Zákoník práce: Kdy vám zaplatí pracovní úraz?

Kdy je zaměstnavatel povinen nahradit svému zaměstnanci škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání? Za jakých okolností se může zaměstnavatel své odpovědnosti zprostit? V jakém rozsahu má zaměstnanec na náhradu škody nárok a kdy může zaměstnavatel náhradu zkrátit?

reklama

Protože odpovědnost zaměstnavatele za vzniklou škodu je v zákoně konstruována objektivně – bez ohledu na zavinění -, jsou skutečnosti v minulém příspěvku uvedených porušení povinností stanovených v Zákoníku práce zaměstnancům jediným zprošťujícím momentem, kdy se zaměstnavatel může své povinnost platit náhradu škody z titulu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání zcela nebo zčásti zprostit.

Zaměstnavatel ale musí dbát na to, aby uvedené povinnosti zaměstnanci plnili, a musí jejich respektování kontrolovat a vyžadovat je. Jedině konkrétním důkazem uvedených skutečností, ne pouze „papírovým“ prokázáním, že zaměstnanci své povinnosti měli znát (tady mi podepiš papír, že jsem tě poučil o bezpečnosti při práci), může zaměstnavatel jít se svým zaměstnancem do případného sporu o náhradu škody.

V Zákoníku práce stanovený rozsah odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou zaměstnanci při pracovním úrazu a nemoci z povolání se řídí těmito zásadami:

Zaměstnavatel odpovídá zaměstnanci za škodu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění pracovních úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Za škodu vzniklou nemocí z povolání pak odpovídá tehdy, jestliže zaměstnanec před jejím zjištěním u něj pracoval za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen.

Odpovědnost zaměstnavatele je konstruována jako odpovědnost objektivní – bez ohledu na zavinění: je povinen nahradit škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Zproštění odpovědnosti je proto možné pouze za zákonem stanovených podmínek:

Zaměstnavatel se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla

  1. tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo
  2. v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody.

Zčásti se zaměstnavatel zprostí odpovědnosti v případě, když prokáže, že škoda vznikla

  1. v důsledku výše uvedených zprošťujících skutečností a že tyto skutečnosti byly jednou z příčin škody,
  2. proto, že si zaměstnanec počínal v rozporu s obvyklým způsobem chování tak, že je zřejmé, že ačkoliv neporušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jednal lehkomyslně, přestože si musel vzhledem ke své kvalifikaci a zkušenostem být vědom, že si může způsobit újmu na zdraví. Přitom za lehkomyslné jednání není možné považovat běžnou neopatrnost a jednání vyplývající z rizika práce.

Pokud se zprostí zaměstnavatel odpovědnosti zčásti, určí zaměstnavatel část škody, kterou nese zaměstnanec, podle míry jeho zavinění; v případě „lehkomyslného jednání“ uhradí zaměstnavatel alespoň jednu třetinu škody.

cestovko_cervenec

       

Důležité je vědět, že při posuzování, zda zaměstnanec porušil právní nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se zaměstnavatel nemůže dovolávat všeobecných ustanovení, podle nichž si má každý počínat tak, aby neohrožoval zdraví své a zdraví jiných, a proto je třeba, aby důvody zproštění odpovědnosti byly doloženy konkrétně.

Navíc zaměstnavatel se nemůže zprostit odpovědnosti zcela ani zčásti v případě, kdy zaměstnanec utrpěl pracovní úraz při odvracení škody hrozící zaměstnavateli nebo nebezpečí přímo hrozící životu nebo zdraví, pokud zaměstnanec tento stav úmyslně nevyvolal.

Anketa

Byli jste účastníky pracovního úrazu?

       

Jan D. Klášterecký

Právník zabývající se legislativou v oboru trestního, správního a občanského práva. Má praxi v justici a státních orgánech.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 9. 2012 10:50

Tento text je již více než dva měsíce starý. Chcete-li na něj reagovat v diskusi, pravděpodobně vám již nikdo neodpoví. Pro řešení aktuálních problémů doporučujeme využít naše diskusní fórum.

Zasílat nově přidané příspěvky e-mailem