Spočítejte si...

Zavřít

Zavraždil matku, ale v bytě může bydlet dál, přestože si to majitel bytu nepřeje

Podle soudu přechod nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy, i když pachatel způsobil smrt nájemce.

Svým rozsudkem ze dne 16. 2. 2011 Nejvyšší soud uzavřel spis zn. 26 Cdo 3525/2009, který se týkal nájemkyně obecního (městského) bytu 3+1 v Litoměřicích. Ta v něm žila ve společné domácnosti se svým synem.

Žena zemřela dne 4. 5. 2007 v důsledku zranění způsobených žalovaným. Trestní stíhání vedené vůči němu pro trestný čin vraždy, pokusu trestného činu vraždy a neoprávněného užívání cizí věci bylo z důvodu jeho nepříčetnosti zastaveno; bylo mu uloženo ochranné léčení.

Majitel žádal, aby nepříčetný pachatel byt vyklidil

Město Litoměřice, jako vlastník bytu, podalo na žalovaného syna žalobu na vyklizení bytu. Soud prvního stupně – Okresní soud v Litoměřicích dospěl k závěru, že žalovaný sice splnil podmínky pro přechod nájmu bytu podle ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku, avšak právo nájmu na něho nepřešlo. Uvedl, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, pokud by měl mít žalovaný prospěch (v podobě práva nájmu bytu) ze svého jednání, v důsledku něhož jeho matka zemřela; v této souvislosti poukázal na to, že je též dědicky nezpůsobilý (ve smyslu ust. § 469 občanského zákoníku). Uložil proto žalovanému vyklidit byt do 15 dnů od právní moci svého rozsudku. Psali jsme: Jak vyhrát byt a nemít na něj nárok.

K odvolání žalovaného, které za něj podala jeho právní zástupkyně (advokátka), Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud), změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na vyklizení předmětného bytu zamítl. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně nespatřoval v přechodu práva nájmu bytu rozpor s dobrými mravy. Uvedl, že i když žalovaný způsobil smrt své matky, nebyl v této době schopen pro nepříčetnost v důsledku duševní poruchy schopen rozpoznat následky svého jednání a ovládnout je; proto také bylo trestní řízení, vůči němu vedené, zastaveno. Protože žalovaný smrt své matky nezavinil, nelze mít za to, že by přechod nájmu předmětného bytu byl v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy se žalovaný nedopustil vůči své matce úmyslného trestného činu, není na místě úvaha o dědické nezpůsobilosti.

Psali jsme 

Dovolání k Nejvyššímu soudu

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. Nejvyšší soud ČR v odůvodnění svého rozsudku rozebral příslušnou právní úpravu a judikaturu, když uvedl zejména:

Pravidla přechodu nájmu bytu

Podle ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku, jestliže nájemce zemře a nejde-li o byt ve společném nájmu, stávají se jeho nájemci (mimo jiné) jeho děti, kteří prokáží, že s ním žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt.

K přechodu práva nájmu bytu podle ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku dochází přímo ze zákona (ex lege), za splnění podmínek v tomto ustanovení uvedených. Tato změna subjektů nájemního vztahu není podmíněna žádným právním úkonem osob, které do nájemního vztahu namísto stávajícího nájemce vstupují, a nastává bez ohledu na projev vůle (souhlas) pronajímatele.

Nutno k judikátu NS ČR dodat, že k přechodu nájmu bytu na syna by tedy došlo, i kdyby nebyl nepříčetný a byl tedy shledán trestně odpovědným pro vraždu své matky, pouze by po matce nedědil.

Podle ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku může v konkrétním případě zamezit účinkům výkonu subjektivních práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů, nemůže ale vyloučit účinky, jaké má podle kogentní právní normy pro vznik, změnu nebo zánik právních vztahů zákonem předvídaná právní skutečnost. Psali jsme: V práci se musíte chovat slušně, vyžaduje to zákon. Ale neuvádí, co to znamená.

Z uvedeného vyplývá, že dovodil-li odvolací soud v projednávané věci, že – za situace, kdy byly splněny zákonné předpoklady stanovené v ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku (tedy podmínky přechodu nájmu bytu) – nelze na základě ust. § 3 odst. 1 občanského zákoníku (o zákazu výkonu práv v rozporu s dobrými mravy) zabránit tomu, aby právo nájmu předmětného bytu přešlo na žalovaného, je jeho zamítavé rozhodnutí v konečném důsledku správné.

Nadto přechod práva nájmu bytu (podle ust. § 706 odst. 1 občanského zákoníku) je právním nástupnictvím svého druhu, který nelze zaměňovat s obecným právním nástupnictvím pro případ smrti fyzické osoby, tj. děděním. Ostatně podle stanoviska právní teorie dědickou nezpůsobilost nezakládá jednání naplňující znaky trestného činu, spáchala-li jej osoba, která pro duševní poruchu v době spáchání trestného činu nemohla rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. Nejvyšší soud proto dovolání města zamítl.

12 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 9. 2011 17:47