Spočítejte si...

Zavřít

Závazky nad 350 tisíc korun nesmíte platit "cash". Půjčovat v hotovosti ale můžete, kolik chcete

Od konce května byl snížen limit pro hotovostní platby z 15 tisíc EUR. Stále ale platí, že půjčit peníze můžete ve větších částkách i hotově. Ukazuje to soudní praxe.

Jistý pan M. poskytl panu O. půjčku ve výši 1 600 000 Kč, tuto částku mu předal 24. 5. 2006 v hotovosti oproti směnce. To se posléze v rámci daňového řízení dozvěděl finanční úřad a vyměřil mu pokutu ve výši 60 000 Kč za porušení zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, neboť zákon stanoví, resp. stanovil povinnosti provést platbu převyšující 15 000 EUR bezhotovostně. Pan M. se bránil opravnými prostředky u finančních orgánů, posléze u soudu, ale uspěl se svou stížností až u Nejvyššího správního soudu. Čtěte také: Pozor na fígle se směnkami. Stačí jedno chybné slovo a je neplatná

Pozor na zákon proti praní špinavých peněz

Účel zákona o omezení plateb v hotovosti je vymezen v jeho ust. § 1, podle něhož tento zákon určuje, kdy jsou fyzické i právnické osoby povinny provést platbu bezhotovostně prostřednictvím banky nebo pobočky zahraniční banky, nebo spořitelního a úvěrního družstva, nebo provozovatele poštovních služeb formou poštovního poukazu na účet banky, a upravuje kontrolu dodržování této povinnosti. Podle ust. § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti je poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 15 000 EUR, povinen provést platbu bezhotovostně; to neplatí, jde-li o platbu, která musí být podle zvláštního právního předpisu provedena v hotovosti. Poskytovatelem platby podle zákona o omezení plateb v hotovosti je podle ust. § 2 odst. 1 písm. b) ten, kdo platbou uhrazuje závazek.

Zákonem č. 139/2011 Sb. byl s účinností od 27. 5. 2011 uvedený limit 15 000 EUR upraven (snížen) na 350 000 Kč. To se ale ještě netýkalo uvedeného případu.

Až Nejvyšší správní soud zvrátil názory finančních orgánů a krajského soudu

Proti pokutě vyměřené finančním úřadem se pan M. odvolal. Odvolání proti rozhodnutí finančního úřadu, ukládající pokutu, však bylo zamítnuto nadřízeným finančním ředitelstvím. Toto rozhodnutí napadl pan M. správní žalobou, kterou však krajský soud rovněž zamítl. Rozsudek krajského soudu proto napadl kasační stížností, kterou posuzoval Nejvyšší správní soud ČR. Ten už dal stěžovateli svým rozsudkem spis. zn. 1 Afs 91/2010 – 45 ze dne 23. února 2011 (www.nssoud.cz) za pravdu, když shledal stížnost důvodnou, a rozsudek krajského soudu proto zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě přenecháním peněžních prostředků (1 600 000 Kč předaných v hotovosti) panu O. pan M. žádný závazek nehradil; nebyl proto poskytovatelem platby ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona o omezení plateb v hotovosti. Poskytnutím uvedené částky panu O. vznikla smlouva o půjčce, z níž byl dlužník zavázán předmět půjčky po uplynutí sjednané doby stěžovateli vrátit. Na tuto povinnost pana O. by se ustanovení zákona o omezení plateb v hotovosti nepochybně vztahovala. (Stejně tak by se vztahovala i na stěžovatele jako na příjemce platby podle ust. § 6 odst. 2 zákona, pokud jde o přijetí vrácených peněz. Touto skutečností se však Nejvyšší správní soud nezabýval, neboť nebyla předmětem zkoumání řešeného případu.) Čtěte také: Vypsat neplatnou směnku je až bolestně jednoduché

Zákon proti praní špinavých peněz má mezery, ale stát nemůže rozšiřovat povinnosti

Krajský soud proto nesprávně uzavřel, že stěžovatel přenecháním hotovosti panu O. hradil svůj závazek vyplývající ze smlouvy o půjčce. Poskytnutí peněžních prostředků dlužníkovi totiž nebylo závazkovou povinností stěžovatele. K tomu Nejvyšší správní soud kriticky dodal, že je-li účelem zákona o omezení plateb v hotovosti omezit daňové úniky a působit proti legalizaci výnosů z trestné činnosti, je s podivem, že zákonodárce nepodrobil režimu zákona o omezení plateb v hotovosti všechny peněžní transakce, jež jsou činěny v hotovosti v částce převyšující určitý zákonem stanovený limit.

