Vysvětlení pojmu judikatura

Příloha autora textů z oblasti práva Richarda W. Fettera k často používanému pojmu.

Závazný (autoritativní) výklad jednotlivých ustanovení právních předpisů pro určitý případ (věc) může provádět pouze soud. Výklady ostatních institucí včetně zpracovatele právního předpisu (např. pokud jde o vyhlášku, tak ministerstva) nejsou závazným výkladem právního předpisu, ale pouze stanoviskem konkrétní osoby nebo instituce k danému problému.

Rozhodně nelze při výkladu zákonů a jiných právních předpisů (a jejich norem) spoléhat na informace z druhé ruky a relevantně argumentovat třeba tím, že „něco říkali na školení“ nebo dokonce „říkali v televizi či rozhlase nebo psali v novinách“, jak se ovšem mezi laickou (neprávnickou) veřejností v praxi často děje.

Ani komentáře, byť fundovaných právníků (často legislativců podílejících se na tvorbě právního předpisu) nejsou závazné. Mohou být však užitečným vodítkem, návodem pro práci s právními předpisy (jejich interpretaci a aplikaci). Obvykle shrnují i judikaturu a další odborné poznatky, ale vyjadřují také subjektivní názory autorů. Ovšem také stanoviska odborníků, právnických kapacit, se navzájem často liší.

Význam judikatury

Soudy nižšího stupně zpravidla uznávají autoritu vyšších soudů a řídí se jejich výkladem práva. (V ČR působí soudy okresní resp. obvodní, krajské, vrchní v Praze a Olomouci a Nejvyšší soud a Nejvyšší správní soud v Brně.) Nicméně vzhledem k tomu, že soudy jsou nezávislé, nemusí tomu tak být vždy. Přesto rozhodnutí v zásadních věcech (sporech, kauzách) jsou publikována jako tzv. judikáty (ve sbírkách rozhodnutí soudů a jinde).

Ty však nejsou právně závazné a jsou pouze doporučením, jak rozhodovat v podobných případech. (České právo jako právo kontinentálního typu není na rozdíl od anglo-amerického práva  – tzv. common law – právem precedentů. Precedenty na rozdíl od judikátů mají normotvornou povahu, zjednodušeně řečeno mají podobnou úlohu a význam jako zákony a jiné právní předpisy.) Významná je proto úloha Nejvyššího soudu ČR (potažmo Nejvyššího správního soudu ČR) při sjednocování judikatury.

Judikát není precedens

Soudní rozhodnutí, které v anglo-americkém systému práva řeší případ dosud právními normami neupravený, má normativní (normotvorný) význam, a je tak obecně závazné pro další rozhodování v obdobných případech. Precedens je tak na rozdíl od judikátu pramenem práva.

Rozhodnutí (judikáty) Nejvyššího soudu ČR závazné pouze pro rozhodnutí v konkrétní věci. Neformálně z nich však často soudy a případně další orgány vycházejí respektujíce autoritu Nejvyššího soudu, jakož i pro přesvědčivost výkladu sporných otázek. Navíc Nejvyšší soud svými rozhodnutími do určité míry avizuje (dává na vědomí), jakým způsobem bude s nejvyšší pravděpodobností rozhodovat v obdobných věcech, pokud se jimi např. na základě mimořádných opravných prostředků bude v budoucnosti zabývat.

Právní věty

V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. Soudy nalézají (vykládají a dotvářejí při posuzování jim předložených věcí) právo a z jejich rozhodovací praxe vzniká tzv. judikatura; na základě určitých konkrétních rozhodnutí vznikají tzv. judikáty, které tvoří judikaturu. Judikáty jsou pak opatřovány výstižnými, výklad práva shrnujícími a zobecňujícími tzv. právními větami, právní věty tedy výstižně shrnují smysl rozhodnutí.

Nejvýznamnější jsou judikáty Nejvyššího soudu ČR (resp. Nejvyššího správního soudu ČR). Nejvyšší soud rozhoduje v civilním soudním řízení zejména o mimořádném opravném prostředku proti pravomocným rozhodnutím odvolacích soudů, pokud to zákon připouští, jímž je dovolání.

Použitá a citovaná literatura: Jonášová, R.: Sjednocuji, sjednocuješ, sjednocujeme aneb křišťálové koule netřeba, článek č. 55670, 10. 4. 2009, epravo.cz, epravo.cz a.s.