Hospodaření fakultních nemocnic

Hospodaření fakultních nemocnic je jasným příkladem selhání státu v roli vlastníka. Finanční výkazy fakultních nemocnic jsou pro veřejnost špatně dostupné a nejednoznačné. Výsledky hospodaření jednotlivých nemocnic se dlouhodobě významně liší, aniž by tato situace byla ministerstvem zdravotnictví jako zřizovatelem systematicky řešena.

V posledních dnech jsme byli svědky několika vypjatých okamžiků, během nichž se zdálo, že ministerstvo zdravotnictví vůbec netuší, jak a s jakým výsledkem hospodaří jím přímo řízené organizace, zejména fakultní nemocnice. Po počátečních odhadech 400 miliónů závazků po lhůtě splatnosti se o víkendu odhad současné výše dluhu ustálil na necelých 2 miliardách Kč.

Beze snahy jakkoli omlouvat tyto číselné veletoče je nutno přiznat, že zhodnotit hospodaření ministerstvem přímo řízených nemocnic je nesnadné. A to nejen z pohledu nezávislých ekonomů, ale bohužel i z pohledu vlastníka, jak názorně demonstrovala bezradnost ministerstva zdravotnictví. Aféry posledních dnů tak dokazují, že bonusový a sankční řád zveřejněný ministrem zdravotnictví koncem minulého roku rozhodně nestačí k tomu, aby stát mohl být ve věci fakultních nemocnic považován za řádného hospodáře.

Proč je zhodnocení finanční situace fakultních nemocnic tak obtížné a jejich výše zadlužení naprosto neznámá? Finanční výkazy jednotlivých fakultních nemocnic jsou obecně veřejně špatně dostupné. Ty, které dostupné jsou (viz webová místa jednotlivých nemocnic), navíc nemají jednotnou strukturu, a tak dochází k určitému zkreslování při případném porovnávání údajů. Co se týká časových řad, i tady jsou mezi nemocnicemi velké rozdíly. Za tuto situaci si ovšem ministerstvo může samo, protože tím, že mu fakultní nemocnice přímo podléhají, je MZ jediným orgánem, který může a musí sjednat nápravu. Poslední kapkou nepřehlednosti a zmatení v datech o hospodaření fakultních nemocnic ovšem byla vyhláška ministerstva financí 549/2004, kterou bylo přímo řízeným nemocnicím povoleno neodepisovat svůj majetek a přes nižší náklady tak uměle zlepšovat vykázaný hospodářský výsledek. Mimo to mohly fakticky „rozpustit“ své fondy reprodukce nebo investic, a tím si vylepšit své hospodaření na straně výnosů. Dle metodického pokynu ministerstva zdravotnictví vydaného ke zmíněné vyhlášce mohly být tyto peníze převedeny do „ostatních výnosů“.

Ne všechny nemocnice tyto nové „fígle“ nabídnuté vyhláškou využily. A tím se dostáváme k jádru věci: Není pravda, že by všechny fakultní nemocnice hospodařily tak špatně, jak se v dnešních dnech dočítáme například o Thomayerově fakultní nemocnici, Bulovce či FN u svaté Anny v Brně. Některé nemocnice dnes hospodaří celkem vyrovnaně. Není to tedy prostředím, které by obecně znevýhodňovalo fakultní nemocnice. Chybu je třeba hledat v řízení jednotlivých nemocnic, v jejich managementech. To, že některé fakultní nemocnice fungují a hospodaří vyrovnaně a jiné se opakovaně dostávají do finančních obtíží, je vysvědčením státu, který zklamal v roli jejich zřizovatele a vlastníka, neboť své povinnosti nevykonává dobře. Zodpovědnost za vzniklé dluhy pak stát přenáší na všechny své občany, protože je sice uhradí, ale jen a jen z našich daní.

Užívaným indikátorem výše zadlužení je rozdíl závazků po splatnosti a pohledávek po splatnosti. V případě fakultních nemocnic tento indikátor ovšem není nejvhodnější, a to ze dvou důvodů. Za prvé, na straně pohledávek po splatnosti vykazují fakultní nemocnice dlouhodobě i pohledávky za zdravotními pojišťovnami, které ale nebyly pojišťovnami uznány. S téměř jistotou proto nebudou nikdy zaplaceny. Za druhé, na rozdíl od standardní doby splatnosti svých pohledávek mají fakultní nemocnice tendenci využívat svého unikátního postavení jako velkoodběratelů k sjednání neobvykle dlouhých dob splatnosti se svými dodavateli. To samozřejmě zkresluje přehled o stavu nesplacených závazků.

Určité srovnání hospodaření fakultních nemocnic i přes tyto obtíže nicméně provést lze. Jedenáct fakultních nemocnic hospodařilo v roce 2004 dohromady s náklady přes 31 miliard Kč, s celkovým hospodářským výsledkem přes 926 miliónů Kč. Tento hospodářský výsledek je však kvůli změně metodiky účtování v souvislosti se zmiňovanou vyhláškou 549/2004 značně nadhodnocen (pro srovnání, v roce 2003 byl celkový hospodářský výsledek –1,28 miliardy Kč). Jednotlivé nemocnice mají rozdílnou průměrnou dobu splatnosti pohledávek, nicméně i nemocnice s podobnou dobou splatnosti pohledávek se významně liší průměrnou dobou splatnosti svých závazků, a to dokonce v řádech měsíců. Zatímco některé nemocnice splácejí závazky průměrně v průběhu jednoho až dvou měsíců, jiné dosahují průměrné splatnosti přes čtyři měsíce!

Rozdíly v hospodaření jednotlivých nemocnic nejsou samozřejmě záležitostí jen roku 2004. Pohledem na předcházející období zjistíme, že například FN Hradec Králové dosáhla v posledních třech letech vždy kladného hospodářského výsledku a přes zhoršující se platební morálku VZP dokázala stabilně splácet své závazky v průměru do jednoho měsíce při téměř žádných závazcích po splatnosti. Naproti tomu tři nejhůře hospodařící nemocnice dosáhly alespoň v jednom z posledních tří let významné ztráty, neustále prodlužují dobu splatnosti svých závazků a tím samozřejmě i objem závazků po splatnosti a to i přes to, že splatnost jejich pohledávek od pojišťoven se nijak významně neliší od splatnosti, kterou má FN Hradec Králové.

Tyto významné rozdíly v platební morálce jednotlivých fakultních nemocnic tak dokazují, že problém s neustále se opakovaným zadlužováním není univerzální, ale platí jen pro vybrané nemocnice. Vinu je třeba hledat u konkrétního managementu a způsobu jeho řízení dané nemocnice. Především je to ale chyba státu, který se dosud nedokázal vyrovnat a plně naplnit svou roli zodpovědného vlastníka fakultních nemocnic.