Spočítejte si...

Zavřít

Změny ve stavebním spoření očima klienta

Můžete čekat na nové zdanění, anebo můžete smlouvu vypovědět, ale se sankcemi. Tomu se neříká vyrovnaný vztah, ale legální podvod na klienty. Jakýkoli váš krok bude totiž špatně.

K napsání tohoto článku mne vedla důvodová zpráva, na kterou jsem narazila na stránkách Hospodářské komory ČR. Předpokládám, že jde o dokument, na jehož základě budou poslanci rozhodovat o finančních prostředcích téměř 5 milionů účastníků stavebního spoření. Tato důvodová zpráva však obsahuje celou řadu nepřesností a polopravd.

V tomto miniseriálu (navazující text bude publikován během příštího týdne – pozn. redakce) se budeme zabývat rozborem podkladů, na jejichž základě mají zákonodárci rozhodovat o úsporách poloviny národa. V závěru se pokusíme poradit, jak se ke stávající situaci postavit a co dělat pro ochranu svých vkladů.

Dobrý výpočet špatně

V době, kdy jsem u  HYPO stavební spořitelny (nyní Raiffeisen stavební spořitelna) v roce 2003 zakládala pro sebe a členy své rodiny stavební spoření, jsem si vše musela velmi dobře spočítat. Do svých výpočtů, kam vložit vklady, které pro mne byly dost velkou investicí, jsem samozřejmě zahrnula všechna pro i proti, tzn. jak poměrně nízký základní 2% úrok, tak výši státní podpory i 3% výši úrokového zvýhodnění.

Některé smlouvy měly končit v únoru 2011, což v případě přijetí návrhů Ministerstva financí pro nás bude znamenat, že původně státem slibované a mnou při uzavírání smluv kalkulované státní podpory ve výši 4500 Kč se zmenší za rok 2010 na 2250 Kč a za rok 2011 dokonce na pouhé 2000 Kč. Ale to není vše, slibované 3% úrokové zvýhodnění včetně 1% dodatečného úrokového zvýhodnění  bude zdaněno 15 %, a to za celou dobu spoření zpětně. Pokud někdo v důvodové zprávě např. tvrdí, že …Vzhledem k navrhované účinnosti zákona od 1. 1. 2011 a připisování úroků na účty účastníků stavebního spoření k 31. 12. daného roku se navržené opatření projeví v příjmech státního rozpočtu až v r. 2012., tak nemluví pravdu. Úroky se sice zdaňují v okamžiku jejich připsání na účty účastníků stavebního spoření, ale k uvedenému datu 31.12. k tomu dochází pouze u pokračujících smluv, u končících smluv k připsání úroku dojde v okamžiku ukončení těchto smluv, a těch bude zejména v tomto období vzhledem k panující nejistotě velké množství.

Problémem, který v důvodové zprávě vůbec není citován, je částka tzv. úrokového zvýhodnění. Toto úrokové zvýhodnění se totiž za celou dobu spoření připisuje až při ukončení smlouvy, a to zpětně. Pokud poslanci odhlasují novelu tak, jak je navržena, tak tímto všem účastníkům spoření, kteří mnoho let žili v domnění, že úroky z jejich vkladů nepodléhají zdanění, vyšlou signál, že tomu tak není a jejich úrokové zvýhodnění bude zdaněno od počátku trvání jejich smlouvy. Čtěte také: Zachrání pohádku o stavebním spoření samotné spořitelny?

Ministerské pokrytectví

Ale nyní již k jednotlivým ustanovením důvodové zprávy:

Systém stavebního spoření v současné době nevede plně k podpoře financování bytových potřeb, což bylo hlavním účelem pro jeho zavedení v roce 2003.

Je faktem, že účelem systému stavebního spoření byla podpora financování bytových potřeb. Právě proto však Ministerstvo financí v minulosti umožnilo pouhé spoření bez omezení účelu. Smyslem bylo získat do systému co nejvíce peněz od občanů, které pak jsou použity na úvěrování pouze těch aktivit, které s bydlením souvisí. Je tedy nanejvýš pokrytecké, když stejné ministerstvo dnes tvrdí, že stavební spoření nevede k podpoře financování bytových potřeb. Bez peněz občanů, kteří formou stavebního spoření pouze spoří, by nebylo možné poskytování úvěrů ze stavebního spoření.

Tento systém čerpá prostředky všech daňových poplatníků ve prospěch pouze části obyvatel.

Touto „částí obyvatel“ se rozumí 5 milionů účastníků stavebního spoření, tzn. téměř každá rodina v republice. Na této „části obyvatel“ se nyní stát chce hojit za rozhodnutí, která udělal v minulosti. Ohánění se „veřejným zájmem“ ve jménu všech obyvatel je tedy přinejmenším populistické, když stejné ministerstvo v minulosti existenci stavebního spoření obhajovalo. Čtěte také: Konec daňově výhodných hypoték a štědrého stavebního spoření

Neskrývaný podvod

Návrh zákona je v souladu s Ústavou založeným ústavním pořádkem České republiky.

