Zvýšení DPH není reformou penzí

Vnucují nám politici pod hlavičkou reformy pouhé zvýšení daní nebo jde jen o další z několika kroků? To je, oč tu běží.

Když se řekne reforma, představím si změnu, slovník cizích slov napovídá ještě synonyma náprava, přetvoření či zlepšení. O změnu jde, dojde však k nápravě?

Když nechám filozofování a zamyslím se nad navrhovanou změnou, pak mám pocit, že pokud je toto skutečně konečná podoba reformy, pak se politici (a odborníci sdružení v Bezděkově komisi) výrazně a zbytečně připravili o čas. Diskuse nad podobou reformy se táhne léta, řešení přitom vypadá, že vzniklo lusknutím prstu.

Podle tohoto scénáře můžeme rovnou navrhnout další potřebné reformy. Vyřešit tak můžeme nedostatek peněz ve zdravotnictví zvýšením dalších nepřímých daní – první na ráně je daň z nemovitosti, následuje daň dědická, darovací atd. Doprovodíme-li to volbou pacientů vyvést procenta z povinného zdravotního pojištění do jakéhosi soukromého zdravotního fondu, který poslouží ke spolufinancování nadstandardní péče, máme rázem „reformované“ i zdravotnictví.

Oba případy, skutečná reforma penzí i imaginární reforma zdravotnictví, nahrává lidem s nadprůměrnými příjmy (odvodem peněz do soukromých fondů získají ze systému více, než kdyby peníze nadále směřovali do průběžného systému). Dobrovolné vyvedení části důchodového pojištění do soukromých fondů tak řeší jediné – (částečně) rozbíjí současnou solidárnost průběžného důchodového systému. Zdá se tedy, jakoby šlo o pouhou reakci na známé rozhodnutí Ústavního soudu (i když toto řeší tzv. malá reforma, která změní výši vypláceného důchodu v závislosti na výši předchozích příjmů). Jde pouze o další část reformy (první část spočívá v postupném navyšování důchodového věku) a další bude následovat? To nám musí říci politici. Zatím o tom nemluví.

Sjednocením DPH k neúspěchu

Reforma, tak jak ji navrhuje vláda, řeší podstatu problému (nedostatek prostředků na důchody v důsledku stárnutí populace) tím, že zvyšuje DPH. Připomeňme, že jedním ze základních motivů každé úspěšné důchodové reformy by měla být motivace lidí ke spoření.

Jsme v situaci, kdy si většina z nás uvědomuje, že v budoucnu se bude muset o své důchody postarat každý sám. V tom, že vláda tohle poselství lidem nepředává, její aktuální návrh reformy fatálně zaostává. Nejen, že výrazně nemotivuje k úsporám, ještě omezuje potenciál lidí ke spoření, a to hned dvakrát. Poprvé tím, že lidem zvedne životní náklady (už nyní lidé v průzkumech uvádějí, že na spoření na důchod prostě nemají). Podruhé tím, že vyšší daní může zbrzdit ekonomiku.

Je zajímavé, že pravicové strany často operují klasickými ekonomickými modely, zde na ně však zapomínají. Vyšší daň rovná se nižší spotřeba, to se rovná nižším příjmům firem, to se rovná menší platy, případně méně pracovních míst, to se rovná menší spotřeba atd. Nehledě na to, že firmy ne vždy budou moci zvýšenou DPH „přelít“ na zákazníka. Zvláště to neplatí u potravin, kde je vysoká konkurence (následkem bude další zvýšení tlaku na dodavatele).

Reforma přes zvýšení DPH nezaručuje ani její životnost. Opozice je proti, za čtyři roky budeme reformovat znovu. Čtěte také: Růst DPH zdraží bydlení. Jak tomu předejít?

Atraktivita penzijních fondů

Druhá část navrhované reformy spočívá v dobrovolném vyvedení části důchodového pojištění do soukromých penzijních fondů. Účelem tohoto opatření je jednak zvýšení zásluhovosti (to, co sem odvedete, bude vaše a nebude to přerozdělováno v průběžném systému) a také diverzifikace rizika.

Diverzifikace spočívá podle politiků v tom, že důchodové příjmy nebudou závislé jen na státní kase. To však bude platit jen tehdy, umožní-li se penzijním fondům investovat rizikověji. To alespoň částečně slibuje ministerstvo práce a sociálních věcí. V tiskové zprávě hovoří o tom, že fondy povinně nabídnou čtyři investiční profily a ke zvýšení výnosů má přispět i oddělení majetku správců a účastníků (správci tak nebudou moci uložené prostředky používat na vlastní činnost).

Jedním ze čtyř investičních profilů, na které zároveň ministerstvo klade ve zmíněné tiskové zprávě důraz, má být tzv. bezpečný, kdy fondy budou investovat výhradně do českých státních dluhopisů. Tím si sice stát zajistí levné půjčky, ale rozhodně nediverzifikuje riziko, což je účelem vyvedení peněz do soukromého fondu.

