Stejně jako u daně z pozemků je i u staveb základem daně výměra, tentokrát však zastavěné plochy. U některých druhů staveb ale mohou výpočet ovlivnit ještě další dva koeficienty (oproti dani z pozemků). I jejich přehled zveřejňuje na webu daňová správa. Výměra se postupně násobí následujícími faktory.
Základem daně ze staveb a jednotek u zdanitelné stavby je výměra zastavěné plochy v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období.
Zastavěnou plochou se pro účely daně z nemovitých věcí rozumí zastavěná plocha stavby podle stavebního zákona odpovídající nadzemní části zdanitelné stavby.
Základem daně ze staveb a jednotek u jednotky je upravená podlahová plocha, kterou je výměra podlahové plochy jednotky v m2 podle stavu k 1. lednu zdaňovacího období vynásobená
Podlahová plocha jednotky pro účely daně z nemovitých věcí nezahrnuje podlahovou plochu společných částí domu v rozsahu podílu na nich, který je zahrnut v jednotce.
Postup ke zjištění koeficientu pro výpočet upravené plochy jednotky podle § 10 odst. 3 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitých věcí.
Sazbou daně budete násobit výměru zastavěné plochy všech typů staveb.
U staveb, které daňové přiznání k dani z nemovitostí označuje písmeny H až P (viz tabulka Sazby daně), se dále do výpočtu promítá počet nadzemních podlaží. Počítají se přitom taková nadzemní podlaží, jejichž zastavěná plocha přesahuje dvě třetiny výměry plochy zastavěné celou stavbou. Pokud takovým nadzemním podlažím vaše stavba (klasicky rodinný dům nebo rekreační chata) disponuje, pak za každé jedno přičtete k sazbě daně z předcházející tabulky 0,75, jestliže zastavěná plocha nadzemního podlaží přesahuje dvě třetiny zastavěné plochy.
U staveb se tímto koeficientem násobí pouze tyto typy – obytný dům (tedy klasicky dům rodinný), ostatní stavba tvořící příslušenství k obytnému domu, byt a ostatní samostatný nebytový prostor.
I když zákon obsahuje přehlednou tabulku velikosti koeficientů, situace může být složitější. Zákon totiž dále říká, že pro jednotlivé části obce může obec obecně závaznou vyhláškou tento koeficient zvýšit o jednu kategorii nebo snížit o jednu až tři kategorie. Praha pak má ze zákona možnost koeficient 4,5 zvýšit na koeficient 5, což také učinila. Chcete-li tedy mít jistotu, že budete počítat se správnou výší koeficientu, zjistěte si tento údaj na vašem městském nebo finančním úřadě.
Každá obec může u staveb typu J, K, L, M, N, O, S, T, U (viz tabulka Sazby daně) vyhláškou stanovit koeficient v jednotné výši 1,5.
U stavby pro individuální rekreaci (J) a u stavby plnící doplňkovou funkci k této stavbě (K) se počítá s dalším koeficientem ve výši 2, kterým se celý výpočet násobí v případě, že stavba leží v národním parku nebo v I. zóně chráněné krajinné oblasti.
Pokud daň platíte za obytný dům (tedy klasicky za dům rodinný), ve kterém zároveň provozujete podnikatelskou činnost, pak se vám daň z nemovitostí zase o něco zvyšuje. Daň ze staveb se v takovém případě zvyšuje o 2 Kč za každý 1 m2 u podlahové plochy nebytového prostoru sloužícího k podnikatelské činnosti.
Místním koeficientem se výměra násobí u všech typů staveb. Obce ho mohou vyhláškou zvyšovat ze základní úrovně 1 na hodnoty 2, 3, 4 a 5, tím samozřejmě zvyšují výši daně z nemovitostí. Opět platí, že aktuální výši místního koeficientu zjistíte nejlépe na příslušných úřadech.