Sám píšete, že úrokové zvýhodnění je akcí minulosti. Proč se tedy divíte autorce, že kritizuje snahu státu zdanit zpětně i tyto úroky, které se počítají od počátku smluvy, ale mají tu smůlu, že budou připsány (a tedy možná zdaněny) až při ukončení smlouvy? A autorka si v článku nestěžuje na stát, ale především poukazuje na rozpory v důvodové zprávě, kterou se Ministerstvo financí snaží přesvědčit poslance a senátory, aby pro takovéto změny hlasovali. Na tom nevidím nic krátkozrakého, naopak se domnívám, že kdyby se našlo víc takových, kteří mají ty schopnosti oponovat na úrovni důvodové zprávě, je nefér nazývat to ukřivděností. Proč se netážete, jak je vůbec možné, že v důvodové zprávě jsou poslancům předkládány nepravdivé informace (viz např. údajné 2–3 % úročení termínovaných vkladů, když i z přehledů na http://www.mesec.cz/produkty/terminovane-vklady/ je jasně patrné, že tyto sazby jsou na úrovni 4–6%, tj. téměř dvojnásobné? Není tomu tak náhodou proto, aby poslanci snadněji zvedali ruku pro změny ve stavebním spoření s přesvědčením, že i po změnách zůstane stavební spoření nejvýhodnějším spořicím produktem?
Názor k článku
Změny ve stavebním spoření očima klienta
