KPMG: Ocelářství celosvětově opět na vzestupu. V České republice se čeká mírný růst

[Tisková zpráva] Letošním rokem počínaje, očekává ocelářský průmysl markantní růst. Situace se tak po výrazném poklesu v předchozích dvou letech obrací k lepšímu. Také v České republice by se ocelářství letos mohlo nést ve znamení růstu. Významnější růst spotřeby oceli na úrovni dvojciferných hodnot se však očekává až v roce 2011.

•    Ocelářství musí reagovat na zvýšenou poptávku, udržet ziskové marže na stávající úrovni a bojovat s rostoucími vstupními náklady.

•    Výrobci budou prosazovat vyšší prodejní ceny svých produktů, aby pokryli výrazné zvýšení cen vstupních surovin.

Globální recese se v posledních dvou letech v ocelářství projevila prudkým poklesem světové produkce. Během soustavně klesajícího objemu výroby v roce 2008 dosáhlo odvětví nejnižšího bodu v posledním čtvrtletí roku 2008, kdy také poklesla míra využití ocelárenských kapacit na úroveň 71,6 procent. V roce 2009 se celková světová produkce surové oceli proti předchozímu roku snížila o osm procent.

První náznaky zlepšení se objevily v prvním čtvrtletí roku 2009, kdy začala růst míra využití ocelárenských kapacit.  Ve druhé třetině roku 2009 toto využití v celosvětovém měřítku stouplo na téměř 75 procent. Poměrně stabilní meziměsíční nárůst vykazuje od dubna 2009 i celková světová produkce surové oceli.

Světový ocelářský průmysl tak nyní zažívá období růstu. Letos v březnu oznámila World Steel Association (WSA, asociace sdružující výrobce oceli a železa), že světová produkce surové oceli v únoru 2010 vzrostla proti témuž měsíci předchozího roku o 24,2 procent.  Vyhlídky jsou příznivé po celém světě – nárůst globální produkce se totiž zjevně neomezuje jen na určitou zemi nebo region. Zpráva dále uvádí, že celosvětová míra využití kapacit výrobců surové oceli dosáhla letos v únoru 79,8 procent, tedy nejvíce za posledních 15 měsíců.

„I v České republice jsou již v rámci ocelářského průmyslu patrné známky oživení, které přicházejí po loňském poměrně dramatickém propadu. Pro český trh je však na druhé straně typické, že výrobci jsou závislí nejen na dovozu surovin, ale i na odbytu výrobků v zahraničí, protože pouze část produkce se uplatní v České republice. Tato navíc bývá kvůli vysoké provázanosti dodavatelsko-odběratelského řetězce odvětví předmětem častých sporů o podmínky dodávek.“ uvádí Jan Linhart, Partner společnosti KPMG Česká republika. 

Křehká rovnováha: nabídka a poptávka

Nízká úroveň zásob a rostoucí poptávka po ocelářských produktech staví výrobce před náročný úkol: získat přístup k surovinám a zajistit výrobu, aby dokázali včas uspokojit objednávky klientů.

„Za těchto okolností je více než jindy důležité mít pružný a vstřícný dodavatelský řetězec, který společnost podpoří a umožní jí splnit její cíle spojené s růstem. S postupným oživováním v odvětvích, která pracují s ocelí, bude právě tento předpoklad pro úspěch samotného ocelářství zásadní,“ domnívá se Jan Linhart.

Jak dosáhnout zisku: vstupní náklady a jejich dopad na ceny

Asi největším problémem je pro výrobce a distributory oceli prudký nárůst nákladů na železnou rudu a uhlí, který se do dnešního dne plně nepromítl do zvýšení cen pro zákazníky. Naopak obrat v cenové situaci nastal v polovině roku 2009, kdy světové ceny oceli poprvé za 11 měsíců zaznamenaly růst.  Od té doby byla cenová hladina poměrně stabilní, a to i v prvním čtvrtletí roku 2010. Lze však očekávat, že když výrobcům oceli začnou docházet už tak nízké zásoby a budou nuceni reagovat na rostoucí vstupní náklady, ceny se pravděpodobně zvýší.  Za růstem vstupních nákladů stojí vyšší celosvětová poptávka po komoditách, investiční výdaje potřebné k získání stále hůře dostupných komodit a další faktory, jako jsou například rostoucí náklady na energie.

Perspektiva růstu: fúze a akvizice

Se zotavováním ekonomiky, růstem poptávky a zvyšováním produktivity ocelářského průmyslu bude zároveň zákonitě docházet k fúzím a akvizicím. Tyto transakce se i nadále soustřeďují zejména do regionu Střední Asie a Tichomoří, přičemž předním nabyvatelem je dnes Čína.  Její vedoucí postavení odráží skutečnost, že v domácím kovoprůmyslu doposud převládají staré, neefektivní společnosti řízené jednotlivými provinčními správami. Národní vláda tedy podporuje konsolidaci těchto subjektů, která umožní zvýšit efektivitu a pomůže uspokojit obrovskou poptávku Číny po ocelářských produktech.

V roce 2009 Čína importovala 627,8 milionu tun železné rudy, a zvýšila tak svou závislost na dovážené rudě na 63,9 procenta svých potřeb.  Ve snaze tuto závislost zmírnit se čínské společnosti zajímají o akvizice v zámoří, které jim zajistí spolehlivější přísun surovin.

Nové strategie pro novou ekonomiku

Ocelárenským společnostem, které chtějí maximálně využít dnešních příležitostí a posílit svou pozici pro případ, že by proces oživení zpomalil nebo ustal, se nabízí řada postupů. Mohou například provést analýzy svých systémů prognózování a zefektivnit je. Tak budou lépe schopny předvídat poptávku po produktech nebo potřebu surovin a určovat, jaké produkty, kde, kdy a v jakém množství vyrábět, aniž by musely udržovat vysoké zásoby.

Vývoj v uplynulých osmnácti měsících ukázal, že je třeba „očekávat nečekané“. Dopady vysokých cen ropy, náhlých výkyvů směnných kurzů a přerušení práce vinou ekonomických, politických či ekologických změn mohou dodavatelé a výrobci zmírnit uzavřením strategických dohod nebo vytvořením společných podniků, jež oběma stranám přinesou vyšší stabilitu.

„V ocelářském průmyslu závisí kontinuita podnikání především na přístupu k surovinám. Výrobci oceli mohou dnes již opět získat dostupnější financování pro akvizici klíčových dodavatelů, čímž si zajistí lepší přístup k surovinovým zdrojům. Mohou také zefektivnit plánování spotřeby, nákup a doplňování zásob surovin,“ uzavírá Jan Linhart.