Zákoník práce: Nesmíte pracovat, kdy chcete!

Kdy a v jakém rozsahu budeme pro svého zaměstnavatele pracovat, patří k podstatným otázkám, které při uzavření pracovního poměru zajímají každého z nás. Na jakou volnost máte právo a jak vás zaměstnavatel může nutit trávit čas v práci? A jak je to s pracovní dobou?

Nepřekročitelným kánonem je pojem stanovená týdenní pracovní doba. Její délka nesmí přesáhnout 40 hodin týdně. Navíc Zákoník práce nařizuje, že délka stanovené týdenní pracovní doby nesmí překročit u zaměstnanců

  1. pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu 37,5 hodiny týdně,
  2. s třísměnným a nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně,
  3. s dvousměnným pracovním režimem 38,75 hodiny týdně,
  4. mladších 18 let 30 hodin týdně s tím, že délka směny v jednotlivých dnech nesmí přesáhnout 6 hodin.

Abychom se dále vyznali v dalším výkladu, je třeba vzít v úvahu definice, kterými zákon podmiňuje obsah svých nařizovacích ustanovení. Proto pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku se rozumí

  • pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele,
  • dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou,
  • směnou část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat,
  • dvousměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
  • třísměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
  • nepřetržitým pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,
  • nepřetržitým provozem provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu,
  • pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost však může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem, odlišném od pracovišť zaměstnavatele,
  • prací přesčas práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. U zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas práce přesahující stanovenou týdenní pracovní dobu. Je však stanoveno, že těmto zaměstnancům není možné práci přesčas nařídit. Prací přesčas není, napracovává-li zaměstnanec prací konanou nad stanovenou týdenní pracovní dobu pracovní volno, které mu zaměstnavatel poskytl na jeho žádost,
  • týdnem každé období na sebe navazujících 7 dnů,
  • noční prací práce konaná v noční době; noční doba je doba mezi 22. a 6. hodinou,
  • zaměstnancem pracujícím v noci zaměstnanec, který během noční doby pravidelně odpracuje nejméně 3 hodiny ze své pracovní doby v rámci 24 hodin po sobě jdoucích.

Když jsme se prokousali nezbytnými pojmy, které se nám budou hodit i v dalších kapitolách při výkladu Zákoníku práce, vrátíme se ke konkrétní úpravě pracovní doby.

Zákon umožňuje zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod stanovený rozsah úpravou, kterou může obsahovat jen kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Zkrácení stanovené týdenní pracovní za uvedených podmínek nesmí však provést zaměstnavatel jako stát a na něj navázané subjekty uvedené v ustanovení § 109 odst. 3 Zákoníku práce.

Pokud byla nad uvedený případ sjednána kratší pracovní doba, přísluší zaměstnanci mzda nebo plat, které odpovídají této kratší pracovní době.

Základní zásadou pro rozvržení výše limitované pracovní doby je, že ji rozvrhuje zaměstnavatel. Ten je oprávněn určit začátek a konec směn. Nejde však o jeho libovůli, neboť pro toto rozvržení pracovní doby mu zákon stanoví i zde poměrně přesné mantinely.

Pracovní doba se rozvrhuje zpravidla do pětidenního pracovního týdne. Při rozvržení pracovní doby je zaměstnavatel povinen přihlédnout k tomu, aby toto rozvržení nebylo v rozporu s hledisky bezpečné a zdraví neohrožující práce.

Pro zaměstnance platí základní povinnost být na začátku takto stanovené směny na svém pracovišti a odcházet z něho až po jejím skončení. Z toho vyplývá, že pracoviště je místo skutečného výkonu práce – a ne brána závodu a parčík mezi dílnami nebo šatna, ve které odkládá zaměstnanec své svršky.

Při rovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny nesmí délka směny přesáhnout 9 hodin; je-li mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem dohodnuta jiná úprava pracovní doby, nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin.

Průměrná týdenní pracovní doba bez práce přesčas nesmí při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby na jednotlivé týdny v rozvrhu směn přesáhnout stanovenou týdenní pracovní dobu za období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby nesmí délka směny přesáhnout 12 hodin.

Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba nerovnoměrně rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.

<calculator id=„18“></cal­culator>

Pružné rozvržení pracovní doby

Pružné rozvržení pracovní doby se může uplatnit při rovnoměrném i nerovnoměrném rozvržení. Jestliže je uplatněno pružné rozvržení pracovní doby při rovnoměrném rozvržení, musí být týdenní pracovní doba naplněna v každém týdnu.

Jestliže je uplatněno pružné rozvržení pracovní doby při nerovnoměrném rozvržení, musí být průměrná týdenní pracovní doba naplněna nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období.

Při pružném rozvržení pracovní doby si zaměstnanec volí sám začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech v rámci časových úseků stanovených zaměstnavatelem (dále jen „volitelná pracovní doba“). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek, v němž je zaměstnanec povinen být na pracovišti (dále jen „základní pracovní doba“).

Je stanoveno, že začátek a konec základní pracovní doby určí zaměstnavatel. Volitelnou pracovní dobu určí zaměstnavatel na začátek a konec základní pracovní doby tak, že celková délka směny nepřesáhne 12 hodin.

Pružné rozvržení pracovní doby se však neuplatní zejména při pracovní cestě zaměstnanců, při nutnosti zabezpečení naléhavého pracovního úkolu ve směně, jejíž začátek a konec je pevně stanoven, nebo brání-li jejímu uplatnění provozní důvody, a v době důležitých osobních překážek v práci, po kterou zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu nebo peněžité dávky podle předpisů o nemocenském pojištění; v takových případech platí pro zaměstnance předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit.

Nový zákonný pojem: Konto pracovní doby

Jde o jiný způsob nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, který může obsahovat jen kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis. K uplatnění konta pracovní doby a délce vyrovnávacího období musí mít zaměstnavatel předchozí souhlas jednotlivých zaměstnanců, jichž se bude toto rozvržení pracovní doby týkat.

Jestliže je uplatněno konto pracovní doby, nemůže vyrovnávací období přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva však může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Při uplatnění konta pracovní doby je zaměstnavatel povinen vést účet pracovní doby zaměstnance a účet mzdy zaměstnance.

Na účtu pracovní doby zaměstnance se vykazuje

  1. stanovená týdenní pracovní doba, popřípadě kratší pracovní doba,
  2. rozvrh pracovní doby na jednotlivé pracovní dny včetně začátku a konce směny a
  3. odpracovaná pracovní doba v jednotlivých pracovních dnech a za týden.

Zaměstnavatel je přitom povinen vykazovat každý týden rozdíl mezi stanovenou týdenní pracovní dobou a odpracovanou pracovní dobou.

O dalších ustanoveních, která upravují tuto problematiku, zejména o přestávších v práci, době odpočinku, dnech pracovního klidu, noční práci a práci přesčas, si povíme příště…

Anketa

Jakou pracovní dobu upřednostňujete?

53 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 16. 9. 2008 11:56