Zaměstnavatel neplatí? Můžete skončit na hodinu, ale pozor na to kdy

Právo ukončit pracovní poměr na hodinu máte jako zaměstnanec i vy. Stačí vám k tomu nevyplacená mzda. Výpověď ale musíte podat ve správný čas.

Podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce „zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit (tedy ukončit tzv. na hodinu), jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti (§ 141 odst. 1)“. Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 2242/2009, ze dne 12. 10. 2010, varoval všechny zaměstnance, kteří by chtěli ukončit pracovní poměr předčasně. Je nutno zdůraznit, že soud svým rozhodnutím určil termín, kdy nejdříve smíte pracovní poměr ukončit, na pozdější dobu, než se dosud někdy uvádělo v různých příručkách a komentářích k zákoníku práce. Čtěte také: Kdy může zaměstnavatel vyhodit pracovníka na hodinu?

Splatnost mzdy a termín výplaty

Základní podmínkou pro okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení mzdy nebo platu, anebo náhrady mzdy nebo platu (případně jakékoliv jejich části) je, že se takové plnění stalo splatným. Protože lhůta 15 dnů, po jejímž marném uplynutí můžete realizovat své právo rozvázat uvedeným způsobem pracovní poměr, se odvíjí od uplynutí termínu splatnosti mzdy, je třeba důsledně rozlišovat mezi splatností mzdy na straně jedné a termínem výplaty na straně druhé.

Zatímco splatnost mzdy nastává – jak vyplývá z ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce, na které ust. § 56 písm. b) zákoníku práce výslovně odkazuje – nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat (tedy poslední den takového měsíce), termín výplaty, jak vyplývá z ust. § 141 odst. 3 zákoníku práce, určí zaměstnavatel v mezích daných ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce (nebyl-li pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu sjednán v kolektivní smlouvě). Čtěte také: Hrubě jste porušili své povinnosti, ale stejně vás na hodinu vyhodit nemohou

Protože ust. § 56 písm. b) zákoníku práce váže možnost okamžitého zrušení pracovního poměru výlučně na uplynutí stanovené lhůty od splatnosti mzdy ve smyslu ust. § 141 odst. 1 zákoníku práce, je pro uplatnění důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nevyplacení mzdy nebo její části nerozhodné, ke kterému dni zaměstnavatel určil (nebo byl sjednán) pravidelný termín výplaty.

Z uvedeného vyplývá, že počátek běhu patnáctidenní lhůty uvedené v ust. § 56 písm. b) zákoníku práce se bude vždy odvíjet ode dne následujícího po uplynutí posledního dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo právo na mzdu, plat nebo jejich část. Čtěte také: Odstoupit od smlouvy může jen zaměstnavatel, vy ne

Konkrétní případ

V daném případě žaloval zaměstnavatel pracovníka pro neplatnost rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením. Hodnotil jej tak, že zaměstnanec „utekl“ od rozdělané práce (přestože mu již běžela výpovědní doba na základě výpovědi, kterou předtím sám podal), když „využil neúmyslné chyby“ zaměstnavatele, který mu omylem poukázal o 3000 Kč nižší částku. To vše podle zaměstnavatele „v úmyslu zneužít dané situace a poškodit zaměstnavatele vylákáním odstupného“. Čtěte více: Jak (ne)přijít o odstupné

Zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr (podle ust. § 56 zákoníku práce) totiž náleží (podle ust. § 67 odst. 1 věty první zákoníku práce) při skončení pracovního poměru odstupné, a to nejméně ve výši trojnásobku průměrného výdělku. Tím, že pracovník neupozornil zaměstnavatele na nedoplatek své mzdy, si podle zaměstnavatele „vytvořil půdu“ pro okamžité zrušení pracovního poměru bez nutnosti „dokončit svou náročnou práci předáním funkce nástupci“, čímž zaměstnavatele poškodil. Nejvyšší soud však neshledal v jednání zaměstnance zneužití práva a porušení dobrých mravů, ani úmysl poškodit zaměstnavatele, nýbrž uzavřel, že zaměstnanec ukončil pracovní poměr předčasně, dříve, než mu dovoluje zákoník práce.

Splatnost části mzdy, kterou zaměstnanec nedostal za měsíc červenec 2007, nenastala dne 16. 8. 2007 v den, který byl stanoven jako pravidelný termín výplaty mzdy, nýbrž až dne 30. 8. 2007. Rozvázal-li tedy zaměstnanec okamžitě pracovní poměr dopisem ze dne 3. 9. 2007, který zaměstnavatel převzal dne 4. 9. 2007, stalo se tak předčasně, ještě před proběhnutím lhůty 15 dnů po uplynutí skutečného termínu splatnosti podle ust. § 56 písm. b) zákoníku práce. Čtěte více: Za předčasný konec v zaměstnání vám hrozí nepříjemné sankce

Příklad

Pokud např. zaměstnavatel, který určil jako termín výplaty 15. den následujícího měsíce, nezaplatil zaměstnanci za práci vykonanou v lednu 2011 mzdu (část mzdy) ve výplatním termínu 15. února 2011, ani (v maximální lhůtě splatnosti, tedy) nejpozději do konce února 2011 (do 28. 2. 2011), ani do 15. března 2011, zaměstnanec mohl zrušit pracovní poměr okamžitě nejdříve 16. března 2011.

Nezapomeňte na další pravidla

Okamžitě můžete (dle ust. § 59 zákoníku práce) zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy jste o důvodu k okamžitému zrušení dověděli, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Zaměstnanec se   (podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2004, spis. zn. 21 Cdo 1275/2004) dozví o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru dnem, kdy se dozvěděl o tom, že mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo náhradu mzdy, ačkoliv od jejich splatnosti již uplynulo 15 dnů.

Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru pro nezaplacení mzdy nebo náhrady mzdy je dán, i kdyby zaměstnavatel ještě před doručením okamžitého zrušení uspokojil mzdový nárok zaměstnance, jestliže byla dlužná mzda nebo náhrada mzdy zaplacena až po uplynutí 15 dnů po její splatnosti. (Tento názor zaujal NS ČR ve svém rozsudku ze dne 26. 4. 2002 spis. zn. 21 Cdo 1151/2001). Čtěte také: Když končíte v práci, ohlídejte si zápočtový list, jinak budete překvapeni

Formální náležitosti

Okamžité zrušení pracovního poměru musíte (podle ust. § 60 zákoníku práce) provést písemně. Je nutné v něm skutkově vymezit důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným, a musíte je ve stanovené době doručit druhému účastníku pracovního poměru, tedy zaměstnavateli. Jinak je zrušení neplatné. Uvedený důvod nesmí být dodatečně samozřejmě měněn.

10 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 23. 6. 2014 16:30