Hlavní navigace

Zákoník práce: Při úrazu máte nárok na odškodné!

6. 6. 2007
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Zaměstnavatel se nemůže z odpovědnosti za pracovní úraz či nemoc z povolání snadno vymanit. Zaměstnanec má nárok na náhradu škody. Firma pak musí doplácet mzdu, hradit bolestné a další náklady léčby. Na co vše a za jakých okolností má zaměstnanec nárok?

Posledně jsme informovali o podmínkách odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Dnes se podíváme na ta ustanovení Zákoníku práce, která stanoví druhy náhrad, které v případě prokázání odpovědnosti je povinen zaměstnavatel poskytnout.

Zákoník práce stanoví, že zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je zaměstnavatel v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, povinen poskytnout náhradu za

  1. ztrátu na výdělku,
  2. bolest a ztížení společenského uplatnění,
  3. účelně vynaložené náklady spojené s léčením,
  4. věcnou škodu.

Přitom zaměstnavatel nesmí čekat až na to, když je vůči němu odpovědnost uplatněna, ale pokud je zřejmá, je povinen způsob a výši náhrady škody projednat bez zbytečného odkladu se zaměstnancem. Nesmí zapomenout ani na odborovou organizaci, která má rovněž právo na to, aby s ní byla tato problematika projednána.

Na co má zaměstnanec při pracovním úrazu či nemoci z povolání nárok

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu a plnou výší nemocenského. Tato náhrada přísluší zaměstnanci i při jeho další pracovní neschopnosti z důvodu téhož pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.

Průměrným výdělkem před vznikem škody je průměrný výdělek zaměstnance před vznikem této další škody. Jestliže před vznikem této další škody příslušela zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Náhrada za ztrátu na výdělku se musí zaměstnanci poskytnout do výše částky, do které by mu příslušela náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kdyby nebyl neschopen práce. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje náhrada mzdy nebo platu a nemocenské.

Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke zvýšení invalidního důchodu pro bezmocnost, ke snížení tohoto důchodu podle právních předpisů o důchodovém pojištění ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

Náhrada za ztrátu na výdělku přísluší zaměstnanci i při pracovní neschopnosti z jiného důvodu, než je původní pracovní úraz nebo nemoc z povolání; za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek, z něhož se stanoví výše nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání se považuje výdělek ve výši minimální mzdy.

Pobíral-li zaměstnanec před tím, než se stal uchazečem o zaměstnání, náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, přísluší mu tato náhrada v takové výši, ve které mu na ni vzniklo právo za trvání pracovního poměru.

Pokud by dosahoval zaměstnanec bez své viny nižšího výdělku než ostatní zaměstnanci vykonávající u zaměstnavatele stejnou práci nebo práci téhož druhu, považuje se za výdělek po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání průměrný výdělek, kterého dosahují tito ostatní zaměstnanci.

Zaměstnanci, který bez vážných důvodů odmítne nastoupit práci, kterou mu zaměstnavatel zajistil, přísluší však náhrada za ztrátu na výdělku pouze ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a průměrným výdělkem, kterého mohl dosáhnout na práci, která mu byla zajištěna.

Zaměstnavatel zaměstnanci neuhradí škodu do výše částky, kterou si bez vážných důvodů opomenul vydělat. Tato náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci nejdéle do konce kalendářního měsíce, v němž dovršil věk 65 let nebo do data přiznání starobního důchodu z důchodového pojištění.

dan_z_prijmu

Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které je možné poskytnout náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

Účelně vynaložené náklady spojené s léčením přísluší tomu, kdo tyto náklady vynaložil.

Uhradil vám zaměstnavatel náhradu pracovního úrazu či nemoci z povolání?

  • Ano, kompletně.
    15 %
  • Ano, částečně.
    20 %
  • Ne, vůbec.
    50 %
  • Neměl/a jsem pracovní úraz.
    14 %

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).