Katastrofální stav říčanského školství

Město Říčany vykazuje jako jedno z mála měst České republiky od roku 1991 dlouhodobý nárůst počtu obyvatel, který se navíc i zrychluje. Tento dynamický vývoj je způsoben jednak přírůstkem přistěhovalců, který činí ročně kolem 15%, jednak narůstající porodností ve městě a jeho spádových oblastech. Podle statistik zaujímají Říčany první místo v porodnosti mezi městy nad 10.000 obyvatel. Zvyšující se počet obyvatel je dramatický a dle demografických údajů v souvislosti s plánovanou výstavbou na periferii města se dá předpokládat, že v nejbližší době tento tendenční růst zásadním způsobem ovlivní život současných obyvatel poměrně výrazným způsobem.

Proč zdůrazňujeme tato fakta? Z jednoho prostého důvodu. V Říčanech a spádových oblastech je naprosto katastrofální stav základního školství. Kapacita základních škol v Říčanech je kritickým místem rozvoje města. V Říčanech jsou 2 základní školy, 1. ZŠ na Masarykové náměstí a ZŠ Bezručova. Druhá jmenovaná škola v podstatě odpovídá modernímu typu školy. Jinak je to ovšem s 1. ZŠ v centru města. Problém tkví v tragickém nedostatku prostoru, a to jak pro vlastní výuku, tak jako zázemí pro pedagogický sbor. Prozatímním, nicméně neudržitelným řešením je výuka odehrávající se v pěti různě umístěných objektech najednou, které škola spravuje, udržuje a provozuje, což obnáší neúnosné vícenáklady. Mimo zmiňovaných prostor děti docházejí i do dalších budov jiných organizací za účelem výuky. Z uvedeného jasně vyplývá, že žáci obou stupňů ZŠ musí v průběhu jednoho vyučovacího dne absolvovat množství přesunů mezi jednotlivými objekty a nachodí tak i několik kilometrů denně.

Pokud si shrneme všechna negativa, která s sebou přináší neutěšená situace v Říčanech, vyplývá následující. Základní škola zbytečně vytápí pět budov a zajišťuje jejich provoz. Musí pořizovat více sad výukových pomůcek a zajistit jejich přenášení. Při přecházení z budovy do budovy nastávají časové prodlevy, které zdržují průběh kompletního vyučování a odvádí pedagogy od jejich důležité práce typu přípravy na hodinu, řešení problematických pasáží výuky, kontakt s žáky mimo rámec vyučovací hodiny, třídnické aktivity apod. Ovšem nejmarkantnějším a pro rodiče malých dětí nejožehavějším problémem je samozřejmě osobní bezpečnost školáků. I přes sebekvalitnější péči a zajištění pedagogického dozoru při přecházení z místa na místo po frekventovaných ulicích a přes hlavní silniční tahy je téměř nemožné vyvarovat se nenadálých situací, které mohou stoprocentní bezpečnost dětí ohrozit. Podle informačních zdrojů projede např. křižovatkou na Masarykově náměstí, kterou musí děti projít, za 24 hodin 7.700 aut (je nutné podotknout, že tato křižovatka nemá světelnou signalizaci). Dalším opravdovým problémem je tříštění výuky, nesoustředěnost dětí, nemožnost jejich koncentrace na následující vyučovací předmět, v neposlední řadě permanentní stres.

Vybavení školy jako takové je opravdu naprosto nevyhovující – nedostatek odborných pracoven, kabinetů a zázemí pro žáky (chybí laboratoře, resp. učebny fyziky, chemie, jazyků, pracovna přírodních věd, pracovny hudební a výtvarné výchovy, šatny žáků, u tělocvičny chybí umývárna…). Co se týče zázemí učitelů, situace je totožná. Ředitelna má 7 m2 a nachází se na místě bývalého WC. V kanceláři pracuje hospodářka školy společně se dvěma zástupkyněmi a současně místnost slouží jako hovorna. O společných studijních prostorech (knihovna, čítárna a ostatní, pro jiné školy naprosto samozřejmé prostory na podporu výuky) se říčanským školákům může jen zdát.