Peněžní transakce, na něž se zákon č. 254/2004 Sb. vztahuje, však byly v ust. § 2 zákona limitovány toliko na platby, jimiž je uhrazován závazek. Pokud se tedy zákonodárce (Parlament ČR) rozhodl v právním předpisu regulovat pouze určitý okruh plateb v hotovosti (při nichž poskytovatel platby hradí závazek), nemohou orgány aplikující právo (finanční orgány ČR) ustanovení citovaného zákona vykládat šíře a podrobit režimu sankcí ukládaných tímto zákonem jakékoliv nadlimitní platby v hotovosti.

Smlouva o půjčce je reálný kontrakt

Podle ust. § 657 občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

K otázce vzniku závazkového právního vztahu založeného smlouvou o půjčce odkázal Nejvyšší správní soud například na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003 (www.nsoud.cz), podle něhož smlouva o půjčce je tradičně považována za smlouvu reálnou, tedy že ke smlouvě o půjčce nedochází jen na základě dohody stran (účinným přijetím návrhu na uzavření smlouvy), ale až skutečným odevzdáním předmětu půjčky dlužníku.

V případě smlouvy o půjčce jde tedy o tzv. reálný kontrakt. Kontrakty reálné pak lze definovat jako smlouvy, jež ke svému vzniku vyžadují předání věci, tj. vyžadují, aby jedna ze smluvních stran skutečně splnila to, co bylo s druhou ujednáno, a to s úmyslem zavázat si druhou stranu k protiplnění a druhá strana s tímto vědomím plnění přijala. Čtěte také: Sporné otázky nového zákoníku práce optikou Nejvyššího soudu ČR (příklady)

Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě vycházel z výše uvedených názorů judikatury Nejvyššího soudu, jakož i odborné literatury, podle nichž je smlouva o půjčce reálným kontraktem; k jejímu vzniku tak dojde teprve předáním předmětu půjčky dlužníkovi. Jelikož smlouva o půjčce je závazkovým právním vztahem jednostranným, povinností věřitele není přenechat předmět půjčky dlužníkovi. Ze smlouvy o půjčce vzniká povinnost pouze dlužníkovi, a to povinnost po uplynutí sjednané doby, resp. na požádání, předmět půjčky věřiteli vrátit.

Verdikt Nejvyššího správního soudu

Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že krajský soud pochybil, když potvrdil názor finančních orgánů státu, že stěžovatel poskytnutím peněžních prostředků ve výši 1 600 000 Kč panu O. hradil svůj závazek vyplývající ze smlouvy o půjčce. Uzavřením smlouvy o půjčce vznikla povinnost dlužníkovi vrátit předmět půjčky po uplynutí sjednané doby nebo na požádání. Čtěte také: Jak nepřijít na buben při půjčkách mezi kamarády

Samotné přenechání předmětu půjčky věřitelem dlužníkovi je právní skutečností zakládající závazkový právní vztah ze smlouvy o půjčce, není ovšem závazkovou povinností věřitele. Je tak zřejmé, že stěžovatel poskytnutím peněžních prostředků panu O. žádný závazek ve smyslu ust. § 2 odst. 1 písm. b) zákona o omezení plateb v hotovosti nehradil; řízení o uložení pokuty s ním bylo vedeno v rozporu se zákonem.

Použitá literatura: Nemravová, O.: 76276. Omezení plateb v hotovosti při poskytování půjčky, epravo.cz, 19. 8. 2011; rozsudek Nejvyššího správního soudu spis. zn. 1 Afs 91/2010 – 45 ze dne 23. února 2011 (www.nssoud.cz).

12 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 10. 2012 22:06