Chrání se české společnosti vůči ztrátám z finančních rizik?

Praha, 5. října 2005 – Výsledky průzkumu Ernst & Young o využívání treasury v českých nefinančních společnostech ukázaly, že české firmy dosud plně nevyužívají tohoto nástroje, který je nejvhodnějším prostředkem pro řízení finančních rizik. Téměř polovina velkých českých společností (44 %) kupříkladu nemá politiku na řízení úrokového rizika, přestože většina z nich (87 %) je úrokovému riziku vystavena.

Specialisté na problematiku korporátního treasury společnosti Ernst & Young zareagovali na potřebu České asociace treasury a připravili studii Treasury 2005. Cílem průzkumu bylo zmapování činnosti, funkce a organizace treasury a dále zmapování používaných přístupů k řízení finančních rizik v nefinančních společnostech působících v České republice.

Oddělení treasury ve firmách řídí vztahy s bankami a zabývá se kapitálovou strukturou společnosti. Sleduje a měří finanční rizika, kterým je společnost vystavena, ať už se jedná o rizika likviditní, kurzová, úroková, kreditní, komoditní nebo jiná, pomáhá je efektivně řídit a optimalizuje rizikovou expozici, uvedl Pavel Riegger z oddělení Business Risk Services společnosti Ernst & Young.

Dotazníkem bylo obesláno 41 společností sdružených v České asociaci treasury. Jedná se především o velké podniky – 45 % dotazovaných společností dosahuje ročního obratu nad 10 mld. Kč, 70 % společností dosahuje obratu nad 3 mld. Kč. Na otázky odpovědělo 31 společností, tedy více než 75 % dotázaných.

Průzkum prokázal mnohé nedostatky v organizační struktuře treasury ve firmách: nedostatečné oddělení front office od back office, nevyčleněný middle office zaměřený na řízení rizik, často i chybějící strategie, politiky a manuály pro činnost treasury. Alarmující je rovněž nízká kvalita vnitřních předpisů – např. pouze 30 % společností stanovuje limity pro řízení likvidity. Tyto nedostatky zvyšují riziko „zpronevěry“ a omezují efektivní fungování oddělení treasury. Následkem je pak nedostatečné řízení rizik.

V oblasti řízení rizik poukázaly výsledky výzkumu na další problémy. 93 % společností sice zajišťuje kurzová rizika, ale většinou pouze v horizontu do 1 roku. Většina velkých českých společností (87 %) je vystavena úrokovému riziku, ale 44 % společností nemá politiku na řízení úrokového rizika. Tři čtvrtiny společností nezajišťují vůbec komoditní riziko.

Možným dopadem těchto nedostatků jsou ztráty v případě nepříznivého vývoje kurzů EUR/CZK a USD/CZK, případně v případě nepříznivého vývoje úrokových měr (ty se v současné době nacházejí na historických minimech, lze tedy očekávat růst úrokových nákladů). Nezajišťování komoditního rizika může vést ke ztrátám v případě rostoucích cen komodit na světových trzích.

Zajišťovací účetnictví (způsob účtování finančních derivátů upravený v IAS 39, CAS 110) vede pouze 24 % společností a přibližně polovina společností teprve uvažuje o jeho zavedení. To může vést k problémům při špatném zaúčtování a nesprávně vytvořené dokumentaci k zajišťovacím derivátům a způsobovat větší kolísání hospodářského výsledku. To může v případě veřejně obchodovatelných společností negativně ovlivnit finanční analytiky i cenu akcií.

„Výsledky průzkumu hodnotíme vcelku pozitivně. Zjistili jsme, že 61 procent společností má samostatné oddělení treasury a například až 93 procent z nich zajišťuje svá kurzová rizika. Vidíme však, že společnosti ještě plně nevyužívají nástrojů treasury, které mohou výrazně přispět k zlepšování hospodářské situace podniku. Výsledky průzkumu ukázaly, že české společnosti nejsou schopné předem plánovat své finanční toky a rizika a efektivně se před nimi zajistit,“ dodal Pavel Riegger z Ernst & Young.