Ve výčtu nedostatků by se dalo pokračovat, ale již výše uvedené je v porovnání s předpisy, jak má být moderní škola podle zákona vycházejícího z EU zařízena, více než dostatečným důvodem pro stavbu školy nové. A přidá-li se demografický vývoj města s faktem, jaké místo zaujímají Říčany v žebříčku porodnosti, není o čem hovořit. Přestože situace ve vybavenosti škol je naprosto tristní, vykazují žáci říčanských škol pod vedením svých pedagogů vynikajících výsledků jak v předmětových olympiádách, tak i na poli řekněme volnočasových aktivit. 1. ZŠ se zúčastnila celostátního projektu Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (CERMAT) a je dlužno říct, že výsledky testování ukázaly nadprůměrné znalosti žáků 9. tříd ZŠ. Toto však nemůže být podpůrným důvodem ke konstatování, že je tedy vše v pořádku. To rozhodně není! Tento fakt jenom svědčí o maximálním zápalu učitelů, kteří nevzdávají boj s větrnými mlýny a věří, že se konečně podaří přesvědčit Ministerstvo financí, aby uvolnilo prostředky na výstavbu nové školy. Je až s podivem, že přestože důraz na kvalitu školství především před volbami je v ústech politiků téměř nepřehlédnutelný, ministerstvo není ochotné se ke katastrofické a alarmující situaci v Říčanech postavit čelem a vysvětlit rodičům a zastupitelům města, proč se tak dlouho zdráhá jakýmkoli způsobem situaci řešit.

Je evidentní, že problematika školství v Říčanech má formu spojených nádob. Problémy s umístěním mají samozřejmě i předškolní zařízení – mateřské školy. V loňském roce se nepodařilo umístit do mateřských škol zhruba 65 dětí. Děti, které žijí ve spádových vesnicích a oficiálně patří do mateřských škol v Říčanech, mají často s umístěním problém. Řešení je nasnadě. Pokud by se vybudovala nová základní škola, prostory, které v tuto chvíli spravuje, by mohly být využity pro menší školská zařízení a zájmovou činnost dětí. Rozhodně by to napomohlo zlepšení všeobecné kritické situace.

Někteří rodiče reagují na situaci způsobem, který se samozřejmě nabízí jako jedno z prvních, pro děti však poněkud nevhodných řešení. Jedná se o dojíždění dětí do pražských škol. V tuto chvíli ovšem nastává problematická situace, protože tento krok narušuje nepřirozeným způsobem komunitní vazby mezi dětmi. Dítě školou povinné žijící v Říčanech a navštěvující školu v Praze je v podstatě vytrženo z obou fungujících kolektivů. V rámci školní docházky se nemůže (nebo jen velmi složitě) zapojit do odpoledních mimoškolních aktivit, neboť se vrací do místa svého bydliště. V místě bydliště však těžko navazuje běžný kontakt s vrstevníky, který vzniká a je utužován právě v rámci školy. Takto nastavená situace vede samozřejmě k frustraci a jakémusi pocitu osamění a odcizení.

V tuto chvíli je zpracována projektová dokumentace pro výstavbu nové školy, zasíťovaný pozemek a vše je ve fázi očekávání schválení potřebné dotace Ministerstvem financí. Pokud toto proběhne, je možné reálně do 3 měsíců zahájit plánovanou a tolik potřebnou výstavbu nové školy

Nabízí se tedy několik otázek. Je Ministerstvu financí tato problematika naprosto lhostejná nebo jen hledá nepatřičné výmluvy pro svůj laxní přístup? Dočkají se říčanští obyvatelé státní dotace na výstavbu nové školy nebo budou čekat na totální kolaps místního školství, ke kterému musí zákonitě dojít nejpozději v roce 2008? Vyslyší už někdo na místech k tomu určených, že takto plýtvat s potencionálem mladých lidí nelze? Že dítě absolvující základní školní docházku za takto nevyhovujících podmínek může být frustrováno do konce svého života a vybudovat si negativní postoj ke všemu, co souvisí se vzděláváním? Pojďme konečně probudit státní úředníky ze zimního spánku. Situaci je nutné okamžitě řešit!