Konflikt mezi právy autorů a spotřebitelů

Mezi spotřebitelskou veřejností vyvolala vlnu reakcí nová právní úprava autorských odměn za jakékoli kopírování pro osobní potřebu. Na SOS se obrátila celá řada spotřebitelů, která má proti této úpravě nejrůznější výhrady.

V podobném časovém období byl také v tuzemských podmínkách zahájen provoz několika hudebních internetových serverů, na nichž lze hudbu legálně koupit – na problémy s tím spojené (zejména technologie ochrany autorských práv DRM) již SOS před časem reagovalo. Při vší úctě k autorům a jejich práci musí SOS upozornit na některé oblasti, ve kterých se práva autorů a spotřebitelů dostávají do konfliktu.

Nově upravená výše odměn, včetně nového vymezení typů přístrojů ke zhotovování rozmnoženin a vymezení typů nenahraných nosičů v sobě nese některá úskalí, jež spotřebiteli mohou připadat neadekvátní. I přes to, že tyto odměny platí výrobce, či dovozce takových výrobků, vždy je ve výsledku zaplatí právě spotřebitel. SOS plně respektuje právo autora na odměnu za kopie pro osobní potřebu, s tím, že na něj nahlíží také z druhé strany, tedy ze strany spotřebitele. Nárůst odměn sice není nijak dramatický, leč v důsledku nového vymezení typů přístrojů k zhotovování kopií a nenahraných nosičů záznamu dochází k souběžnosti jejího vybírání, kdy pro zhotovení jedné kopie je zaplacena jak za přístroj, tak za nenahraný nosič, což spotřebitel samozřejmě vnímá velmi negativně. Ve světle použití technických prostředků ochrany autorských děl, jako zmíněný DRM a další prostředky, které někdy úplně znemožňují kopii pro vlastní potřebu vytvořit, je pak výše a způsob výběru autorské odměny ještě diskutabilnější.

Více: Jan Šulc sulc@www.spotrebitele.info

Nekriminalizujte spotřebitele a dejte jim alespoň nějaká práva!

V současné době, kdy začíná i v ČR docházet ke kriminalizaci spotřebitelů a zabavování jejich počítačů za kopírování hudebních a video nahrávek, je čím dál důležitější, aby bylo stanoveno, co spotřebitelé můžou včetně nastavení férových podmínek.

Spotřebitelé v celé Evropě proto prosazují zakotvení určitých šesti základních práv spotřebitelů v digitálním prostředí:

  1. Právo na volbu, přístup k informacím a kulturní rozmanitost – ochrana duševního vlastnictví by neměla být jen o prosazování svých ekonomických zájmů, ale i o přístupu k informacím, znalostem a kultuře, v celé její široké rozmanitosti
  2. Právo na princip „technické neutrality“  – ochranu a zachování spotřebitelských práv v digitálním prostředí bez zneužívání možností technologií k jejich omezení
  3. Právo na prospěch z technologických inovací bez zneužitelných překážek – zvláště za situace, kdy obcházení mnohdy absurdních omezení (např. regionů u DVD) je trestné
  4. Právo na interoperabilitu obsahu na různých zařízeních – bez omezení, že určitý obsah lze přehrát jen na přehrávači určité značky
  5. Právo na ochranu soukromí – bez získávání informací o uživateli a způsobu, jak dílo užívá
  6. Právo nebýt kriminalizován – odmítáme kriminalizaci jednotlivých spotřebitelů, úsilí státních úřadů i vlastníků práv duševního vlastnictví by mělo být upřeno k odstranění kriminálních sítí narušujících práva duševního vlastnictví za účelem dosažení zisku.

Závěr

Spotřebitelé a umělci potřebují sebe navzájem. Obě skupiny mají svá práva, kterých by ti druzí měli dbát.