Osvobození od dědické daně
Zda-li bude dědictví osvobozeno od daně, závisí nejen na míře příbuzenského vztahu mezi dědicem a zůstavitelem, ale například i na výši dědictví.
Dědictví, které je osvobozeno od daně dědické a u něhož se nepodává daňové přiznání
Osoby zařazené do I. a II. skupiny jsou od dědické daně zcela osvobozeny.
U ostatních osob je od dědické daně osvobozeno nabytí:
- movitých věcí osobní potřeby (u fyzických osob), pokud tyto věci po dobu 1 roku před jejich nabytím dědicem nebyly součástí obchodního majetku zůstavitele, včetně podílů dědiců vyplácených z tohoto majetku a podílů odvozených ze společného jmění manželů zaniklého v důsledku úmrtí jednoho z nich, pokud jejich celková cena nepřevyšuje 20 000 Kč u každého jednotlivého poplatníka,
- vkladů na účtech u bank, které nebyly zřízeny pro podnikatelské účely, peněžních prostředků v české nebo cizí měně a cenných papírů v tuzemsku, včetně podílů dědiců vyplácených z tohoto majetku a podílů odvozených ze společného jmění manželů zaniklého v důsledku úmrtí jednoho z nich, pokud úhrnná částka všech těchto hodnot nepřevyšuje 20 000 Kč u každého jednotlivého poplatníka.
Pokud hodnota zděděného majetku převyšuje 20 000 Kč, daň se vybere pouze z přebytku.
Od daně jsou též osvobozeny částky, které se podle zákona o penzijním připojištění se státním příspěvkem stávají předmětem dědictví.
Daň dědická se také neplatí v případě, kdy dědic zdědí movitý majetek po zůstaviteli, který byl zástupcem cizího státu pověřeným v České republice, případně příslušníkem jeho rodiny žijícím s ním ve společné domácnosti, nebo jinou osobou, jíž příslušely diplomatické výsady a imunity, a nebyl občanem České republiky.
Dědictví, které je osvobozeno od daně dědické, ale u kterého se musí podávat daňové přiznání
Další výjimkou je nárok zůstavitele na odškodnění podle zvláštních zákonů*. Podmínkou je, že zůstavitel podal žádost o předběžné projednání podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo obdobnou žádost podle ostatních zvláštních předpisů, ale do jeho smrti nebyl nárok ústředním orgánem uspokojen.
* Např. zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem, zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů.

