Mýtus o rizikovosti akcií aneb akciové trhy z dlouhodobého pohledu

Řada investorů, kteří uložili své peněžní prostředky do akciových fondů v roce 2000 či dříve, je při pohledu na současnou hodnotu portfolia zklamána nebo velmi rozhořčena. Někteří již definitivně ztratili trpělivost a fondy odprodali. Na následujících řádcích se pokusíme vysvětlit příčiny posledního delšího a hlubšího propadu akciových trhů v letech 2000 – 2002 ze širšího pohledu dlouhodobé historie finančních trhů.

Jaké důvody vedly k takto razantnímu propadu? Chtěli bychom upozornit na 4 nejdůležitější faktory. Prvním bylo „splasknutí internetové bubliny“. Technologický boom zapříčinil růst cen akcií technologických firem do závratných výšek, který nebyl podpořen stejně rychlým růstem zisků těchto společností. Nejlépe to lze ukázat na ukazateli P/E neboli poměru cena/zisk na akcii. V době vrcholu ukazatel dosahoval hodnot 150 – 200, přičemž dlouhodobě se pohybuje blízko hodnoty 20 (dle indexu S&P). Druhým faktorem byl teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku v září 2001. Trhy na obdobné nečekané šoky reagují prudkým poklesem a to se stalo i v září. Do konce roku 2001 byl tento propad vyvážen následným růstem, nejistota spojená s hrozbou terorismu se projevila v podobě rozkolísanosti výnosů. Dnes akciové trhy vnímají terorismus jako smutnou součást reality (viz útoky na londýnské metro – trhy sice propadly, ale propad byl relativně malý a rychle se vrátil na úroveň před útoky). Třetím faktorem byly v roce 2002 účetní skandály společnosti Enron a později mnoha dalších. Toto nečestné jednání akciových společností bylo naprosto neomluvitelné a všichni doufáme, že vysoké tresty za falšování účetnictví budou odstrašujícím příkladem pro ty, kteří by takto hodlali jednat v budoucnosti. Tyto tři faktory bohužel přišly tak nešťastně za sebou, že vždy srazily náznaky oživení trhu opět do dalšího poklesu. Čtvrtým faktorem poklesu hodnoty investice, a to především pro domácí investory, je posilující koruna vůči světovým měnám. Tento fakt byl a je nedílnou součástí postupného přibližování České republiky k vyspělým západním ekonomikám a bude s největší pravděpodobností pokračovat až do vstupu do Evropské měnové unie a převzetí jednotné měny euro. Posilování koruny sice snižuje výnosnost, resp. zvyšuje ztrátu investic v jiné referenční měně, než je CZK, ale na druhou stranu vyjadřuje zvyšování kupní síly spolu s životní úrovní obyvatel České republiky.

Lepší přehled vývoje akciového trhu v tomto období dává grafická podoba (viz níže). Konkrétně se jedná o vývoj amerického akciového indexu Dow Jones Industrial Average, ve kterém jsou zvýrazněny výše zmíněné okamžiky poklesu. Pokud se však podíváme na vývoj z delšího časového pohledu, zjistíme, že takovýchto momentů bylo v historii mnoho. Při srovnání s velkou světovou hospodářskou krizí z počátku třicátých let minulého století se dá s nadsázkou říci, že poslední vývoj nebyl z hlediska hloubky a doby propadu zvlášť významný a nijak výrazně nevybočoval od známějších krizí akciových trhů minulých let. Je třeba zdůraznit, že vždy se po určité době hodnota akciových indexů vrátila na hodnotu před propadem a tento propad byl dále několikanásobně překonán.

