Vlákno názorů k článku
Zdravotně postižení chtějí pracovat

i já jsem se pustil s nadšením do "zaměstnávání" ZPS a TZP osob. Pracák slíbil modré z nebe, ale:
Abych vytvořil podmínky, nakoupil upravil stroje a nábytek, zařídil prostory a sociálku tak jsem dostal cca 14.000 Kc na jedno pracovní místo vozíčkáře. Dnes, když dostává Hyundai x set tisíc na zdravého a další úlevy, daňové prázniny a pod.
Slíbené dotace na režii mi pracák zamítl během 2 leté smlouvy. Sami pracovníci do práce jezdili , jak sami přiznali, na pokec, dát si kafe a pod. Sice měli snahu o pracovní výkon, ale ten byl cca osminovy oproti zdravým pracovníkům.
Ten, kdo podniká a musí hledět na zisk tak zapláče. Když jsem asi po 26ti měsících už nemnohl sám dílnu dotovat, označili mne na pracáku jako asociála který nemá sociální cítění...
Tak svět odplácí.

Ad Hyundai: Kdyby statisice... Celkova suma pobidek cini 4 miliony na jednoho zamestnaneho (navic nejspis Slovaka nebo Polaka).

Tak mám z celej tejto diskusie dojem, že chudáci sú podnikatelia a postihnutým, že je hej. A ešte sa chcem prihovoriť za Michala Káru, aby ho tí Korejci v tom svojom podniku zamestnali, keď po tom tak túži a závidí Slovákom a Polákom.

Tady nejde o to kdo je větší chudák, kdo je víc postižený nebo komu chybí více končetin!
Na jedné straně je zdravotně postižený, který "nemůže" dělat, a proto požaduje, má nárok, musí dostat, musí být chráněn a pod.
Na druhé straně je zaměstanavatel, který ze zákona pod pokutou musí zajišťovat, musí platit, musí odevzdávat, musí podporovat, ...
A potom je je složka třetí - stát. Ta děla co?
Kolik peněz přerozděluje, kolik vytváří uředníci pracovních míst pro ZPS? Jak se úředníci snaží?! Jak podporují?

Iste úloha štátu je nezastupitelná a ten má nástroje ako podnikateľom pomôcť zamestnávať zdravotne postihnutých. Ak sa tak nedeje, potom je problém v úradníkoch. To je ale houby platné stažovať si na mesci.