Allianz varuje: někteří lyžaři v cizině vyznávají strategii, že nejlepší obrana je útok. A Češi se pak nestačí divit

[Tisková zpráva] Allianz pojišťovna likviduje každou zimu zhruba stovku lyžařských úrazů, které se lidem přihodí na sjezdovkách u našich sousedů v Rakousku, Německu, ale i Itálii, nebo Francii.

Jejich počet  každoročně stoupá, v loňském roce to bylo ve srovnání s rokem 2008 více než dvojnásobně. Každoročně roste také počet odpovědnostních škod, jejichž důsledky, často nejen finanční, ale i soudní si lyžaři a snowboardisté přivezou místo zážitků. Některé z nich ani s tajícím sněhem nekončí, ale mohou se táhnout léta a stát statisíce.

Ve spisech Allianz je letošní zimní příběh mladé české snowboardistky, která se v únoru zranila na sjezdovce v rakouských Alpách. Po střetu s místní lyžařkou, která z incidentu vyvázla bez zranění, ji vrtulník transportoval do nemocnice. S úrazem pánve se léčila týden v Rakousku, následně po repatriaci asistenční službou v Čechách a ani dnes ještě není ve stoprocentním pořádku. Nedávno ji zaskočil dopis, v němž právní zástupce rakouské lyžařky požaduje pro svoji klientku odškodnění za to, že si při nehodě hnula s krční páteří a musela mít zdravotní límec. To, že obětí srážky byla rakouská lyžařka a nikoliv mladá Češka, potvrzovalo navíc několik svědeckých prohlášení přiložených k dopisu. Česká snowboardistka oponovala, že u nehody žádní svědkové nebyli. Ale udělala osudovou chybu. Když ji po úrazu, v rakouské nemocnici navštívila místní policie a chtěla její výpověď o nehodě, sdělila, že ke srážce došlo pod horizontem sjezdovky, kam jí náhle vjela jiná lyžařka.

„Bohužel zapomněla o návštěvě policie v nemocnici a jejím zapojení do celé záležitosti informovat naší asistenční službu. Té pouze nahlásila vlastní úraz, ale neupozornila na možnost, že se může o nároky hlásit někdo třetí,“ říká Kateřina Krenarová, likvidátorka škod z cestovního pojištění Allianz a dodává, že v podobných případech asistenční služba klientovi poradí, jak postupovat, aby se zabránilo možnému dlouhotrvajícímu trestnímu stíhání, případně mu zajistíme potřebnou právní pomoc.

To, že tato trestní stíhání mohou trvat léta, dokazuje další případ, jehož aktér nyní odjíždí zpět na místo činu, aby podrobně popsal, jak se událost stala. „Ano, není výjimkou, že se v rámci soudního řízení i několik let poté přímo na místě nehody provádějí rekonstrukce události, kterých se klient i případní svědci musí účastnit,“ doplňuje ředitelka cestovního pojištění Allianz Jana Slavíková.

Odpovědnostní škody mají několik shodných znaků – ve spisech se často opakují stejná jména advokátů, kterým se zpětně i po mnoha měsících přihlásí hned několik svědků, kteří jsou schopni doložit, že viníkem srážky je Čech. Důvodů, proč to tak dělají, je několik. Za prvé místní obyvatelé často nemají odpovědnostní pojištění a pod hrozbou úhrady nákladů cizích účastníků nehody zvolí známou strategii – nejlepší obrana je útok a tak jdou sami na policii, aby nehodu oznámili a vmanipulují se do role oběti. Obvykle využívají toho, že český lyžař je zraněn a ošetřován v nemocnici a oznámení nehody na místní policii není pro něj v tu chvíli ani podstatné a často ani možné. Za druhé dobře vědí, že Češi většinou bývají proti odpovědnostním škodám pojištění, takže ze svého nic platit nebudou, jimi zaviněné škody zaplatí přece pojišťovna. A za třetí – jsou mnohem sběhlejší v jednáních s právníky a hlavně neváhají nárokovat každou drobnost. Nad leckterými částkami zůstává rozum stát, ale v soupisu nákladů spojených s úrazem byla třeba i tužka, kterou vyplnila klientka hlášení o nehodě, nebo částka 3 – 5 eur za každé mytí nádobí, které se zlomeným malíčkem nemohla vykonávat.