Nejsem právník, ale považuji za velmi zajímavé a sporné, že důvodová zpráva téhož ministerstva k témuž zákonu v roce 2004 tvrdila, cituji:

Navrhuje se také, aby se právní vztahy vzniklé před účinností zákona č. 96/1993 Sb. a práva a povinnosti z nich vyplývající posuzovaly podle dosavadních právních předpisů, což odpovídá současné právní praxi v otázkách retroaktivity.

Kdy tedy ministerstvo financí v důvodové zprávě poslancům lhalo? Tehdy nebo dnes?

Když odhlédnu od nemorální snahy ministerstva financí za každou cenu pokroutit právo tak, jak mu aktuálně vyhovuje, nemohu odhlédnout od toho, že návrh zasahuje do vztahů, které vznikly v minulosti na základě platného zákona. Účastníci spoření na základě toho očekávali do budoucna určité podmínky, které připravovaný návrh bez možnosti reakce klientů spořitelen a zpětně, po podpisu smlouvy, deformuje. Jako klientka jsem se za určitých podmínek zavázala dodržet smlouvu, uzavřenou za určitého legitimního očekávání. Nyní tuto smlouvu nemohu bez citelných sankcí (ztráta státní podpory, úrokového zvýhodnění apod.) zrušit, a to přesto, že schválením návrhu dojde k naprostému pokřivení podmínek, za jakých byla tato smlouva uzavřena.

Navrhovaná opatření ke snížení fiskálních výdajů a na podporu fiskálních příjmů se budou přímo vztahovat na samotné účastníky stavebního spoření, na subjekty stavebních spořitelen dopadnou pouze nepřímo.

V tomto bodě můžeme s důvodovou zprávou plně souhlasit. Je až s podivem, jak otevřeně Ministerstvo financí přiznává, že postiženi budou především občané, a není tedy důvod obávat se žalob ze strany spořitelen. K čemu jsou poslanci, když ne k ochraně zájmů občanů, v tomto případě pěti milionů občanů? Chce tímto důvodová zpráva naznačit, že od občanů se není čeho obávat, že jsme pouze stádem, kterým je možno takto manipulovat?

Rozhodnutí státu o trvání a formě podpory bydlení je zde projevem jeho suverenity a musí být činěno v kontextu hlavního veřejného zájmu nutnosti snížení deficitu státního rozpočtu.

Souhlasím, ale rozhodně nelze aplikovat zpětně na již uzavřené smlouvy.

Průměrná úroková míra u spořících a termínovaných účtů činí 2 až 3 % ročně, přičemž účastník stavebního spoření v současné době dosahuje efektivního zhodnocení prostředků dosahujícího téměř 6 % ročně (za předpokladu trvání spoření po vázací dobu, tedy 6 let, a ukládání optimální částky, tedy zhruba 20 000 Kč ročně). Navrhovaná výše státní podpory byla zvolena tak, aby nebyla narušena rovnováha systému a aby produkt stavebního spoření činila výhodnější, a tím kompenzovala omezení účastníka stavebního spoření nakládat po dobu vázací lhůty s uspořenou částkou na rozdíl od spořících účtů, kde klient může se svými peněžními prostředky disponovat s výrazně menšími omezeními.

Na dlouhodobé termínované vklady jsou dnes běžně poskytovány úroky ve výši 4–6 %, a to jak bankami (J&T Banka), tak záložnami (porovnání termínovaných vkladů). S ohledem na to, že tyto vklady jsou 100% pojištěny a od roku 2011 musejí být v případě krachu vyplaceny do 20 pracovních dnů, nebude pro občany nadále stavební spoření příliš lákavé. Mnoho omezení a značná nejistota, kdy se znovu ministr financí rozhodne zdanit přislíbené státní podpory nebo úroky, a to v podstatě libovolnou sazbou, mu prokáží medvědí službu. Čtěte také: Pět dobrých a pět špatných plánů vlády, které se dotknou peněženky

Stavební spoření jako daň

Důvodem této konstrukce je zejména rovný přístup ke všem účastníkům stavebního spoření a snaha o to, aby zamýšlené účinky nové právní úpravy nastaly co nejdříve i u stávajících smluv. Zároveň se tím eliminuje situace, k níž došlo při poslední velké novele zákona o stavebním spoření v roce 2003.

O rovném přístupu ke všem účastníkům stavebního spoření nelze hovořit, poněvadž jednotliví účastníci nemají uzavřeny stejné smlouvy.  Navíc např. tehdejší HYPO stavební spořitelna zatížila staré smlouvy dodatečnými poplatky, které snížením státní podpory samozřejmě sníženy nebudou. Argumentace hrozbou zvýšeného uzavírání smluv před novelou je dále zcela nadbytečná za stavu, kdy díky medializaci stavebním spořitelnám spíše hrozí, že nebudou schopny pokrýt hromadné vyplácení ukončovaných smluv. Rozhodně není nutné obávat se vysokého přílivu nových smluv. 

Účastník stavebního spoření nemůže legitimně očekávat, že státem poskytovaná státní podpora ve stávající výši bude trvat neomezeně dlouho, tedy i přes negativní vývoj veřejných rozpočtů.

