Ekologická daň - pomoc životnímu prostředí nebo jen téma pro noviny?

Naše republika se vstupem do EU zavázala k mnoha aktivitám, jednou z nich je i změna ekologické politiky naší země. Odklad na zavedení ekologické daně, který ČR získala končí s rokem 2006 a proto je třeba rychle konat.

Co to jsou zelené daně a koho nejvíce postihnou?

Zjednodušeně řečeno se jedná o formu spotřební daně, která bere v potaz škodlivost výroby energie vůči životnímu prostředí. Proto nejvíce postiženými (zdaněnými) bude výroba elektrické energie z tepelných elektráren a užívaní aut s nejvyššími emisemi škodlivin.

Toto nařízení není nové a již několik let úspěšně funguje v Evropské unii. Při samotném zavedení těchto daní by pochopitelně došlo ke zvýšení daňové zátěže obyvatelstva, což je před volbami pochopitelně naprosto neprůchodný fakt, a proto hned s tímto návrhem půjde do sněmovny i návrh na snížení daní z příjmu či sociální pojištění. Z logiky věci vyplývá, že tato rošáda bude výhodná minimálně pro životní prostředí, které alespoň jednou vyhraje svůj věčný boj s energetickým „lobby“. Navíc tato změna je rozhodně výhodnější než neprůhledná metoda státních dotací na výrobu energií z obnovitelných zdrojů (např.odstrašující příklad vodní elektrárny v Podhradí)

Daň z výroby energie z uhlí má svou logiku, ale při současném volání po zjednodušení legislativy se jeví výběr daní z auta jako nesmyslná komplikace. Navíc ekonomická teorie zde prakticky jistě nezapůsobí. Pokud se totiž mám rozhodnout mezi Škodou Fabií a Range Roverem, tak se nebudu dívat na 2 800 Kč ekologického daňového rozdílu mezi auty, ale budu preferovat svůj užitek plynoucí z nákupu mnou preferovaného vozu (tyto automobily byly použity jako příklad v MF Dnes ze dne 21.11.2005, daň z Fabie by měla činit 1 200 Kč a z Range Roveru 4 000 Kč ročně, poměr jejich nákupních cen je 300 000 vs. 2 500 000). Navíc Range Rover si jistě koupí jen bohatí lidé, kteří tedy budou opět více zdaněni,což značně zavání dvojím zdaněním. A posledním faktorem proti je i náročný výběr daně, který byl v ČR již několikrát terčem kritiky EU i nezávislých výzkumných institucí – náklad výběru daně by mohl být vyšší než samotné platby. Jako nejméně bolestivé řešení se tak jeví možnost spojení výběru daně z automobilu s povinným ručení.

Samostatnou otázkou zůstává efektivní použití takto vybraných prostředků – půjdou na ekologii nebo na dostavbu dálniční sítě v ČR?

Co na to domácnosti?

V první fázi budou pochopitelně „prskat“, protože slibované snížení jiných daní se pochopitelně promítne jen na tzvn.typickém případu (teoreticky průměrná domácnost), který lidem předvedou politici, v tomto modelu se však najde opravdu jen minimum domácností a tak zůstane jen hořká pachuť dalšího zvýšení cen energií. Domácnosti tak budou fakticky přispívat násilnou formou na ekologickou politiku vlády.

A co státem propagovaný SuperČEZ?

Tomu se tato nová legislativa rozhodně nehodí do karet, obnovitelné zdroje hrají ve výrobě ČEZu malou roli (větrné, sluneční a vodní elektrárny vyrábí jen 15% instalovaného výkonu ČEZu v ČR). Naopak „problematická“ výroba uhelných elektráren tvoří 54% portfolia výroby této energetické firmy. Firma má však výsostné postavení na trhu v ČR, navíc ceny energií v zahraničí ještě stále představují minimálně 30% diskont vůči ČR (velkoobchodní ceny ČR pro rok 2006 vs. EEX Forward 2006) . A proto neočekáváme problémy či dokonce pokles hodnoty akcií firmy, která sice hodlá sázet na tepelnou energie (nákup majority v Severočeských dolech či možné prolomení územních limitů těžby), ale v záloze má i plán na dostavení dvou reaktorů v JETE.

Politické tlaky zde nebudou nic platny, legislativa EU je neúprosná a tak otázkou zůstává jen, zda někdo téma zelená daně použije pro svou předvolební kampaň. Vyšší cena energií či automobilová daň se nejspíše do „politického krámu“ nikomu hodit nebude.

Autor: Ing. Jan Procházka