Co tedy dělat, abyste se před zimní dovolenou nestali stejně „lacinou“ obětí místních, zejména rakouských lyžařů a jejich aktivních právníků?

Pokud se něco stane, důležité je na místě zajistit svědky, kteří mohou popsat okolnosti vzniku nehody, případně pořídit fotodokumentaci místa nehody i mobilním telefonem. A hlavně – bez jakéhokoliv prodlení kontaktovat asistenční službu. Pojišťovna může účinně zasáhnout, ale musí vědět všechno a hlavně včas! „Zpětně už bohužel nemáme příliš možností, jak klientovi z této nepříjemnosti pomoci,“ uzavírá Kateřina Krenarová.

Na sjezdovku přibalte 3 základní rady:

-    Vždy neprodleně kontaktovat asistenční službu své pojišťovně, a to nejen kvůli svým zdravotním újmám, ale i případným nárokům ostatních účastníků nehody

-    Nikdy se naopak nelegitimovat nikomu jinému než policii, nepodepisovat nic, čemu nerozumí, ať už z důvodů jazykových, tak i právních.

-    Hlavně s pojišťovnou spolupracovat a o každé změně ji včas informovat!

„A také dodržovat pravidla FIS, které upravují chování na sjezdovkách. Když to shrneme, tak ta základní jsou v podstatě dvě – vždy přizpůsobit rychlost a styl jízdy terénu. To znamená, pokud jedu shora a nevidím pod horizont, můžu jet jen tak rychle, abych v případě, kdy mi někdo zkříží cestu, stihl bezpečně zastavit. A druhé základní pravidlo je podobné jako na silnici – za srážku zpravidla může ten, kdo nabourá zezadu,“ doplňuje Jana Slavíková.

FIS – Pravidla chování pro lyžaře a snowboardisty

1. Ohleduplnost k ostatním lyžařům a snowboardistům

Každý lyžař a snowboardista se musí chovat tak, aby neohrozil ani nepoškodil ostatní.

2. Zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy

Každý lyžař a snowboardista musí jet na svůj dohled. Musí přizpůsobit rychlost a způsob jízdy svým schopnostem, obtížnosti a stavu trati, sněhovým a povětrnostním podmínkám stejně tak i hustotě provozu.

3. Volba jízdní stopy

Lyžař nebo snowboardista, který přijíždí zezadu, musí svojí jízdní stopu volit tak, aby neohrozil před ním jedoucí lyžaře a snowboardisty.

4. Předjíždění

Předjíždět se může horem i spodem, zprava nebo i zleva, ale vždy s takovým odstupem, aby měl předjížděný lyžař nebo snowboardista vždy dostatek místa pro svoji jízdu.

5. Vjíždění, rozjíždění a jízda směrem vzhůru

Každý lyžař a snowboardista, který vjíždí na sjezdovku, znovu se rozjíždí po zastavení nebo chce jet či zatočit do protisvahu, se musí pohledem směrem nahoru a dolů přesvědčit (ujistit), že tímto neohrozí sebe ani žádného dalšího lyžaře nebo snowboardistu.

6. Zastavování

Každý lyžař a snowboardista musí zamezit tomu, aby se bezdůvodně zdržoval v úzkých nebo nepřehledných místech sjezdových tratí. Lyžař nebo snowboardista, který měl pád, musí takovéto místo co nejrychleji opustit.

7. Stoupání a sestupování

Lyžař nebo snowboardista, který stoupá vzhůru nebo pěšky sestupuje, musí použít okraj sjezdovky.

8. Sledování značek

Každý lyžař a snowboardista musí sledovat značení a signalizaci.

9. Poskytnutí pomoci

Při nehodě je každý lyžař a snowboardista povinen poskytnou pomoc.

10. Povinnost prokázat totožnost

Každý lyžař a snowboardista, který se stane účastníkem nebo svědkem nehody, je povinen poskytnout své osobní údaje.