Účastník však zcela jistě může legitimně očekávat, že nebudou měněny podmínky již uzavřené smlouvy, která je omezena časem bez možnosti jejího předčasného ukončení, a to bez ohledu na vývoj veřejných rozpočtů. 

Ostatně podobně lze argumentovat i v oblasti daní – nikdy nelze očekávat, že konkrétní daňová sazba bude navždy platná.

Stejně tak však rozhodně nelze očekávat, že bude na státní podporu, jejíž výše je deklarována zákonem, účelově uvalena neskutečná 50% daň, a to navíc již za rok 2010 i u smluv ukončených v roce 2010. Stejně tak rozhodně nelze očekávat, že budou zpětně zdaněna veškerá úroková zvýhodnění, která se týkají celého cyklu spoření. Stát zde vyžije toho, že budou technicky připsána až v okamžiku ukončení smlouvy. Čtěte také: Spotřebitelské lži bank: inzerují vysoký úrok, ale přijdete o 17 000 Kč

Je třeba zdůraznit, že navrhovanou změnou právní úpravy nedochází k zásahu do soukromoprávního smluvního vztahu mezi stavební spořitelnou a účastníkem stavebního spoření.

Přeloženo do češtiny – účastník spoření nemá šanci smlouvu vypovědět, přestože se zcela změní podmínky, za jakých byla smlouva uzavřena. A to má být rovnoprávné postavení občana ve smluvních vztazích?

Navržené opatření je rovněž v souladu s dlouhodobou snahou o redukci stávajících četných výjimek v daňovém zákonodárství.

Chvályhodná snaha zjednodušit daňové zákony, proč je však doprovázena zavedením nové, zcela unikátní 50% daně na státní podporu? V tomto případě už další nová výjimka v daňovém zákonodárství nevadí?

Vzhledem k navrhované účinnosti zákona od 1. 1. 2011 a připisování úroků na účty účastníků stavebního spoření k 31. 12. daného roku se navržené opatření projeví v příjmech státního rozpočtu až v r. 2012. 

Lež, u smluv, ukončovaných v roce 2011 bude dopad již v roce 2011, a to navíc i zdaněním úrokových zvýhodněních, na která vznikal nárok po celou dobu spoření od jeho zahájení. Účastníci prostě mají pouze tu smůlu, že dle všeobecných obchodních podmínek se toto úrokové zvýhodnění připisuje až při ukončení smlouvy.

Účinnost nové právní úpravy je nutné stanovit k 1. 1. 2011, kdy začíná nové zdaňovací období a současně také období, za které jsou posuzovány nároky účastníků stavebního spoření na státní podporu za rok 2011.

Svatá pravda, je nutné, aby byl občan co nejvíce okraden, a to pokud možno i zpětně.

Oslabená důvěra

Občané poslance ve volbách zvolili v důvěře, že budou chránit jejich zájmy. Souhlasím s tím, že stát má právo určovat výši státní podpory. Rozhodně však nesouhlasím s tím, aby takto činil zpětně u již uzavřených smluv a navíc bez možnosti nesankcionovaného odstoupení ze strany občana. Nebo je snahou poslanců trestat občany, kteří se chovají odpovědně a spoří? Jak politici chtějí, aby jim občané důvěřovali, pokud přijmou takovýto návrh? Co se ministr financí rozhodne zdanit příště? Mohly by to být např. příspěvky na penzijní pojištění, vždyť ty taky „neoprávněně“ zvýhodňují ty, kteří se chovají odpovědně. Případným schválením tohoto návrhu zákona bude voličům jednoznačně vyslán vzkaz, jak dalece lze důvěřovat slibům státu, a to i tehdy, když mají formu zákona.

Příznačné je, že případné schválení návrhu poškodí pouze občany. Některé stavební spořitelny se očekávaného nepříznivého vývoje naopak snaží zneužít ve svůj prospěch. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že zástupci Raiffeisen stavební spořitelny obcházejí hromadně klienty a přesvědčují je, že jim nad rámec smlouvy připíšou úroková zvýhodnění ještě v letošním roce, aby se tak vyhnuli jejich zdanění. Toto však rozhodně nedělají nezištně, ale požadují za to navýšení cílové částky minimálně o 200 tisíc a dále vzdání se úrokového zvýhodnění do budoucna. Jediným, kdo na tom v každém případě prodělá, je zas a pouze občan, jehož zájmy mají poslanci hájit především. Čtěte také: Banky lákají na nízké sazby u hypoték. Bude zlevňování pokračovat?

Považovala bych tedy za rozumné, aby poslanci pro daný návrh nehlasovali v podobě, v jaké je jim předkládán, a nevztahovali změny v něm uvedené na smlouvy uzavřené v minulosti. Možná se ministru financí podaří díky kroucení s paragrafy dosáhnout stavu, kdy předložený návrh zákona nebude právně napadnutelný. Morální a správný však rozhodně nebude.

Anketa

Souhlasíte se záměrem omezení stavebního spoření?

158 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 19. 10. 2010 20:03