Sociální pojištění

K čemu slouží

Pojistné na důchodové zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a nemocenské pojištění je určeno k úhradě výdajů státního rozpočtu v souvislosti s:

• dávkami důchodového pojištění (starobní důchody, plný invalidní a částečný invalidní důchod, vdovský, vdovecký a sirotčí důchod),
• tzv. podporou v nezaměstnanosti, kterou dostávají uchazeči o zaměstnání a dalšími výdaji, které souvisejí se zabezpečováním práva na práci, na správní výdaje ČSSZ a úřadů práce,
• dávkami nemocenského pojištění (nemocenská, ošetřovné (dříve podpora při ošetřování člena rodiny), vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství)

Kdo ho platí

Všichni zaměstnanci jsou povinně účastni všech třech složek sociálního pojištění, ale sami si platí jen důchodové pojištění, ostatní za ně platí zaměstnavatel. Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) mohou být dobrovolně účastny nemocenského pojištění, ostatní dvě složky jsou opět povinné.

Minimální výše pojistného

Pro rok 2012 platí OSVČ pojistné v minimální výši 1836 Kč měsíčně. Ty OSVČ, které ve své výdělečné činnosti už pokračují, platí zálohy ve výši 1807 Kč z roku 2011 až do doby podání Přehledu o příjmech a výdajích. V případě, že OSVČ v roce 2011 činnost teprve zahájí, platí od počátku minimální zálohu ve výši 1836 Kč. 

Vedlejší a hlavní činnost

Již od 1. 1. 2011 platí, že OSVČ, která je účastna dobrovolného nemocenského pojištění, vykonává vždy hlavní samostatnou výdělečnou činnost i přes to, že důvody pro výkon vedlejší činnosti stále trvají. Musí proto platit povinně i zálohy na důchodové pojištění alespoň v minimální výši, která pro rok 2012 činí 1836 Kč.

OSVČ, které jsou současně v zaměstnaneckém poměru, nemusejí povinně platit zálohy na sociální pojištění. Podmínkou je, že ze zaměstnaneckého poměru je hrazeno pojištění z minimálního vyměřovacího základu zaměstnance. Jednou ročně při podání celkového přehledu musí OSVČ předložit místně příslušné okresní nebo pražské správě sociálního zabezpečení doklad o dosažení minimálního vyměřovacího základu příslušném měsíci v rámci zaměstnání.

Do kdy musí být zaplaceno

Splatnost pojistného na důchodové i nemocenské pojištění OSVČ za kalendářní měsíc je od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. To znamená, že OSVČ musí peníze poslat tak, aby byly připsány na účet sociální správy nejpozději 20. dne v měsíci. Příklad: je-li 20. dnem v měsíci neděle, peníze musí správa obdržet v pátek. Z vaší banky musejí proto odejít nejpozději ve čtvrtek, při platbě poštovní poukázkou nejpozději ve středu. V opačném případě vám sociální správa naúčtuje sankční úrok z prodlení.

Zaměstnanci splatnost pojistného neřeší, za to zodpovídá jejich zaměstnavatel.

Jak se počítá

Každá výdělečná činnost se pro účely sociálního pojištění posuzuje samostatně. Můžete být proto vícenásobnými plátci, máte-li více příjmů.

Zaměstnanci odvádějí na sociálním pojištění 6,5 % z hrubé mzdy, OSVČ odvádějí 29,2 procenta z ročního vyměřovacího základu. Dobrovolně nemocensky pojištěné OSVČ si připlatí další 1,4 %. Přehledně to ukazuje následující tabulka:

Z čeho se pojistné skládá?

OSVČ – 29,20 %

• 28 % na důchodové pojištění
• 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti

Zaměstnanci – 6,5 %

• 6,5 % pouze na důchodové pojištění
• zaměstnanec pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti neplatí

Zaměstnavatelé – 25 % (26 % u speciálního režimu zaměstnavatelů do 25 zaměstnanců)

• 21,5 % na důchodové pojištění
• 1,2 % na státní politiku zaměstnanosti
• 2,3 % na nemocenské pojištění (dobrovolně lze zvolit i 3,3 % u zaměstnavatelů o velikosti do 25 zaměstnanců – podmínky viz dále)

Co se změnilo

Pojistné zaměstnavatelů

Zaměstnavatelé si již od roku 2011 neodečítají od odváděného pojistného polovinu náhrady mzdy, která náleží zaměstnanci prvních 21 pracovních dnů dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény. Výjimkou jsou zaměstnavatelé o velikosti do 25 zaměstnanců účastných nemocenského pojištění, kteří se dobrovolně přihlásí do zvláštního režimu placení vyššího pojistného na sociální zabezpečení. Odvádí tak místo 2,3 %  nově 3,3 % z vyměřovacího základu. Celková sazba pojistného na sociální zabezpečení je u těchto zaměstnavatelů tedy 26 %. Sazba pro zaměstnance zůstává stejná.  

Výše minimální zálohy na nemocenské pojištění

Od 1.1. 2011 se změnila sazba pojistného na nemocenské pojištění OSVČ na 2,3 % a platí i pro rok 2012. Počítá se ale z minimálního vyměřovacího základu, který je nově 5000 Kč, proto se minimální platba na pojistné zvyšuje na 115 Kč měsíčně. Pokud si OSVČ nezvýší nejpozději do 21.2. 2012 platbu (splatnost zálohy za leden), účast na nemocenském pojištění zaniká.

Platby na nemocenské a důchodové pojištění jsou provázány

Od 1.1 2011 byl stanoven maximální měsíční základ pro pojistné na nemocenské pojištění. Ten nemůže být vyšší než 1/12 maximálního (ročního) vyměřovacího základu pro důchodové pojištění – pro rok 2012 stanoveného na částku 100 548 Kč. Maximální platba pojistného na nemocenské pojištění tedy je ve výši 2313 Kč měsíčně (2,3 % z 100 548).

Pokud  OSVČ uhradí platbu vyšší, nebude se k částce nad 2313 Kč při výpočtu dávky nemocenského pojištění přihlížet.

Od 1.1 2011 je platba zálohy na důchodové pojištění také navázána na platbu na nemocenské pojištění. Měsíční základ určený zálohou na nemocenské pojištění nemůže být vyšší, než měsíční vyměřovací základ, ze kterého by měla být v tomto měsíci uhrazena záloha na důchodovém pojištění. Pokud OSVČ zaplatí na záloze u nemocenského pojištění více než odpovídá záloze na důchodové pojištění, bude rozdíl považován za přeplatek.

Pokud tedy bude chtít OSVČ zaplatit na nemocenské pojištění více, může tak učinit jen pokud si navýší měsíční vyměřovací základ pro zálohu na důchodové pojištění nad hranici minima, které vyplývá z výše daňového základu dosaženého v předchozím roce. Přeplatek na důchodovém pojištění ale nebude OSVČ po podání přehledu vyčíslen.

Důchodové pojištění

Už od 1.1. 2011 si tedy OSVČ určuje měsíční vyměřovací základ pro zálohu na na důchodové pojištění svou platbou. Měsíční vyměřovací základ nemůže být nižší než 50 % průměrného daňového základu dosaženého v předchozím kalendářním roce nebo stanovené minimum a nemůže být vyšší než 1/12 maximálního vyměřovacího základu.