Výsledky II. terénního průzkumupodmínek na trhu drobných půjček a úvěrů

Sdružení SPES se dlouhodobě věnuje aktivitám v oblasti „úvěrové osvěty“ a finančního vzdělávání. Při své práci se poradci sdružení setkávají se širokým spektrem problémů dlužníků, kteří se dostali do obtížné majetkové situace zejména kvůli komplikacím, majícím původ v podpisu nejrůznějších smluvních dokumentů věřitelských institucí.

Proto se Sdružení SPES rozhodlo v návaznosti na terénní průzkum podmínek na trhu drobných půjček a úvěrů, který uskutečnilo v lednu 2006, po roční přestávce provést shodný průzkum opakovaně. Cílem průzkumu bylo tedy opět získat veškerou dostupnou smluvní dokumentaci poskytovatelů drobných půjček a úvěrů, a to v takovém rozsahu, aby následně bylo možné provést jejich právní analýzu a kontrolní výpočet RPSN. Sdružení se opět snažilo ve všech níže uvedených institucích získat půjčku o nejnižší nominální hodnotě na co nejkratší dobu.

Průzkum se týkal celkem 8mi bank, 7mi nebankovních poskytovatelů drobných půjček a úvěrů, tří splátkových společností a tří zastaváren. Tentokrát se podařilo získat od všech subjektů v podstatě kompletní dokumentaci. Průzkum proběhl v prosinci 2006 a lednu 2007 prostřed­nictvím cca deseti dobrovolných spolupracovníků sdružení SPES.

Průzkum potvrdil zjištění z roku 2006 a přinesl některé nové závěry:

Opět se ukázalo, že člověk, který si chce půjčit nízkou sumu, šest až dvanáct tisíc korun, nemá vůbec šanci vypůjčit si v rámci bankovního sektoru. Nejnižší úvěr, na který sdružení v rámci výzkumu na trhu narazilo v bankovním sektoru, je půjčka ve výši 15000 Kč, jedinou výjimku tvoří poskytnutí úvěrového rámce společnosti GE na produkt GE Money Card ve výši 10.000 Kč. Další možnosti úvěrů u bank začínají na dvaceti, třiceti či padesáti tisících korunách. Půjčky u nebankovních poskytovatelů jsou „dražší“. Je tomu tak především proto, že zdrojem finančních prostředků pro tyto věřitele jsou bankovní úvěry a také proto, že poskytování těchto úvěrů je rizikovější, jelikož bývají poskytovány méně bonitním klientům, bez vazby na konkrétní účel a někdy i bez ručitele nebo zajištění.

Průzkum potvrdil neochotu společností poskytovat smluvní dokumenty

Opět se ukázalo, že zkoumané subjekty v drtivé většině hledají co nejvíce argumentů pro to, aby nemusely klientům zapůjčit smluvní dokumentaci k prostudování domů. Největší problémy nastaly u jedné nebankovní společnosti poskytující drobné úvěry operující na střední Moravě. Jelikož se terénní pracovník obával podepsat smlouvu kvůli řadě rizikových ustanovení a nutnosti uvádět soupis osobního majetku k zástavě, bylo nutné smlouvu utajeně vyfotografovat. Následující den navíc obdržel terénní pracovník nepříjemný telefonát manažera společnosti, který se snažil zjistit, proč si chtěl klient smlouvu prostudovat doma.

Průzkum také zjistil různé zajímavosti ze smluvní terminologie

Terminologie smluv je mnohdy značně zavádějící, zakrývající některé skutečnosti, nebo je pro klienta těžko přehledná, či nabízí množství různých interpretací. Příkladem je termín „partner klienta“ používaný jednou ze splátkových společností i když se podle povinností jedná o spoludlužníka, respektive dalšího klienta.

Někteří z poskytovatelů ve svých smlouvách či obchodních podmínkách uvádějí ustanovení neodrážející změny v právní úpravě a část klientů tak diskvalifikují z možnosti získat úvěr. V žádosti o úvěr jedné nebankovní instituce musí například klient podepsat prohlášení, že nebyl obviněn ani uznán vinným ze spáchání přestupku jehož sankce je vyšší než 2000,– Kč. To je například vzhledem k novým sankcím za porušení dopravních předpisů značně omezující.

Zvláštností je také smlouva jedné mimopražské nebankovní společnosti, která je označena jako smlouva o úvěru, ale právo na čerpání, tak jak plyne ze zákona, nastává až uzavřením dodatku ke smlouvě, který je plně v dispozici instituce.

V obchodních podmínkách jedné z bank přetrvává poměrně zajímavé ustanovení, podle kterého dlužník musí při podpisu smlouvy souhlasit s tím, že po něm banka může požadovat splacení celého úvěru a uplatnit sankce v případě zahájení trestního stíhání proti jeho osobě nebo při jeho pravomocném odsouzení bez ohledu na to, zda bude mít tento stav vliv na jeho schopnost splácet. Může se jednat například o obyčejnou autonehodu. U této banky se dlužník rovněž zavazuje kdykoliv na její výzvu zajistit na své náklady pohledávku banky přímo vykonatelným zápisem, což je velmi tvrdé opatření, vedoucí v případě nesplácení přímo k exekuci.

