Sociální pojištění slouží jako ochrana v případě nepříznivých sociálních událostí, do kterých se lidé mohou dostat například prostřednictvím úrazu, stáří či živelní katastrofy. Ale aby byl člověk v těchto situacích skutečně finančně kryt, musí pojištění pravidelně odvádět. Jak se sociální pojištění platí, kolik činí jedna splátka a kdo je od této povinnosti osvobozen?
Sociální pojištění je jedním z nástrojů sociální politiky, jejímž smyslem je utvářet důstojné podmínky pro život všech občanů, a to třeba v reakci na nepříznivé sociální události. Těmi může být například stáří, nemoc, invalidita, nezaměstnanost či chudoba.
Jak už název napovídá, sociální pojištění je založeno na pojistném principu, tedy na pravidelném placení příspěvku. Tyto peníze jsou v pravidelných intervalech odváděny státu, konkrétně České správě sociálního zabezpečení, která peníze vybírá v souladu se zákonem č. 589/1992 Sb. Suma, kterou poplatníci na pojistném zaplatí, je následně započítaná do příjmů státního rozpočtu. Na oplátku je plátcům v době nepříznivé sociální události poskytnuta finanční pomoc.
Pojistné zahrnuje platby za:
Platit sociální pojištění v České republice musí lidé bez ohledu na právní status, velikost a způsob zaměstnání. Konkrétně tak musí učinit:
Pokud jste zaměstnaný, nemáte k úhradě sociálního pojištění žádné přímé povinnosti. Tuto zodpovědnost za vás totiž přebírá váš zaměstnavatel, který za vás státu každý měsíc kromě daně z příjmů a zdravotního pojištění odvádí také pojištění sociální, a to konkrétně tak, že vám příslušnou sumu pravidelně strhává ze mzdy. Dobrou zprávou rovněž je, že jako zaměstnanec neodpovídáte ani za případné neplacení sociálního pojištění ze strany zaměstnavatele. Není tím dotčena ani vaše povinná účast na pojištění a s ní související dávky.
Zaměstnanci odvádějí na sociálním pojištění 7,1 %, ze svého měsíčního platu. Tato suma se odečítá z hrubé mzdy. Sociální (a zdravotní) pojištění za ně pak společně s daní z příjmů odvádí i jejich zaměstnavatel, a to ve výši 25 %.
Mzdové náklady zaměstnavatele netvoří jen hrubá mzda, kterou si sjedná se zaměstnancem, ale také pojistné, které je za své pracovníky povinný odvádět. Za platbu pojištění svých zaměstnanců rovněž odpovídá, a to nejen za to, které za ně odvádí on sám, ale i za to, které jim každý měsíc strhává z hrubé mzdy. Sazba sociálního pojištění je navíc stejná jak pro plný, tak i zkrácený úvazek.
Aby mohla být výše pojistného přesně vypočtena, je nejprve nutné stanovit vyměřovací základ. A zatímco pojistné u zaměstnance se vypočte jako 7,1 % z vyměřovacího základu, v případě platby pojistného zaměstnavatelem je nutné znát úhrn vyměřovacích základů všech jeho zaměstnanců. Nakonec sečte pojistné za sebe i za všechny zaměstnance a celkovou částku odvede na účet příslušné OSSZ.
Vyměřovacím základem je u zaměstnance úhrn jeho příjmů, přičemž do těchto příjmů se nezapočítává:
Maximální vyměřovací základ zaměstnance představuje částku ve výši 48násobku průměrné mzdy, přičemž rozhodným obdobím, pro které se tato částka zjišťuje, je kalendářní rok. V roce 2024 je tato částka stanovena na 2 110 416 Kč. V případě, že úhrn vyměřovacích základů zaměstnance za jeden kalendářní rok tuto sumu překročí, z částky, která přesahuje, pojistné zaměstnanec platit nemusí. To však platí jen v případě, že byl v uplynulém roce zaměstnán jen u jednoho zaměstnavatele, anebo u jednoho zaměstnavatele vykonával vícero zaměstnání.
Částka, která přesahuje maximální vyměřovací základ zaměstnance, se nezapočítává ani do vyměřovacího základu zaměstnavatele. Jednoduše řečeno, z částky, která maximální vyměřovací základ přesahuje, neplatí zaměstnavatel pojistné za sebe ani za svého zaměstnance.
Pokud celkový úhrn vyměřovacích základů zaměstnance za jeden kalendářní rok přesáhne maximální vyměřovací základ v případě, kdy byl pracovník zaměstnán u více zaměstnavatelů, jedná se o přeplatek na pojistném. Tento přeplatek však nemůže být zároveň vyšší než částka, která byla zaměstnanci z jeho příjmů na pojistném stržena.
O vrácení přeplatku si může zaměstnanec následně zažádat, a to písemnou formou, která je doložena potvrzením všech zaměstnavatelů, u nichž v kalendářním roce pracoval. Vyměřovací úhrn zaměstnance se v tomto případě totiž počítá z výplat přijatých od všech jeho zaměstnanců. Dotčeným zaměstnavatelům se částka za pojistné, které odváděli za zaměstnance, nevrací.
