Zaměstná někdo zdravotně postižené?

V České republice žije z celé desetimilionové populace 503 tisíc lidí se zdravotním postižením různého typu. Podle údajů Českého statistického úřadu jich bylo ve 4. čtvrtletí minulého roku více než 75 % ekonomicky neaktivních, což znamená, že na práci neměli fyzické nebo psychické předpoklady, nebo také to, že hledání zaměstnání už z určitých důvodů vzdali.

Co to je „povinný podíl“?

V pracovně-právních vztazích je přímá či nepřímá diskriminace zakázána z mnoha důvodů, mezi nimi i z důvodu zdravotního postižení. Co je přímá diskriminace, si umíme docela konkrétně představit, ale co míní zákon diskriminací nepřímou? Je to například odmítnutí zaměstnavatele zavést taková opatření, která jsou nezbytná pro vykonávání práce zdravotně postiženého nebo k jeho postupu v zaměstnání.

Zdravotně postižení jsou jednou z ohrožených skupin, kterým stát poskytuje „zvýšenou ochranu na trhu práce“. Tou je míněna především zákonná povinnost každého podniku s více než 25 zaměstnanci dát práci takto zdravotně omezeným lidem. Nový zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. tuto povinnost posunul na podniky s více zaměstnanci, donedávna ji totiž musel dodržet každý podnik nad 20 pracovníků. Povinný podíl je stanoven na úrovni 4 % z celkového počtu zaměstnanců, přičemž zaměstnanec s těžším postižením se do něj započítává třikrát.

Pokud 4 % pracovníků netvoří lidé se zdravotním postižením, musí se podniky ospravedlnit jinou formou. Mohou jí být například odběry výrobků a služeb vyrobených v chráněných dílnách, popřípadě odvod do státního rozpočtu. Tyto všechny možnosti považuje zákon za rovnocenné a lze je vzájemně kombinovat.

Přímé zaměstnávání zdravotně postižených je samozřejmě největší prioritou. Pokud však podnik tuto povinnost nemůže plnit (brání-li mu například charakter práce nebo požadavky na kvalifikaci), může odebírat výrobky nebo výrobní programy zaměstnavatelů s více než 50 % pracovníků se změněnou pracovní schopností. Počet zaměstnanců, kteří se mu započítají, je pak závislý na produktivitě takového dodavatele.

Poslední možností, jak splnit zákonné požadavky, je odvod do státního rozpočtu. Jeho roční výše je stanovena na 2,5násobek průměrné mzdy za každého postiženého občana, u kterého zaměstnavatel nesplnil povinný podíl. I tady přinesl nový zákon změny, neboť v minulosti byl odvod ve výši 1,5násobku. Poplatek se odvádí finančnímu úřadu vždy do 31. ledna následujícího roku.

Práce pro postižené není

Čeští zaměstnavatelé dali práci 87 tisícům zdravotně postižených (45 tisícům mužů a 42 tisícům žen), ale dalších 35 tisíc ji najít nemohlo. Problém se samozřejmě násobí, spadají-li zdravotně postižení do další rizikové skupiny, například do kategorie lidí se základním vzděláním, popřípadě do vyšších věkových kategorií. Také pravidlo pro vyšší nezaměstnanost žen platí i pro občany se zdravotním omezením, když oproti 15 tisícům mužů nemůže najít zaměstnání téměř 20 tisíc žen.

Zdroj: Český statistický úřad

Ač se Česká republika v rámci Evropské unie snaží omezit diskriminaci zdravotně postižených a vytvořit jim ideální podmínky pro život, stále tu jsou dost velké rezervy. Otázkou například zůstává, zda mají zdravotně postižení mladí lidé dostatečný přístup k vysokoškolskému vzdělání. Statistiky totiž ukazují, že se vzděláním se práce hledá podstatně snadněji i pro tuto skupinu občanů. V kolonce nezaměstnaní u kategorie vysokoškolsky vzdělaných je totiž nula. I to je důkaz toho, že přístup ke vzdělání by měl mít každý.

Některé univerzity dokonce zavedly programy podpory zdravotně postižených, které umožňují nadaným mladým lidem s těžším tělesným nebo smyslovým postižením, někdy i za pomoci individuální služby osobní asistence, začlenit se mezi ostatní studenty. Studium a práce pro většinu zdravotně postižených není jen zdrojem příjmu. Studium je pro ně hlavně příležitostí přispět ke své nezávislosti a práce představuje prostředek seberealizace a sociálního začlenění.

Oficiálním uznání zdravotního postižení je plná nebo částečná invalidita. Od února tohoto roku došlo v zákoně k odstranění omezení možnosti souběhu invalidního důchodu s výdělkem. Částečně invalidní důchodci si tak mohou přivydělat libovolnou částku, aniž by se jim zkrátil nárok na výši důchodu. Stejně tak byla odstraněna omezení výdělku v cizině. Pro plně invalidní důchodce omezení výdělku neplatilo ani v minulosti. Předpokládá se, že pracovní zařazení musí posoudit posudkový lékař tak, aby nebylo v rozporu s uznáním invalidity.

Navíc jako zaměstnanci si mohou zdravotně postižení snížit daň o příslušné částky. Částečně invalidní o 1 500 korun ročně, plně invalidní o 3 000 korun ročně a o 9 600 korun ročně, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P.

Také na zaměstnavatele stát nezapomněl, a pokud zaměstnávají zdravotně postižené, mohou slevu na dani z příjmu právnických osob využít i oni. Za každého zaměstnance se zdravotním postižením činí sleva 18 tisíc korun ročně, 60 tisíc korun za zaměstnance s těžším zdravotním postižením a dokonce polovinu daně pro zaměstnavatele s více než 50% podílem postižených zaměstnanců.