U jedné ze splátkových společností, poskytující spotřebitelský úvěr na nákup zboží, přetrvává smluvní ujednání, ve kterém spotřebitel musí souhlasit s tím, že společnost bude zaznamenávat vzájemnou komunikaci, může jí uchovávat až po dobu deseti let a může ji použít jako důkaz ve sporu. Všeobecné úvěrové podmínky jsou navíc vytištěny velmi drobným a obtížně čitelným písmem.

Některé ze smluv, jde zejména o všechny které byly získány ze zastaváren, mají protiprávní ustanovení a jsou zejména kvůli částem o uspokojení ze zástavy a propadlé zástavě neplatné. Jde zřejmě o jistou (dlouhodobou) setrvačnost nereflektující změnu právní úpravy. V rámci současné právních předpisů by je šlo pravděpodobně nahradit smlouvou o půjčce se zajišťovacím převodem práva k věci movité.

Průzkum opět zachytil dokumenty vytištěné malým, obtížně čitelným písmem

I nadále u několika subjektů přetrvává nešvar tištění smluv a všeobecných obchodních podmínek obtížně čitelným drobným písmem.

Průzkum zaznamenal rozpory mezi smluvními dokumenty a reklamními materiály

Problematické jsou rozpory mezi informacemi obsaženými v reklamních letácích či poskytnutými personálem či zmocněnci a smluvními ujednáními, resp. obchodními podmínkami. K významným patří například rozpor mezi informacemi podaným klientovi prostřednictvím finančního poradce a uváděnými v letáku, týkající se nulového poplatku za sjednání úvěru a minimální navýšení. Vyskytují se i rozpory mezi jednotlivými částmi smluv.

Podle informací terénních pracovníků jsou informace podávané školenými zaměstnanci či finančními poradci občas v rozporu se smluvními ujednáními či se terminologicky, resp. systematicky odlišují od právního řádu ČR. Typickým příkladem je existence dohody o srážkách ze mzdy, která není, v rozporu s občanským zákoníkem, považována za zajištění smlouvy o úvěru.

Průzkum zjistil rozmáhající se trend navýšení nákladů na splacení úvěru či půjčky vynuceným přijetím jiného produktu

Součástí smluvních povinností bývá i povinnost sjednat nebo mít jiný produkt od daného subjektu – zejména u bank. Kromě dobrovolného pojištění pro případ smrti, nemoci nebo ztráty zaměstnání existuje u některých subjektů toto pojištění povinné. Tato ustanovení přináší určité problémy, u některých z nich se při prodlení se splácením úvěru dostane klient automaticky do prodlení s placením pojistného.

Zajištění pohledávek

Zajištění a jeho rozsah se liší, věřitelské subjekty zpravidla kombinují více forem. Jde zejména o dohodu o srážkách ze mzdy, ručitelství, blankosměnky, zajišťovací převod práva či zástavní právo. Sankce za porušení smluvních ujednání, zejména nedodržení splácení úvěru jsou značně široké a jejich tvrdost se také liší. U jedné mimopražské společnosti existuje dokonce možnost zveřejnění informací o dlužníkovi dle vůle společnosti ve sjednaném a odsouhlaseném rozsahu.

Ukázalo se, že je i nadále zapotřebí se podrobněji zabývat podmínkami zajištění pohledávek – v některých případech je v obchodních podmínkách věřitelů ustanovení o oprávnění věřitele požadovat zajištění pohledávek v budoucnu, a to ať již zástavním právem, nebo např. „zajištění“ pohledávek formou přímo vykonatelného zápisu sepsaného notářem či soudním exekutorem. Otázkou je platnost takového ujednání do budoucna, když se tím dlužník zcela jednoznačně vzdává svých práv a v budoucnu se v důsledku uplatnění nároku na zajištění pohledávky naprosto změní parametry původního úvěrového vztahu.

Jedná se zejména o rozhodčí doložku, kdy dlužník souhlasí s tím, aby v případě vzniku problému ve věci rozhodl předem stanovený rozhodce. I v tomto případě se jedná o podmínku výrazně zhoršující postavení dlužníka, neboť ve většině případů jsou klienti žádající o spotřebitelské úvěry osoby bez právnického vzdělání a nedisponují ani prostředky nezbytnými pro kvalitní zastoupení v rozhodčím řízení. Navíc v případě rozhodců, jimž je poskytovateli spotřebitelských úvěrů dodáván stálý a poměrně rozsáhlý objem „zakázek“, je na místě pochybnost o jejich nepodjatosti.

Opakovaný terénní průzkum opět ukázal, že mezi nebankovními poskytovateli drobných půjček je v tomto směru překvapivě výjimkou společnost Provident Financial, která je zároveň ve svém sektoru největší na trhu. Podle zjištění sdružení se v oblasti nebankovních společností poskytujících drobné půjčky jedná o subjekt, u kterého je i nadále uzavření smlouvy o půjčce spojeno s relativně nejmenším rizikem. Uvádí totiž přesně celkovou sumu, kterou vypůjčitel zaplatí, nepožaduje žádné ručení a nevyžaduje poplatek za uzavření smlouvy.

