Zákoník práce: Odpočinek a přestávka na jídlo

Nad paragrafy nového Zákoníku práce pokračujeme v seznamování s problematikou rozvržení pracovní doby a povíme si o dalších právních institutech této problematiky.

Přestávka v práci

Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci nejdéle po 6 hodinách nepřetržité práce přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 minut; mladistvému zaměstnanci (osobě mladší 18 let) musí být tato přestávka poskytnuta nejdéle po 4,5 hodinách nepřetržité práce.

Jde-li o práce, které nemohou být přerušeny, musí být zaměstnanci i bez přerušení provozu nebo práce zajištěna přiměřená doba na oddech a jídlo; tato doba se započítává do pracovní doby.

Přestávka v práci na jídlo a oddech může být rozdělena do několika částí v trvání nejméně 15 minut. Platí však, že přestávky v práci na jídlo a oddech se neposkytují na začátku a konci pracovní doby, a proto nelze o ně pracovní dobu zkracovat. Poskytnuté přestávky v práci na jídlo a oddech se nezapočítávají do pracovní doby.

Zvláštní formou je tzv. bezpečnostní přestávka (např. u řidičů). Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních právních předpisů, musí být započítávána tato přestávka do pracovní doby. Pokud připadne bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.

Úprava nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami

Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 12 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích. Takto vymezený odpočinek může být zkrácen až na 8 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích zaměstnanci staršímu 18 let za podmínky, že následující odpočinek mu bude prodloužen o dobu zkrácení tohoto odpočinku

1. v nepřetržitých provozech, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas,
2. v zemědělství,
3. při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména
   1. ve veřejném stravování,
   2. v kulturních zařízeních,
   3. v telekomunikacích a poštovních službách,
   4. ve zdravotnických zařízeních,
   5. v zařízeních sociální péče,
4. u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců,
5. při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech.

Dny pracovního klidu

Dny pracovního klidu jsou dny, na které připadá nepřetržitý odpočinek zaměstnance v týdnu, a svátky. Pro ně platí, že práci v nich může zaměstnavatel nařídit jen výjimečně.

V den nepřetržitého odpočinku v týdnu může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon nutných prací, které nemohou být provedeny v pracovních dnech:

• naléhavé opravné práce,
• nakládací a vykládací práce,
• inventurní a závěrkové práce,
• práce konané v nepřetržitém provozu za zaměstnance, který se nedostavil na směnu,
• při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech,
• práce nutné se zřetelem na uspokojování životních, zdravotních, vzdělávacích, kulturních, tělovýchovných a sportovních potřeb obyvatelstva,
• práce v dopravě,
• krmení a ošetřování zvířat.

Ve svátek může zaměstnavatel nařídit zaměstnanci jen výkon prací, které je možné zaměstnanci nařídit ve dnech nepřetržitého odpočinku v týdnu, práce v nepřetržitém provozu a práce potřebné při střežení objektů zaměstnavatele.

U zaměstnavatele, u kterého zaměstnanec koná práci v nočních směnách, začíná den pracovního klidu hodinou odpovídající nástupu směny, která v týdnu nastupuje podle rozvrhu směn jako první.

<calculator id=„18“></cal­culator>

Nepřetržitý odpočinek v týdnu

Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu během každého období 7 po sobě jdoucích kalendářních dnů v trvání alespoň 35 hodin. Přitom nepřetržitý odpočinek v týdnu nesmí činit u mladistvého zaměstnance méně než 48 hodin. Jestliže to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něho spadala neděle.

V případech nepřetržitých provozů, při nerovnoměrně rozvržené pracovní době a při práci přesčas, v zemědělství, při poskytování služeb obyvatelstvu, zejména

• ve veřejném stravování,
• v kulturních zařízeních,
• v telekomunikacích a poštovních službách,
• ve zdravotnických zařízeních,
• v zařízeních sociální péče,

jakož i u naléhavých opravných prací, jde-li o odvrácení nebezpečí pro život nebo zdraví zaměstnanců a při živelních událostech a v jiných obdobných mimořádných případech a pak u technologických procesů, které nemohou být přerušeny, může zaměstnavatel rozvrhnout pracovní dobu zaměstnanců starších 18 let pouze tak, že doba nepřetržitého odpočinku v týdnu bude činit nejméně 24 hodin, s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2 týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin.

V zemědělství, jestliže to je mezi účastníky dohodnuto, může být poskytnut nepřetržitý odpočinek tak, že za období 3 týdnů bude tento odpočinek činit celkem alespoň 105 hodin.