Vyjádření Vladimíra Pikory k regulaci finančních trhů

Nezkrácené vyjádření ekonomického experta společnosti Next Finance, u které si KDU-ČSL zadala ekonomický rozbor, a ze kterého vychází její ekonomický program.

Výše poplatků se odvíjí od struktury produktů bank a jejich tržeb.

Mezinárodní porovnání, kterým se často mnozí ohání, je nepřesné, protože v každé zemi zákazník vyžaduje jiné služby. Kdyby se např. u nás banky zaměřily na směnky, spláčou nad výdělkem, protože se u nás téměř nepoužívají, zatímco v některých zemích jsou celkem běžné. Mezinárodně můžeme porovnávat pouze ziskovost bank a nikoli poplatky.

Všichni rozumní ekonomové chtějí, aby byly banky ziskové. Ztrátové banky totiž zavání tím, že by vkladatelé mohli o své peníze přijít a ohrozit stabilitu celého bankovního systému. Tím se dostáváme k tomu, že druhým faktorem, který ovlivňuje výši poplatků, je počet bank v ekonomice a jejich vzájemná konkurence. Čím více tu bude bank, tím nižší budou poplatky. Bank tu přitom není více právě kvůli regulaci.

Regulace je u nás přísná, což vede ke zdravému bankovnímu sektoru. Výše poplatků je tak cenou za zdravý bankovní sektor. Pokud by se regulace uvolnila, zaplatili bychom jednou všichni za jeho sanaci podobně jako v nebo Německu, Británii nebo USA. Lze tedy říci, že výše poplatků je již dnes z velké části dána regulací. Pokud se regulace přitvrdí a banky budou muset snížit např. poplatky za vedení účtu nebo za výběr kartou u cizího bankomatu, pak výsledkem bude snaha bankovního sektoru získat peníze jinde. Vymyslí se poplatky či marže za něco, co dnes ani neexistuje. Je naivní se domnívat, že více regulace zlevní bankovní služby. Bankovní poplatky se objeví jinde a budou pouze méně do očí bijící. To bude celý efekt. Jen to bude stát daňové poplatníky více za nové regulátory.

Celý svět se nyní snaží bankovnímu sektoru pomoci. Všechny centrální banky světa včetně ČNB proto v roce 2009 dramaticky snížily své úrokové sazby.

Cílem bylo snížit úrokové sazby na mezibankovním trhu, a tím pádem stlačit i sazby pro podniky, které díky tomu nezkrachují. Regulace poplatků ale přesně naopak donutí banky k tomu, aby si zvýšily úrokové marže. Úrokové sazby pro klienty proto vzrostou a v ekonomice se bude méně investovat.

Výsledkem bude, že díky vyšším úrokovým sazbám přibrzdíme oživení ekonomiky. Regulace bankovních poplatků je jen populistický krok, který nakonec stejně nebude v praxi fungovat. Druhým faktorem je, že banka s menším ziskem odvede nižší daně státu – a potřebuje nyní stát nižší inkaso?

Často se uvádí, že v ČR jsou poplatky příliš vysoké. To ale není pravda. Tvrzení o vysokých poplatcích plyne z prostého srovnání ČR versus jiné země. Takové srovnání je ale zatíženo dvojí chybou:

Za prvé produkty v ČR a jiných zemích nejsou srovnatelné, Češi žádají třeba ve srovnání se Slováky celkem komplikované a sofistikované produkty spojené z pohledu banky s vyššími náklady, takže takový produkt musí být zatížen i vyšším poplatkem, i kdyby se třeba jmenoval v obou zemích stejně.

Za druhé poplatky jsou jen jedním (menším) ze zdrojů příjmů pro banky.

Dalšími zdroji jsou úrokové marže či obchody na finančním trhu na vlastní účet. To, zda v některé zemi bankovní sektor své klienty „obírá o peníze“ více než v zemi jiné, poznáme podle průměrné výnosnosti akcií bankovních institucí v té které zemi. Pokud je výnosnost akcií zhruba stejná ve dvou různých zemích, je zřejmé, že banky „tahají z klientů“ zhruba stejně peněz, jen tyto příjmy bank mohou mít různou strukturu – tedy mohou být rozdílně rozložené mezi poplatky, úrokové marže či kapitálové výnosy z operací na finančním trhu. Klíčové je, že výnosnost kapitálu bank je srovnatelná v ČR i eurozóně. Z toho plyne, že české banky nemají nepřiměřeně vysoké příjmy! Pokud nám v mezinárodním srovnání vyjde, že bankovní poplatky jsou vysoké, pak to je tím, že jsou naopak nižší jiné typy příjmů. Pokud zvýšíme bankovní poplatky, automaticky tím banky budou donuceny ke zvýšení jiných typů svých příjmů, což už ale na rozdíl od bankovních poplatků nebude pro klienta tak průhledné.