U jiných, zejména mimopražských společností tohoto typu, působících na venkově, je však situace mnohem horší. Sdružení například zjistilo, že někteří z poskytovatelů mají v uvozovkách tak „šikovně“ postavené smlouvy, že mohou vypůjčitele snadno dostat do úzkých.

U jedné z těchto společností například přetrvává stav, kdy terénní pracovník sdružení musel podepsat smlouvu na úvěr ve výši 16500 Kč, aby nakonec na ruku v hotovosti dostal pouhých 6000 Kč. Zbytek tvořil poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1900 Kč a smluvní odměna ve výši 8600 Kč, tj. více, než kolik dostal klient „na ruku“ v hotovosti. Smlouva přitom paradoxně obsahuje ustanovení, že za sepsání žádosti nejsou vybírány žádné poplatky. Hotovostní půjčka by ve skutečnosti byla přeplacena 2,75 krát. Navíc je vyžadováno ručení bianco směnkou, což je značné riziko.

Jiná podobná společnost zase požadovala, aby byl úvěr ve výši 10000 korun zajištěn notebookem v odhadované celkové hodnotě cca 30000 – 35000 korun, jehož hodnotu sám pro účely smlouvy stanovil na pouhých 15000 korun. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o tom, že se předmět zástavy za (např. osobní automobil) úvěr stává okamžikem podpisu smlouvy majetkem věřitele.

Problematika RPSN

Nesprávné uvádění RPSN

Sdružení SPES při zjistilo, že některé společnosti v rozporu se zákonem neuvádějí RPSN přímo ve smlouvě o úvěru. Typické to bylo u smluv ze zastaváren, ale i u jedné z bank. Ve smlouvě jedné mimopražské nebankovní společnosti poskytující drobné úvěry se i nadále uvádí, že informace o RPSN obdrží vypůjčitel až po podpisu smlouvy poštou v dodatku smlouvy. Údaj o RPSN má přitom obsahovat již samotná smlouva.

Analýza RPSN zpracovaná odborníky z VŠE

Sdružení SPES na základě shromážděných podkladů požádalo odborníky z Vysoké školy ekonomické o přepočítání RPSN u jednotlivých zkoumaných subjektů.

Podle výsledků této analýzy uvedlo 11 subjektů ze zkoumaných 19ti nižší RPSN, než jak bylo u jejich produktů vypočítáno p. Doc. Jarmilou Radovou z katedry bankovnictví a pojišťovnictví VŠE. Rozdíly se často pohybovaly i v desítkách procent. Tato analýza podle našeho sdružení potvrzuje, že ukazatel RPSN příliš nepřispěl ke zvýšení transparentnosti trhu drobných úvěrů s krátkou splatností.

To je možno ilustrovat na příkladě zastaváren. Sdružení se zde pokoušelo zastavit digitální videokameru SONY ve stáří 10 měsíců. Prodejní cena nového přístroje se v době terénního průzkumu pohybovala průměrně kolem 19.000 Kč. Kameru se podařilo zastavit ve třech zastavárnách (2 v Praze, 1 v Kroměříži), a to za 2000, 5000, a 10000 korun. Zpětně muselo sdružení kameru vykoupit za 2200, 5250 a 11000 Kč.

V této souvislosti je zajímavé jedno zjištění. Když jsme zkusili spočítat RPSN půjček prostřednictvím úvěrové kalkulačky na internetových stránkách České obchodní inspekce, dospělo k překvapivému zjištění: pokud by si zákazník v zastavárně oproti kameře vypůjčil 10000 Kč a za 15 dní jí musel vyplatit za 11000 Kč, vychází RPSN této půjčky na 916,77%. V případě půjčky na 14 dní, o kterou se jednalo v testovaném případě, nebylo možné RPSN vůbec vypočítat, neboť vzorec na stránkách ČOI nedokáže pracovat s RPSN vyšším než 1000%. Při výpočtu odborníky na VŠE v Praze naopak toto RPSN vychází na 260%.

U půjčky v zastavárně ve výši 5000 Kč, kde bylo nutno po 8 dnech vrátit 5250 Kč vychází RPSN podle výpočtu na webové stránce ČOI na 826,32%, podle výpočtu VŠE opět na 260%. U půjčky v zastavárně ve výši 2000 Kč, kde bylo nutno po 8 dnech vrátit 2200 Kč nebylo možné RPSN na webové stránce ČOI opět vůbec vypočítat. Přitom při 15ti denní lhůtě splatnosti by vycházelo na 916.77%.

Závěr

Poznatky, shromážděné v rámci terénního průzkumu sdružení využije při tvorbě svých informačních materiálů a pro zpracování metodiky v rámci svých projektů finančního vzdělávání.

Andrea Běhálková, SPES, Poslanecká sněmovna, seminář „Ochrana dlužníka a vymáhání pohledávek“, 23. 2. 2007