Jak už zaznělo výše, povinnost platit sociální pojištění mají i osoby samostatně výdělečně činné. Ty pojištění odvádějí příslušné okresní správě sociálního zabezpečení (OSSZ), která se odvíjí od místa trvalého pobytu těchto osob. OSVČ platí sociální pojištění formou pravidelných měsíčních záloh, jejichž výše se každoročně mění v závislosti na jejich příjmech a výdajích či průměrné mzdě (v případě minimálních záloh).
Do konce dubna pak musejí všichni podnikatelé odevzdat Přehled o výdajích a příjmech, na základě kterého se vypočte celkové pojistné za uplynulý rok. V případě, že OSVČ na zálohách uhradily více, než činí výše pojistného, mohou si nechat přeplatek vrátit. Pokud se naopak ukáže, že za rok zaplatily méně, než bylo třeba, budou muset vzniklý rozdíl doplatit.
Výše pojistného, tedy konkrétně měsíčních záloh, se v případ OSVČ odvíjí od dosaženého zisku (daňového základu). Vyměřovací základ tak v jejich případě představuje jednu polovinu dvanáctiny tohoto zisku, tedy za předpokladu, že činnost OSVČ vykonávaly po celý rok. Pokud by došlo k tomu, že bude vyměřovací základ nižší než stanovený minimální měsíční vyměřovací základ, pojistné se bude počítat právě z toho minimálního. Co se týče sazby pojištění, ta činí 29,2 %.
Důležitou roli při zjišťování výše odvodů hraje to, jestli se jedná o hlavní či vedlejší činnost. V případě hlavní činnosti je nutné nejprve vypočítat minimální měsíční vyměřovací základ, což je 30 procent průměrné mzdy zaokrouhlených na celé koruny nahoru. V roce 2024 se tedy jedná o částku 13 191 Kč. Z minimálního měsíčního vyměřovacího základu pak spočítáme výši minimálních záloh – 29,2 % v tomto případě činí 3852 Kč.
Co se týče maximálního ročního vyměřovacího základu, tedy maximální částky, ze které lze pojistné počítat, jedná se o 2 110 416 Kč. Pokud svým příjmem OSVČ přesáhne tuto hranici, žádné pojištění nad rámec platit nemusí.
Vedlejší činností se myslí ta činnosti, která nepředstavuje váš hlavní zdroj financí. Typicky se jedná o OSVČ, které podnikají při:
K výpočtu minimálních záloh je v tomto případě zapotřebí znát minimální měsíční vyměřovací základ pro vedlejší činnost. Ten představuje 11 procent průměrné mzdy zaokrouhlené na celé koruny nahoru, tedy 4837 Kč. Minimální měsíční záloha pro vedlejší činnost je pak 29,2% z této částky, takže 1413 Kč.
Roční vyměřovací základ pro OSVČ, které vedlejší činnost vykonávaly celý rok, je 58 044 Kč, tedy 4837 Kč x 12. Pokud by podnikala jen určitý počet měsíců, násobí se minimální vyměřovací základ jen počtem těchto měsíců, například 4837 × 7.
O výši měsíčních záloh rozhoduje také to, o jaký rok samostatně výdělečné činnosti se v případě OSVČ jedná. V prvním roce podnikání musejí OSVČ odvádět zálohy na sociální pojištění alespoň v minimální výši. Pro rok 2024 je spodní hranice nastavena na 3210 Kč. Je samozřejmě možné dobrovolně odvádět i vyšší zálohy, čímž se zamezí tomu, aby vznikl nedoplatek. Tento krok se vyplatí v případě vyšších příjmů.
V případě, že je samostatně výdělečná činnost pouze vedlejším zdrojem příjmů, nemusejí OSVČ v prvním roce odvádět vůbec žádné zálohy na sociální pojištění. O skutečnosti, že se jedná o vedlejší zdroj příjmů, však musí informovat příslušnou OSSZ, ale rovněž i zdravotní pojišťovnu. Pojistné na sociální zabezpečení nemusejí tito jedinci odvádět ani v následujících letech, pokud je jejich roční zisk nižší než rozhodná částka pro povinnou účast na důchodovém pojištění. Rozhodná částka pro rok 2024 činí 105 520 Kč.
OSVČ platí sociální pojištění vždy za daný kalendářní měsíc, který se k této záloze vztahuje. Jinými slovy, platba za leden je splatná v měsíci lednu, ideálně byste tak měli učinit nejpozději do posledního dne v měsíci. V případě, že dojde k změně výše záloh, nová částka se platí až od měsíce, který následuje po podání Přehledu o příjmech a výdajích OSVČ.
Kromě některých OSVČ dělajících na vedlejší činnost nemusí platit sociální pojištění nezaměstnaní lidé registrovaní na úřadu práce (obecně osoby bez zdanitelných příjmů – OBZP), nepracující studenti, starobní důchodci a osoby pracující na dohody (v případě, že se vejdou do limitu). Sociální pojištění rovněž není nutné odvádět z příjmů z nájmu, ale ani v případě kapitálových příjmů.