Součástí všech akciových trhů je střídání období růstů a poklesů. Tak jako se v ekonomice střídají cykly expanze a recese. U akciových trhů dochází k opakování tzv. „býčích“ (růstových) a „medvědích“ (klesajících) fází. Podle studie společnosti Templeton, která sestavila globální index sahající do roku 1954, byla doba trvání býčí fáze vývoje akciového trhu 3× až 4× delší než průměrná doba fáze medvědí (v období 1954 – 2002). Konkrétně průměrná délka býčího trhu v posledních cca 50ti letech činila 49,3 měsíce, zatímco průměrný medvědí trh trval něco málo přes jeden rok (14,4 měsíce). Z výsledků dále vyplývá, že výnos průměrné býčí fáze byl přibližně 6× vyšší než ztráty z období medvědí fáze vývoje akciového trhu. Konkrétně průměrný výnos býčího trhu dosáhl nominálně 149%, kdežto průměrný medvědí trh poklesl o 24% (bližší informace viz Mairm, AG a Scott,MF (1997): Studie dat historických výnosů světového akciového trhu 1953–1997).

Výsledky studie potvrzuje i další analýza, která sleduje reálnou výnosnost (očištěnou o inflaci) jednoho amerického dolaru investovaného do různých druhů aktiv v období 1802 – 2001. Z grafu je jasné, že vklad jednoho dolaru do akcií v roce 1802 přinesl podstatně větší výnos, než je tomu u jiných druhů aktiv. Potvrzuje se také, že zlato dlouhodobě slouží jako uchovatel hodnoty a nemá funkci zhodnocující se investice, jako tomu je u ostatních finančních instrumentů. Druhý graf ukazuje snižující se pravděpodobnost, že nastane ztráta při investování do akcií, dluhopisů či instrumentů peněžního trhu při prodlužujícím se časovém horizontu. Čím delší je doba investice v akciích, tím více se snižuje riziko ztráty až na úroveň srovnatelnou s ostatními aktivy, nebo je dokonce nižší (v období 30 let).

Z výše uvedeného vyplývá, že i přes kolísavost cen akcií (akciových fondů) je z dlouhodobého hlediska investice do akcií nejvýnosnější a navíc při délce investice 10 a více let je pravděpodobnost ztráty srovnatelná s ostatními druhy aktiv. Z krátkodobého hlediska se lze bránit hlubším propadům správnou diverzifikací portfolia. Jinými slovy: nevsázet vše na jednu kartu a snažit se rozložit investici do širší škály regionů, měn, druhů aktiv (akcie, dluhopisy, instrumenty peněžního trhu, reality, komodity) či jednotlivých sektorů. Z tohoto důvodu se doporučuje zařadit do portfolia alespoň jeden fond z oblasti rozvíjejících se trhů nebo rozšířit stávající portfolio alespoň o jeden sektorový fond. Výhoda spočívá v tom, že fondy nejsou vázány na vývoj kapitálových trhů vyspělých států, a proto snižují riziko celkového portfolia.

Příklad regionální diverzifikace ukazuje následující tabulka a graf. Zahrnutím rozvíjejících se trhů (v tomto případě Číny a Ruska zastoupených akciovými indexy) ke stávajícímu portfoliu fondů zaměřujících se na vyspělé oblasti (v tomto případě EU) dochází k výraznému snížení anualizované směrodatné odchylky (měřící volatilitu, resp. kolísavost) a zvýšení výnosnosti. Regionální diverzifikace má za úkol stabilizovat vývoj celého portfolia a zabránit hlubokým propadům, ke kterým by mohlo dojít v případě investování pouze do jednoho rozvíjejícího se trhu.

Od roku 2003 se nacházíme opět v růstové (býčí) fázi akciových trhů a postupně se tak mažou ztráty z předchozích let. Akciovým fondů se daří velmi dobře a věříme, že mají potenciál úspěšné výsledky zopakovat i v následujícím roce. V následující tabulce jsou zveřejněny fondy ABN AMRO s nejlepší výnosností v roce 2005 přepočítanou do korun. Jedná se o akciové fondy zaměřující se na oblasti rozvíjejících se trhů, Evropu a Japonsko. Výnosově poměrně zajímavou je i skupina odvětvových (sektorových) fondů ABN AMRO. Odvětvové fondy nabývají na významnosti v období posledních patnácti let, kdy jsou ekonomické vazby mezi vyspělými zeměmi v důsledku globalizace stále významnější. Mezi nejvýkonnější fondy se zařadil i dluhopisový fond Global Emerging Markets Bond Fund, který dlouhodobě přináší výnosnost okolo 15% p.a., což je na dluhopisový fond velmi dobrý výsledek.