Problematiku zákonného vymezení rozvržení pracovní doby podle nového Zákoníku práce dnes uzavřeme vysvětlením posledních ustanovení, která se jí dotýkají.
Jde především o úpravu práce přesčas. Tu je možno konat jen výjimečně, a proto s ní nelze počítat jako s běžným institutem, bez kterého se chod určitého pracoviště neobejde. Práci přesčas může zaměstnavatel zaměstnanci nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za podmínek uvedených v zákoně i na dny pracovního klidu. Nařízená práce přesčas však nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce.
Zaměstnavatel může požadovat práci přesčas nad tento rozsah pouze na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah práce přesčas nesmí však činit v průměru více než 8 hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.
Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
Své zákonné limity má i noční práce. Délka směny zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích; není-li to z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích, přičemž při výpočtu průměrné délky směny zaměstnance pracujícího v noci se vychází z pětidenního pracovního týdne.
Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec pracující v noci byl vyšetřen lékařem pracovnělékařské péče
- před zařazením na noční práci,
- pravidelně podle potřeby, nejméně však jednou ročně,
- kdykoliv během zařazení na noční práci, pokud o to zaměstnanec požádá.
Úhrada poskytnuté zdravotní péče nesmí být na zaměstnanci požadována. Dále je zaměstnavatel povinen zajišťovat pro zaměstnance pracující v noci přiměřené sociální zajištění, k němuž patří zejména možnost občerstvení. Pracoviště, na kterém se pracuje v noci, je zaměstnavatel dále povinen vybavit prostředky pro poskytnutí první pomoci, včetně zajištění prostředků umožňujících přivolat rychlou lékařskou pomoc.
Zákoník práce upravuje i okolnosti, za kterých je možné realizovat pracovní pohotovost. Tu může zaměstnavatel na zaměstnanci požadovat, jen jestliže se o tom se zaměstnancem dohodne, přičemž za dobu pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci odměna. Za vlastní výkon práce v době pracovní pohotovosti přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Výkon práce v době pracovní pohotovosti nad stanovenou týdenní pracovní dobu je pak považován za práci přesčas.
Pokud při pracovní pohotovosti nedojde k výkonu práce, pak se do pracovní doby nezapočítává.
Administrativní náležitosti evidence pracovní doby
Zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci odpracované
- pracovní doby,
- práce přesčas,
- noční práce,
- doby v době pracovní pohotovosti,
jakož i pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel.
Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do jeho účtu pracovní doby nebo evidence pracovní doby a do jeho účtu mzdy a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele.
Zákon ve svém zmocňovacím ustanovení umožňuje vládě stanovit nařízením odchylky úpravy pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě a odchylky úpravy pracovní doby a doby odpočinku členů jednotky hasičského záchranného sboru.