní zástupce správkyně ochotně přijal. Naopak ze strany KEPS byla podmínkou smíru změna textu požadované omluvy, když finančního požadavku se právní zástupce správkyně vzdal ihned při návrhu smíru ze strany soudu. Jednalo se tedy o oboustranně uzavřený a soudem schválený smír, ve kterém se KEPS jako právnická osoba zavázala zaslat odsouhlasenou omluvu správkyní, a to za použití nevhodných formulací, které mohly být vykládány jako zpochybnění odborné a občanské způsobilosti a občanské i profesní cti správkyně. O žádné omluvě za lži se nejednalo natož aby se za ně musela omlouvat moje osoba, která nebyla vůbec žalována.
Co se týče spokojenosti 70 tis. věřitelů nemám o jejich pocitech takové informace jako pan mluvčí, když mohu pouze uvést, že minulý týden by podána ze strany 53 větších „dle Babického spokojených“ věřitelů UB hromadná žaloba o náhradu škody přesahující částku 100 milionů korun, a to v souvislosti s prodejem majetku banky v průběhu konkursu. Jinak z mé strany byl standardním způsobem podán pouze jeden návrh na odvolání správkyně, k němuž se připojilo dalších sedm věřitelů. Naopak soudce Krhut postupoval v této věci dle mého názoru poněkud nestandardně, když nám svoje zamítnutí nedoručoval písemně poštou, jak je to běžné, ale uveřejnil jej ve zkráceném znění v Obchodním věstníku. Kdybych si ho nevšiml, propásl bych lhůtu k odvolání, což bylo podle mne asi i cílem, který však nevyšel a správkyně je dnes již zproštěna funkce. O jejím odvolání, o podané hromadné žalobě, dalším trestním oznámení a jiných věcech bude veřejnost informována v nejbližší době, neboť má právo po dvou letech trvání konkursu konečně slyšet i něco víc než jen neutuchající chvalozpěvy o tom, jak velký bude výnos oproti běžnému průměru atd., když velikost majetku, který zůstane v tom kterém konkurzu a z něhož se výnos (i odměna správce) počítá, není ani nemůže být zásluhou, či úspěchem žádného správce, nejmenuje-li se zrovna Harry Potter.