Čeští zaměstnanci se bojí ohlásit podezření z podvodu

Výsledky průzkumu společnosti Ernst and Young mezi českými zaměstnanci velkých firem ukazují, že společnosti nesplňují jejich představy v oblasti prevence či vyšetřování podvodů, úplatkářství a korupce. Zaměstnanci očekávají ochranu práv osob, které ohlásí podezření z podvodu, podle jejich názoru však společnosti tato práva nerespektují. Z toho logicky vyplývá, že zaměstnanci se obávají případné podezření hlásit.

Oddělení vyšetřování podvodů a řešení sporů společnosti Ernst and Young provedlo průzkum mezi 1300 zaměstnanci nadnárodních společností z 13 evropských zemí včetně České republiky. Cílem průzkumu bylo zjistit, jak vnímají zaměstnanci situaci v oblasti podvodů, úplatkářství a korupce.

„Výsledky ukazují, že zaměstnanci chápou důležitost kontrolních mechanismů a mají velice jasnou představu o tom, jak by měly společnosti postupovat při prevenci podvodů a při vyšetřování případných obvinění. Průzkum však také ukazuje, že společnosti v mnoha ohledech neplní očekávání svých zaměstnanců. Měly by si uvědomit, že pokud neposkytují dostatečnou podporu svým lidem, ubližují tím samy sobě,” řekl k průzkumu Markus Lohmeier, vedoucí oddělení vyšetřování podvodů a řešení sporů Ernst and Young v České republice.

Zaměstnanci chtějí pevně zakotvený etický kodex

Převážná většina zaměstnanců v České republice (88 %) si uvědomuje důležitost kodexu jako součásti prevence podvodů, 43 % respondentů nicméně podepsalo kodex jen jednou a jedna třetina ho nikdy nepodepsala.

„Pokud zaměstnanci nemají informace o pravidlech dané společnosti a o tom, co je a není správné, je těžké prosazovat etické chování. S pomocí kodexu může společnost chránit své zaměstnance nebo může zasáhnout v případě, že se zaměstnanci chovají neeticky,“ komentuje Magdalena Souček, vedoucí partnerka divize řízení rizik Ernst and Young pro střední Evropu.

Zaměstnanci musí mít možnost ohlásit neetické chování, např. prostřednictvím tzv. horkých linek zřízených přímo k danému účelu. 60 % respondentů z České republiky však uvedlo, že u nich podobná linka nefunguje nebo o ní nevědí (což je v podstatě stejný výsledek – zaměstnanci linku nepoužívají).

Ohlásit podezření či nikoli?

Pouze čtyři z deseti Čechů by se nebáli ohlásit podezření z páchání trestné činnosti; na Slovensku je to 67 % respondentů a v Maďarsku 63 %. 15 % českých zaměstnanců by neohlásilo podvod, úplatek nebo korupci. Důvodem pro nenahlášení podezření jsou obavy z odvetných opatření ze strany nadřízeného nebo zaměstnavatele.

Na otázku, komu by ohlásili případné podezření, 51 % českých zaměstnanců (což je více než průměrný počet ve střední Evropě) uvedlo na prvním místě přímého nadřízeného. Pouze 2 % zaměstnanců by se obrátila na vyšší management podniku a nikdo by nekontaktoval personální oddělení nebo právního zástupce, jak je běžné v západní Evropě. Na Slovensku by se obrátilo na svého nadřízeného pouze 27 % respondentů a na rozdíl od ČR by 7 % respondentů kontaktovalo policii. Většina Maďarů (67 %) by se obrátila na svého nadřízeného.

„Problém spočívá v tom, že přímý nadřízený obvykle pracuje ve stejném oddělení nebo má stejnou oblast odpovědnosti, takže je méně pravděpodobné, ze jeho stanovisko bude objektivní a nestranné,“ varuje M. Lohmeier. „Základem efektivního programu ochrany proti podvodům je otevřenost a dostupnost všech komunikačních kanálů. Vedoucí pracovníci a další potenciální ‚důvěrníci‘ musejí být řádně vyškoleni, aby věděli, jak v takové situaci postupovat.“

Neexistuje přiměřená ochrana práv informátorů

K rozporům dochází mezi očekáváním zaměstnanců v oblasti ochrany zaměstnanců nebo metodám vyšetřování. Více než 90 % Čechů souhlasí s tím, že společnosti by měly chránit práva informátorů, pouze polovina se domnívá, že by tak postupoval jejich zaměstnavatel. Více než 80 % respondentů se domnívá, že v případě vyšetřování zaměstnance by o tom měl být dotčený informován, ale jen 57 % si myslí, že by to jejich společnost skutečně učinila.

Ještě větší rozpor se týká otázky, zda by zaměstnanci měli mít možnost reagovat na vyšetřovací zprávu: zatímco 93 % se domnívá, že na to mají právo, pouze 60 % si myslí, že by to jejich společnost dovolila.

„Existuje značný rozpor mezi tím, co vidí zaměstnanci jako nejlepší řešení, a tím, jaké je podle nich chování společnosti,“ komentuje průzkum Markus Lohmeier. „V České republice stejně jako v celé střední Evropě jsou lidé toho názoru, že práva informátorů nejsou a nebudou chráněna, což je pravým důvodem toho, proč nehlásí případná podezření z podvodu.“

Průzkum ukázal, že zaměstnance velice zajímá, co se v jejich společnosti děje: každý čtvrtý zaměstnanec v České republice si myslí, že v roce 2006 došlo v jejich firmě k podvodu. V tomto ohledu stojí Češi nad průměrem střední a východní Evropy. Zdá se tedy, že podvody jsou běžnou součástí života podniků. Nyní záleží na společnostech, zda a jakým způsobem budou schopny předejít podvodům a znovu získat důvěru svých zaměstnanců.