Ke druhému účelu, tedy zvýšení zásluhovosti, skutečně dojde (i když v omezené míře 3 + 2 %), pokud se ovšem pro penzijní fond rozhodnete, a pokud ten zhodnotí vámi vložené prostředky alespoň o inflaci, a nebude vám tedy peníze znehodnocovat. Poslední roky ukazují, že to pro ně je problém a ekonomové jsou většinou přesvědčeni o tom, že to v příštích letech i problémem zůstane. Naději zde představuje právě možnost volby investičního profilu. Skutečná výhodnost pak bude spočívat v detailech reformy. Bude možné u těchto „vyvedených“ peněz změnit fond a případně i investiční profil v průběhu spoření (stejně jako to za poplatek nyní funguje u dobrovolného penzijního spoření)? 

K atraktivitě „vyvedení“ části důchodového pojištění by nepřispělo ani to, kdyby takto nashromážděné peníze skončily po střadatelově smrti ve státní kase. K tomu říká tisková zpráva MPSV toto: Z kapitalizačního systému individuálních účtů budou vypláceny pouze doživotní penze. Příjemce penze bude moci také zvolit k doživotní penzi výplatu penze pozůstalostní pro svého manžela/ manželku maximálně po dobu 3 let, případně rentu na dobu určitou. Lidověji a srozumitelněji to na příkladu pokru pro Českou televizi vysvětlil ministr financí Miroslav Kalousek.

Zjednodušeně řečeno, o tom, zdali případně budou potomci či manželé dědit „vyvedené“ peníze, rozhodne každý střadatel sám. Buď se rozhodne pro doživotní rentu, při které nárok na dědění nevznikne, nebo si řekne o postupnou výplatu těchto peněz v příštích 20 letech života. Když v těchto dvaceti letech zemře, dědí zbylé peníze určený pozůstalý. Sázka na „vlastní smrt“, jakkoli nepatřičně to zní, vám dává volbu, kterou by za vás jinak učinil stát. Dobrý princip ale musí být doplněn odpovídajícími výpočty, ty zatím neznáme. Čtěte také: Podoba penzijní reformy dohodnuta. Co vás čeká v důchodu?

Reforma na vodě

Co je třeba ocenit, je dodržení slibu v tom, že se pravidla důchodového systému budou měnit. Základní princip nastíněné reformy není špatný. Jeho zasazení do totální závislosti na prudkém nárůstu spodní sazby DPH a tedy znatelnému růstu každodenních nákladů ale šťastné není (i kvůli neprůchodnosti u opozice). Spíše by mělo dojít ke kombinaci několika faktorů. Ideální řešení nenajdete, a když ano, pak neprojde politicky, což je pro dlouhou životnost reformy potřebné. Jako průchodné by však mohlo být financování reformy namixované z částečného růstu spodní sazby DPH, vládou slíbeného zjednodušení daňových výjimek a privatizací vybraného státního majetku (tyto peníze by pak měly být na jednom jediném a transparentním důchodovém účtu, který by byl pod neustálým drobnohledem veřejnosti).

Tomu by však mělo předcházet nejprve stanovení priorit. Tou první by měla být podpora rodin, pak by třeba vláda měla říci, že je prospěšné podporovat soukromé vlastnictví nemovitostí atd. Proto se z daňových výjimek nevyškrtnou slevy na děti (vláda počítá s navýšením) a třeba v omezené míře zůstane zachována možnost odpočtu úroků z úvěrů na bytové potřeby od daňového základu. Takovéto myšlenkové pochody nám politici dluží.

Důchodová reforma dále nesmí zůstat pouze u účetního vyrovnání stran nákladů a výdajů. Musí jít o široký koncept, který lidem řekne, na co se mají připravit. Zatím nám v souvislosti s reformou nikdo z politiků neřekl, že se státní důchod bude v důsledku demografického vývoje snižovat. Udrží snad průběžný systém na současné úrovni zvýšená DPH?

Základ důchodové reformy spočívá v tom, že se více budeme muset postarat sami o sebe. To by nám politici měli umět povědět a doprovodit to návodem, jaké podmínky nám k tomu vytvoří. Začít mohou třeba tím, že vytvoří takové legislativní prostředí, ve kterém bude pro zaměstnavatele atraktivní nabízet více pozic na částečný úvazek. Podle analýzy Českého statistického úřadu ze srpna 2010 jsme v tomto čtvrtí nejhorší v evropské sedmadvacítce. Proč je to tak důležité? Právě časté využívání kratšího úvazku výrazně zvyšuje pracovní aktivitu osob ve věku kolem šedesáti let, uvádí analýza.

39 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 8. 3. 2011 8:12