Hlavní navigace

Zákon o restitucích vás může připravit o náhradu za dům

27. 5. 2015
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: Isifa.com
Zákon, který upravuje pravidla vracení majetků církvi, nepamatuje na současné uživatele nemovitostí. Ti by mohli přijít o majetek bez nároku na odškodnění.

Církve a náboženské společnosti požadují vrácení svého původního majetku. Zákon, který proces navracení majetku upravuje, má ale podle některých advokátů nedostatky. Kritici poukazují na to, že nepamatuje na současné uživatele nemovitostí, kteří je na vlastní náklady opravili. Zatímco církev by tak získala místo zchátralých budov zrekonstruované objekty, na současné uživatele zákon při odškodňování nepamatuje.

Podle Jiřího Hartmanna z advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři je případů, kdy konkrétní objekty lidé v dobré víře užívali desítky let, zrekonstruovali je na vlastní náklady a investovali do nich miliony korun, napříč Českem desítky. Nyní přitom podle Hartmanna nemají žádný nárok na vypořádání vynaložených investic a pokud soud ve sporu rozhodne ve prospěch církve, musí uživatel objekt do půl roku opustit.

Církev nemůže podle Hartmanna žádat o všechny objekty. Do této skupiny patří například Katedrála Svatého Víta, Václava a Vojtěcha a přilehlé stavby. Vydat podle něj není možné také některé zastavěné pozemky, pozemky tvořící území vojenského újezdu, národního parku či národní přírodní rezervace, církevní matriky, které přešly do majetku státu, a pozemky, na nichž bylo zřízeno sportovní hřiště nebo veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury. Za majetek, který byl po 25. únoru 1948 církvím státem zabrán a nyní nebude vydán zpět (tedy majetek, který zůstane obcím, krajům, fyzickým a právnickým osobám), je podle Hartmanna vyčleněna v rozpočtu finanční náhrada v celkové výši 59 miliard korun.

Na vracení majetku církvi, které může dopadnou i na obyčejné lidi, jsme se Jiřího Harmanna zeptali blíže.

Která ustanovení zákona 428/2012 Sb. považujete za nejproblematičtější?

Problematickým se jeví ustanovení § 4, kde se definuje povinná osoba, a § 5, kde je popsáno, co mělo vést k majetkové křivdě církve.

Mezi povinnými osobami je pouze stát nebo státní organizace a nepatří mezi ně fyzické nebo právnické osoby, které majetek skutečně drží a jako vlastníci jsou zapsáni v katastru nemovitostí. U takovýchto majetků se církev domáhá určení, že vlastníkem je stát a nikoliv tyto soukromé subjekty (ustanovení § 18). Takové rozhodnutí zbaví tyto subjekty vlastnictví a není jasné, zda soudy budou přihlížet k okolnostem, za jakých od státu majetek nabyly, protože zákon výjimky nezmiňuje a stejně tak neřeší, jak stát těmto subjektům a zda vůbec uhradí vzniklou újmu. Bude nutné použít jiné obecné přepisy a řešit spor ve vztahu k předpisům o vydání majetku církvi. 

Ustanovení § 5 hovoří o křivdách, například písm. c) však hovoří o úkonech učiněných náboženskou maticí, která nakládala s majetkem církve, tedy nerozlišuje se, o jaké úkony se mělo jednat. Předpokládá se, že vždy byla způsobena křivda, přestože ve skutečnosti mohla církev získat odpovídající náhradu. V takovýchto případech pak stát odevzdá majetek, ale nezíská zpět, co sám uhradil, a není to zohledněno ani ve finanční náhradě dle ustanovení § 15. 

Jiří Hartmann

Jiří Hartmann

Jiří Hartmann

Jiří Hartmann vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Účastnil se stáží ve Velké Británii, Spojených státech amerických a v Austrálii. Advokátem je od roku 1990.

Specializuje se na obchodní právo, fúze a akvizice, finanční a bankovní právo, investiční právo a likvidace.

Hovoří anglicky a rusky.

Zákon tedy nepřipouští žádné náhrady současným uživatelům? Církev by podle zákona tedy nemusela současným uživatelům poskytnout žádnou náhradu za to, že uvedli nemovitosti do stavu, ve kterém se nyní nacházejí? 

V tomto případě platí totéž, co již bylo uvedeno výše. Mezi povinnými osobami je podle ustanovení § 4 pouze stát nebo státní organizace a nepatří mezi ně fyzické nebo právnické osoby, které majetek skutečně drží a jako vlastníci jsou zapsáni v katastru nemovitostí.

