Zákoník práce: Pohled odborářů

Zákoník práce a jeho schvalování se dostalo do politické vřavy, v níž se ztrácí odborná diskuse v hašteření politiků. Oslovili jsme proto odborníky z řad institucí, kterých se zákoník práce dotýká nejvíce - odborů, zaměstnavatelů a průmyslníků, a dali jim prostor vyjádřit se k novele.

Zákoník práce, který vláda poslala poslanecké sněmovně, prodělal nesčetné množství změn a úprav oproti stávající verzi a vyvolal vlnu kritiky nejen kvůli způsobu, jakým byl vládou schválen; jeho odpůrci mu vytýkají také celou řadu věcných nedostatků. Proto jsme dali prostor zástupcům Českomoravské konfederace odborových svazů, Svazu průmyslu a dopravy a zástupcům zaměstnavatelů, aby odpověděli na tři základní otázky týkající se zákoníku práce:

  1. Co je na novém zákoníku práce pozitivní?
  2. Co vidíte jako negativa nového zákoníku práce?
  3. Co by měl nový zákoník práce obsahovat a neobsahuje?
Co se v novele zákoníku práce změnilo? Čtěte v dokumentu Ministerstva práce a sociálních věcí Co se mění v zákoníku práce
Marcela Kubínková - ČMKOS

JUDr. Marcela Kubínková, vedoucí právního oddělení ČMKOS

1. Co je na novém zákoníku práce pozitivní?

Za pozitivní lze považovat především to, že se daří zákoník práce zachovat jako relativně samostatný právní předpis, který by měl nahradit zákoník práce ze šedesátých let minulého století. Nový kodex oproti stávajícímu je již postaven na zásadě co zákon nezakazuje, to dovoluje.

Nový zákoník práce také vyhovuje volání zaměstnavatelů po flexibilnější úpravě pracovní doby zavedením tzv. fondu pracovní doby a snadnějším skončením pracovního poměru se zaměstnanci, zejména zrušením tzv. nabídkové povinnosti, to je nabídnout zaměstnanci vhodnou práci při výpovědi ze strany zaměstnavatele.

Rovněž je zrušeno prodloužení výpovědní doby při výpovědi pro nadbytečnost u osamělých zaměstnanců (zaměstnankyň), kteří pečují o dítě mladší 15 let a zaměstnanců se zdravotním postižením, kteří nejsou zabezpečeni důchodem, a zaměstnanců, kteří dostali výpověď, protože nesmí vykonávat dosavadní práci pro ohrožení nemocí z povolání, a při výpovědi dané pro dosažení nejvyšší přípustné expozice (dnes § 47 odst. 2 ZP).

Podle stávající právní úpravy se těmto zaměstnancům prodlužovala výpovědní doba o dobu, než jim zaměstnavatel zajistil jiné vhodné zaměstnání nejen na svých pracovištích, ale i mimo svou působnost, tedy u jiného zaměstnavatele. V některých případech plnění této podmínky zaměstnavatelem trvalo i několik let, neboť musel platit náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku. Vzhledem k tomu, že přibližně cca 15 let mají úlohu zabezpečovat a zprostředkovávat zaměstnání úřady práce, ale i jiné subjekty, jeví se logické a účelné, aby tuto povinnost plnily ony a nikoliv zaměstnavatel, který navíc tuto činnost – zprostředkování zaměstnání – nemá v předmětu své činnosti. Tato právní úprava nepochybně přispěje i k výrazným finančním úsporám.

Nový zákoník práce respektuje mezinárodní závazky, které pro Českou republiku vyplývají především z Evropské sociální charty, úmluv Mezinárodní organizace práce a směrnic EU.

Z tohoto pohledu se mně jeví některé požadavky organizací zaměstnavatelů a kritika navrhované úpravy ze strany některých expertů minimálně jako podivná. Musí si být totiž vědomi, že vláda je odpovědná za jejich plnění a v případě porušení těchto mezinárodních závazků hrozí České republice sankce. Ochrana zaměstnanců jako ekonomicky slabší strany pracovněprávního vztahu a oprávnění odborových organizací jako zástupce zaměstnanců je zcela konformní nejen s mezinárodními smlouvami, ale i standardy a praxí členských států EU.

2. Co vidíte jako negativa nového zákoníku práce?

Přesto, že je návrh nového zákoníku práce dán do souladu s výše uvedenou ústavní zásadou, neprosazuje důsledně smluvní svobodu. Kladu důraz na slovo smluvní, protože smlouva je právě základním rysem soukromého práva a projevem liberalizace. V nové právní úpravě se naopak posiluje role vnitřního předpisu, který však nelze v žádném případě kvalifikovat jako projev smluvní svobody, ale naopak jako jednostranné stanovení odchylných práv, tzn. pracovních podmínek a pracovně právních nároků od zákonné úpravy zaměstnavatelem.

Vnitřní předpis se dostává do pozice zaměstnavatelem vydaného zákona bez toho, aniž by vzal v potaz vůli a požadavky zaměstnance, tj. druhého účastníka pracovně právního vztahu. Smluvní svoboda je vyjádřena zejména v pracovní smlouvě, která je projevem shody a vůle zaměstnavatele a zaměstnance, za jakých podmínek bude práce vykonávána.

Otázky týkající se většího počtu zaměstnanců (pracovní doba, dovolená, benefity za práce apod.) by pak měly být obsahem kolektivní smlouvy, jako hromadné smlouvy pracovní. V tomto ohledu je tzv. liberalizace zákoníku práce diskutabilní. Bohužel zaměstnavatelé chápou liberalizaci pouze jako jednostranné určování podmínek práce.

Pro praxi bude nepochybně obtížné pracovat a aplikovat v podstatě dva zákony, to je nejen zákoník práce, ale i občanský zákoník. Dosud totiž zejména personalisté pracovali se zákoníkem práce. Bude to tedy znamenat, aby se důkladně seznámili a osvojili si znalosti z občanského práva, a bude-li mít nový občanský zákoník, jak se předpokládá, 3500 paragrafů, tak si to opravdu nedovedu v praxi představit.

3. Co by měl nový zákoník práce obsahovat a neobsahuje?

Podle mého soudu mohl obsahovat i některé další flexibilní formy pracovní doby, obvyklé v členských státech EU. Mám tím na mysli stanovení alespoň jejich minimálního právního rámce. Jde například o práci na dálku, práci na zavolání apod. Je třeba upozornit na to, že co zákon výslovně nezakazuje, si budou moci smluvní strany dohodnout nebo zaměstnavatel stanovit jednostranně formou vnitřního předpisu.

Mám vážné a důvodné obavy, že v praxi bude převažovat úprava vnitřním předpisem zaměstnavatele. Flexibilní formy práce by sice mohly přispět ke sladění pracovního a rodinného života zaměstnance, což je cílem legislativy EU, avšak v našich podmínkách, jak to dokazuje dosavadní praxe, to spíše povede k tomu, že zaměstnanec bude téměř bezvýhradně k dispozici zaměstnavateli, bez ohledu na své osobní a rodinné potřeby. Bude totiž vůbec rád, že má práci. Proto je škoda, že i pro jiné flexibilní formy práce nestanovila právní úprava alespoň minimální rámec, aby nemohly být zneužity v neprospěch zaměstnanců, a to i s ohledem na jejich zdraví a bezpečnou práci.

Anketa

Navrhovaný zákoník práce je výhodnější...

16 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 4. 10. 2012 8:41
Zasílat nově přidané názory e-mailem