Záporné úrokové sazby: Když za uložené peníze musíte zaplatit

Evropská centrální banka se rozhodla penalizovat banky, které si u ní uloží peníze. Je to historický krok, který ale problémy eurozóny řeší jen částečně nebo vůbec. Čechům navíc opět zdraží cizí měny.

Ta myšlenka je stará přibližně sto let, ale teprve nyní oslavila svůj velký nástup na scénu. Na svém červnovém zasedání rada Evropské centrální banky rozhodla o historickém kroku. Protože se inflace celé měsíce drží na velmi nízkých hodnotách a hospodářský růst se ne a ne pořádně odrazit ode dna, rozhodli se centrální bankéři vytáhnout riskantní, protože doposud nepoužitý instrument. Negativní úrokové sazby.

Neosahaný experiment

Jde o experiment s nejistým výsledkem. Ještě nikdy se žádná centrální banka větší země neodhodlala negativní úroky zavést. Ani Evropská centrální banka nakonec do minusu nestlačila svou hlavní sazbu, která je jejím nejsilnějším měnověpolitickým nástrojem, nýbrž sazbu depozitní. V normálním světě tato sazba funguje jako úrok, který ECB platí bankám za to, že si u ní uloží své přebytečné prostředky. Nebývá vysoká, protože je to pro banky nejjistější způsob uložení peněz. Normální už je ale v případě ECB jen máloco. Evropská centrální banka od roku 2008 operuje v krizovém módu a už v předchozích letech snížila depozitní sazbu na nulu. To znamená, že si banky u ECB sice peníze mohou uložit, ale nedostanou za to od ní vůbec nic. Nyní se bankéři vedení Mariem Draghim rozhodli jít ještě o kus dál.

Za tímto krokem stojí přibližně sto let stará teorie peněžního teoretika Silvia Gesella. Ten přemýšlel nad tím, jak přimět lidi k tomu, aby své vydělané peníze zase rychle utratili a tím náležitě rozproudili běh ekonomiky. Jeho řešení je nekompromisní: k dosažení takového stavu je nutné, aby peníze každý den ztrácely na hodnotě. Tím bude zneatraktivněno spoření a naopak podpořen konzum. Myšlenka slavila na teoretické úrovni úspěch a vyvolala mnoho bouřlivých diskuzí. Dosud si jí ale vypůjčily nanejvýše některé regionální měny jako je například Chiemgauer, který platí v malé části německého Bavorska. Ten každé tři měsíce ztratí dvě procenta své hodnoty.

Dánské zkušenosti

Evropská centrální banka tak přeskočila pár úrovní a podobný efekt spustila na úrovni celé eurozóny, a vzhledem k tomu, že je na euro v současné době navázána také česká koruna, nepřímo i v České republice. Po zavedení negativní depozitní sazby musejí banky ECB platit za své rezervy, které u ní mají uložené a jejich peníze tak každým dnem ztrácejí na hodnotě. Představa centrálních bankéřů je jednoduchá: protože nikdo nechce, aby jeho prostředky ztrácely na hodnotě, budou banky v mnohem větší míře než dosud půjčovat firmám i konzumentům. To podpoří hospodářství a je vyhráno – alespoň takové uvažování momentálně panuje v Evropské centrální bance.

Jak nejistý je takový plán, ukazuje zkušenost dánské centrální banky. Ta je dosud jedinou (avšak ne světově významnou) bankou s praktickými zkušenostmi s negativními úrokovými sazbami na vklady. Odhodlala se k nim v polovině roku 2012. Jenže očekávané zvýšení úvěrování nepřišlo. Naopak, banky půjčovaly méně než před zavedením negativní úrokové sazby. Dánské banky peníze, které předtím ležely u centrální banky, dávaly do jiných likvidních prostředků, například krátkodobých státních dluhopisů, říká dánská ekonomka Pia Hüttl, která na toto téma zpracovala podrobnou studii

Podobně tomu pravděpodobně bude také v případě eurozóny. Banky ukládají peníze u ECB proto, že je vyloženě nechtějí půjčovat na delší dobu, ale chtějí k nim mít okamžitý přístup. Konta ECB jsou sice praktickou možností k uložení prostředků, zdaleka ale ne jedinou. Výše bankovních vkladů u ECB navíc v posledních dvou letech dramaticky klesla. Zatímco v polovině roku činila ještě 800 miliard EUR, v současné době už je to pouhých 30 miliard EUR. S takovým objemem si banky poradí, a i kdyby ho celý použily na úvěrování, s ekonomikou eurozóny by to příliš nezahýbalo.

widgety

Vedlejší či hlavní účinek?

Proč se tedy centrální bankéři k tomuto kroku vůbec odhodlali? Možná jim totiž nejde zase tolik o to, aby narostlo úvěrování, jako spíše o oslabení eura. Evropská měna v poslední době totiž neustále posilovala, což ve světě zdražovalo produkty evropských exportérů. Silné euro navíc dále snižovalo již tak nízkou inflaci v eurozóně, protože zlevňovalo dovážené zboží. Mario Draghi v minulosti několikrát zopakoval, že kurz eura je pro eurozónu jako celek příliš silný. Oficiálně ale deklaruje, že není úkolem ECB na tom něco měnit. Mimo jiné také proto, že pokud by se vyjádřil jinak, měl by co do činění s Němci, kteří naopak silné euro a nízkou inflaci vítají. Draghi tak mohl negativní úrokovou sazbu použít jako elegantní řešení. Na oko pomáhá rozjet úvěrování, ale v první řadě oslabuje euro. Tento „vedlejší účinek“ už v Dánsku zafungoval – dánský finanční trh přestal být pro investory tak atraktivním a v důsledku jejich stahování oslabila i dánská koruna.

A zatím to vychází i v případě eurozóny. Po kroku centrálních bankéřů euro skutečně oslabilo a s ohledem na další možné kroky ECB je pravděpodobné, že jen tak posilovat nezačne. Pro Čechy, kteří se snaží chránit hodnotu svých úspor, je to dvojnásob nepříjemné. Nejenže Česká národní banka oslabila korunu vůči euru, ale teď i samotné euro oslabilo vůči dalším měnám. Proto například proti dolaru je oslabení české koruny dvojité.

21 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 7. 7. 2014 9:04