U takovýchto majetků se církev domáhá určení, že vlastníkem je stát a nikoliv tyto soukromé subjekty. Takové rozhodnutí zbaví tyto subjekty vlastnictví a není jasné, zda soudy budou přihlížet k okolnostem, za jakých od státu majetek nabyly, protože zákon výjimky nezmiňuje a stejně tak neřeší, jak stát těmto subjektům a zda vůbec uhradí vzniklou újmu. Bude nutné použít jiné obecné přepisy a řešit spor ve vztahu k přepisům o vydání majetku církvi.

Podle rozhodnutí odvolacího soudu církev nemá nárok na vrácení majetku, který přešel ze zákona do vlastnictví obcí. Neexistuje tedy žádné soudní rozhodnutí, které by řešilo situaci fyzických osob, které nemovitosti užívají?

Problém je v tom, že zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi otevírá prostor k tomu, aby byl dotčen majetek soukromých osob, ale nevytváří žádný mechanismus, který by kompenzoval vzniklé důsledky.

Dokonce i restituční předpisy přijaté bezprostředně po roce 1989 takový mechanismus obsahovaly. Evropský soud pro lidská práva přitom i ve vztahu k České republice opakovaně rozhodl, že ve jménu odčinění starých křivd nelze páchat křivdy nové. Reálně proto hrozí vznik mnoha sporů, v nichž se dotčené soukromé osoby budou domáhat po státu kompenzace újmy, která jim byla církevními restitucemi způsobena.

Jak vlastně v minulosti přešel státem zabraný církevní majetek na současné uživatele? Je možné, že jej užívali bez právního titulu?

Není pravdou, že by uživatel nemovitosti užíval nemovitost bez právního titulu. V naprosté většině případů byla uzavřena se současným uživatelem nemovitosti kupní smlouva, na základě které byl uživatel zapsán jako vlastník do katastru nemovitostí. Současný vlastník tak nemohl v žádném případě předpokládat v době uzavření smlouvy, že převáděná nemovitost může být dotčena restitučním nárokem církve.

V takovém případě by měla být podle našeho názoru dovozena dobrá víra současného vlastníka, a pokud současný vlastník drží nemovitost po dobu vydržecí doby (10 let), měl by nemovitost vydržet. Nicméně bude záležet na rozhodnutí soudu v konkrétní věci, zda dobrou víru současného vlastníka dovodí, či nikoliv.

Jiří Hartmann

Jiří Hartmann

Týkají se tedy případy, které zmiňujete, i soukromých osob?

Ano, i takové případy existují. Není jich málo a jsou pro dotčené osoby velmi bolestivé, neboť dotčen je majetek, o kterém nikdo nemohl předem vědět, že se jej v budoucnu dotknou církevní restituce. Může se jednat o majetek, který v minulosti patřil církvím a následně přešel na stát. Pokud posléze vyjde najevo, že stát tento majetek (např. v rámci privatizace) převedl na soukromé osoby v rozporu s ustanoveními, které takový převod zakazovaly, mohou se církve domáhat určení vlastnického práva státu s odůvodněním, že všechny následné převody vlastnického práva jsou neplatné.

Potíž je v tom, že v době, kdy soukromé osoby svůj majetek získaly a vkládaly do něj vlastní prostředky, nemohly vědět, že právě jejich majetek může být v budoucnu církevními restitucemi zasažen. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi přitom nepočítá s žádným mechanismem, kterým by takto dotčené soukromé osoby byly za vzniklou újmu odškodněny. 

Můžete popsat proces vracení majetku církvi, pokud jej nyní užívá soukromá osoba? Existuje i nějaká možnost odvolání? Nebo může jediné rozhodnutí pro současného uživatele objektu znamenat povinnost do půl roku nemovitosti opustit?

V případě, kdy je vlastníkem jiná než povinná osoba dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, lze se navrácení takového majetku domoci ze strany církve prostřednictvím žaloby na určení, kterou tento zákon připouští dle ustanovení §18.

O určení vlastnického práva podle tohoto ustanovení tak rozhodne věcně a místně příslušný soud. Proti rozhodnutí v takové věci je možné podat odvolání k odvolacímu soudu. Případná povinnost vyklidit spornou nemovitost nastane až teprve po konečném (pravomocném) rozhodnutí. 

Jak může uživatel nemovité věci zjistit, že se jedná právě o jeho majetek?

Státní pozemkový úřad již od srpna 2013 zveřejňuje tyto informace na svých webových stránkách, a to v týdenním intervalu.

skoleni_15_4

Jedná se o dva seznamy, první obsahuje informace o výzvách, tedy o žadatelích a jimi požadovaných nemovitostech tak, jak je ve svých výzvách uvedli. Informace se týká Státního pozemkového úřadu coby osoby povinné. Druhý obsahuje informace o nemovitostech, k jejichž vydání uzavřel Státní pozemkový úřad coby povinná osoba dohodu o vydání.

Děkuji vám za rozhovor.

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).