Co zuřím? Ve smlouvě mám uvedeno, že dostanu podporu ve výši stanovené zákonem. A zákon stále stanoví 15 a 25%. Stejně tak je ve smlouvě uvedeno, že zdanění úroků odpovídá platnému zákonu. Tedy se nezdaňuje. Takže pokud stát nechce stavební spoření podporovat ve stejné formě, je FÉROVÉ změnit oba zákony. Zákon o státní podpoře, kde se stanoví nová výše a zákon o dani z příjmů, kde se stanoví, že úroky budou zdaněné. Ovšem veškeré úroky jsou zdaněné 15%. Změna zákona o státní podpoře by neprošla zpětně, protože by byla retroaktivní. Změna by se týkala až roku 2011 a podpora za letošní rok by musela zůstat stávající. Proto se stát snaží o tu nehoráznou jednoroční 50% daň a doufá, že Ústavní soud to jako retroaktivitu neposoudí. Přitom to evidentně retroaktivita a chytristika je. Jestliže na začátku roku za legitimních podmínek očekávám nějaký výnos na základě smlouvy a platných zákonů, pak tyto podmníky mají platit po celé zdaňovací období. Kde je pak právní jistota? Nehledě k poplatkům za cílovou částku. Počítala jsem s úvěrem a poplatek zaplatila – jak je nyní vidno – zbytečně vysoký. Jestli se spoření má nebo nemá použít účelově, měly řešit dřívější vlády. A navrhnout to mohli ti, co po tom tak volají. Jestliže lidé placení za dobré zákony nepracují dobře a u vytváření zákonů nepřemýšlejí, mají nést následky oni a ne ti, co každý měsíc odkládají několik tisíc proto, aby peníze zhodnotili. Osobně v současné době žádný úvěr ani investice nepotřebuji, byt mám opravený z úvěru minulého cyklu a opravdu nevím, co s penězi udělám. Chtěla jsem spořit do doby, než bude peníze potřebovat dcera na svoje bydlení. Ale mít vázaných několik set tisíc tam, kde nemám jistotu výnosu, je pak vážně možná lepší je vybrat!
Názor k článku
Změny ve stavebním spoření očima klienta
