Vybraná judikatura k nebytovým prostorám

Doplnění k článku Kdo může legálně používat podnájemní smlouvu?

Z judikatury k privatizaci nebytových prostor obce

Obec je oprávněna rozšířit v jí vydaném předpise rozsah převodu vlastnictví nebytových jednotek nad rámec stanovený v ust. § 22 odst. 6, 7 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, tj. nemusí jít jen o ateliér či prostor sloužící účelům civilní ochrany.

Obrátí-li se však obec na dosavadní nájemce nebytových prostor jen tak, že se jich – bez uvedení náležitostí smlouvy o převodu vlastnictví jednotky – dotáže, zda „mají zájem“ o převod jednotky, pak tento postup nemůže být považován za nabídku ve smyslu ust. § 22 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů (toto ustanovení zakládá předností právo na převod v rámci privatizace dosavadnímu nájemci; teprve nepřijme-li nájemce tuto nabídku do šesti měsíců ode dne, kdy mu byla doručena, může být předmět převodu (privatizace) převeden (prodán) jiné osobě) – nájemce tedy nemá přednostního nároku na privatizaci.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 28 Cdo 184/2005 ze dne 27. 7. 2005)

Z judikatury k souhlasu s obce s nájmem nebytových prostor (ve vlastnictví i jiného subjektu, než obce)

Smlouva o nájmu nebytových prostor, uzavřená před 3. 12. 1999 v rozporu s ust. § 3 odst. 2, věty druhé, zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu podnájmu nebytových prostor, v tehdy platném znění, bez předchozího souhlasu obecního (městského) úřadu, je absolutně neplatná. Institut souhlasu s pronájmem k provozování obchodu a služeb sice již v platné a účinné právní úpravě pronajímání nebytových prostor obsažen není, avšak v praxi se stále vyžaduje (je nezbytnou podmínkou!) pro platnost smluv uzavřených podle dřívější právní úpravy, což onehdy připomenul i Nejvyšší soud ČR v jednom ze svých rozhodnutí:

Soudní praxe se ustálila v názoru, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená před 3. prosincem 1999 v rozporu s ust. § 3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, bez předchozího souhlasu obecního úřadu je absolutně neplatná. 

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 26 Cdo 3551/2008, ze dne 17. 6. 2010)

Zvláštní režim platil pouze pro pronajímání místností určených k provozování obchodu a služeb; předchozího souhlasu pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy bylo zapotřebí pouze k pronájmu těch místností, které byly k provozování obchodu a služeb stavebně určeny:

Pro účely posouzení platnosti nájemní smlouvy z hlediska ust. § 3 odst. 2 věty druhé zákona č. 116/1990 Sb., v rozhodném znění bylo rozhodující stavební určení předmětných nebytových prostor, nikoliv sjednaný účelu nájmu.

(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR spis. zn. 26 Cdo 1522/2010, ze dne 8. 3. 2011)