Zvyšujte daně, stejně nevíme co s penězi!

Politické špičky se momentálně hádají, kde vzít peníze na uhrazení některých povodňových škod. Všichni chtějí zvyšovat daně, ať už jakékoliv. Taková optika ale může být velmi krátkozraká.

Stát by měl uhradit značnou část škod. Z toho důvodu se v současnosti přetřásají všechny možné i nemožné způsoby, jak z daňových poplatníků vydřít ještě víc, než tomu bylo doposud.

Často se mluví o nové milionářské dani, která by představovala vyšší zdanění lidí, jejichž roční příjem přesáhne, řekněme, jeden milión korun. Výborný nápad. Jen houšť. Nejlepší ze všeho bude nejvíce postihnout ty, co vydělají nejvíce. Přijmeme-li pro většinu socialistů nepochopitelnou myšlenku, že ten, který vydělává hodně, je také pravděpodobně schopný, je taková politika děsivá. Takové opatření pouze decentně naznačí těm, kteří vytvářejí velkou část našeho HDP, že by měli začít své daně platit někde jinde.

Není tomu tak náhodou, že poté, co vzrostly mezní daně z příjmu ve Švédsku, nejbohatší jednotlivci postupně odcházeli do zemí, kde tvořil daňový systém někdo soudný. Kdo se někdy prošel ulicemi Monaka, je mu to jasné. Kdyby někdo zaplatil podobný zájezd poslancům, možná by i oni přehodnotili některá svá stanoviska.

Někteří lidé přímo srší dalšími nápady, jak získat peníze na sanaci škod. Hovořilo se i o zvýšení daně z přidané hodnoty, popřípadě o rozšíření počtu jejích plátců. Pozadu nezůstali ani zastánci zvýšení spotřební daně.

Snaha ušetřit peníze se objevuje i na výdajové stránce rozpočtu. Kdekdo by rád zmrazil platy státních úředníků, zastavil reformu v současnosti nesmírně hyperefektivního kolosu státní správy.

Je zajímavé, že jsou podobné návrhy veřejností celkem pokorně přijímány. Solidarita je jistě správná věc, je ale otázkou, zda k ní není možné dojít i jiným a podstatně efektivnějším způsobem.

Říká se, že případné daňové změny by byly platné jenom chvíli. Po několika letech by se daně opět vrátily tam, kde byly. Tomu se ale těžko věří. Vzpomeňme si na záplavy v roce 1997 na Moravě. Tenkrát byla zvýšena cena dálniční známky o sto procent. Osobně si nevzpomínám, že by se někdo byť jen zmínil, že se její cena vrátí na původní úroveň.

Je také otázkou, zda je to právě stát, kdo by měl škody platit. Oni to stejně zaplatí nakonec daňoví poplatníci. Stát tedy nejdříve zvýší obyvatelům daně, přičemž peníze, které z nich dostane, jim opět vrátí zpátky.

Smysl takové podpory je zvláštní. Leckterý pojištěný by přece jenom potřeboval peníze v ruce rychleji, než aby je nejdříve zaplatil státu, a pak čekal, až mu je vláda s velkým humbukem vrátí.

Je přeci možné solidaritu podporovat i jiným způsobem. Stát může nabídnout poškozeným velké daňové úlevy. V horším případě může jít o vydání dalších povodňových dluhopisů, popř. o použití prostředků z privatizace.

Jsou to přeci postižení, kteří nejlépe vědí, co potřebují. Proč by o tom měl místo nich rozhodovat stát?

Anketa

Měl by stát získat peníze na obnovu zaplavených oblastí zvýšením daní?

28 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 1. 2004 22:57