Jak je to s DPH při obchodu mezi státy Evropské unie
Samovyměření daně z přidané hodnoty si vynutil přeshraniční obchod v rámci Evropské unie. Dovozce zboží a služeb, který vyměřuje daň na výstupu, si sám vyměří daň na vstupu. Tu pak uplatní jako odpočet při vyúčtování s finančním úřadem.
Daň z přidané hodnoty v současnosti funguje na principu daně na vstupu a na výstupu. Pokud firma – plátce prodá zboží nebo službu, uskuteční zdanitelné plnění a má povinnost odvést DPH na výstupu (až na výjimky, kdy se jedná o plnění osvobozená). Naopak z nakoupeného zboží a služeb má téměř vždy nárok na odpočet daně na vstupu. Celková daňová povinnost firmy se tedy stanovuje jako rozdíl mezi daní na výstupu a na vstupu.
Samovyměření daně přineslo do takto popsaného systému uplatňování DPH nový prvek, kdy daň na výstupu odvede a zaplatí příjemce zboží nebo služby (český plátce) a nikoliv dodavatel resp. poskytovatel z jiného členského státu. Tento princip je spojen pouze s plněními mezi členskými státy EU, dodání zboží v rámci ČR je standardně zdaněno na výstupu dodavatelem (pro úplnost je třeba dodat, že samovyměření daně se užije i v některých případech uskutečnění plnění osobou ze země mimo EU s místem plnění v ČR).
Pokud tedy bude českému plátci dodáno zboží plátcem z Německa, německý plátce nebude uplatňovat svoji německou DPH, ale český plátce uplatní DPH na výstupu s českou sazbou a zároveň si uplatní nárok na odpočet na vstupu. Celkový vliv na standardního českého plátce je tedy z hlediska DPH nulový, protože samovyměření i nárok na odpočet uplatní v jednom daňovém přiznání. Plátci, kteří z důvodu uskutečňování osvobozených plnění bez nároku na odpočet – například banky nebo pojišťovny – nemohou nárokovat plně daň na vstupu, si budou muset daň samovyměřit naprosto stejně, ale nevznikne u nich plný nárok na odpočet.
Je třeba zdůraznit, že samovyměření daně se užívá nejen při pořízení zboží či služby českým plátcem z jiného členského státu, ale též v opačném případě, kdy český plátce poskytuje zboží či služby firmám v jiných státech EU. Zde tedy česká firma naopak na výstupu daň neuplatní (uskutečněné plnění s nárokem na odpočet) a příjemce v jiném členském státu si daň samovyměří.
Samovyměření daně se používá v drtivé většině případů pořízení zboží z jiného členského státu (anglicky se zde pro samovyměření používá termín acquisition tax) a u určitých vyjmenovaných služeb (zde se v angličtině používá termín reverse charge). Mezi zákonem vyjmenované služby, u nichž se používá princip samovyměření, patří například finanční, pojišťovací, poradenské, telekomunikační či elektronické služby.
